Jde o doktrínu hierarchizované čtveřice, která vysvětluje zcela nedávnou historii jako nedobrovolný postupný pád z každého stupně hierarchického žebříčku na stupeň jemu podřízený. V této čtveřici -musí být zdůrazněno- se nachází to, co dalo vzniknout ve všech tradičních civilizacích čtyřem rozdílným kastám: otroci, buržoazie střední třídy, válečnická aristokracie a nakonec nositelé čisté duchovní autority.
Zde pojem „kasta“ neznamená -jak se mylně většina lidí domnívá- něco umělého, něco svévolného. Kasta je spíše „prostorem“ zahrnujícím individua, která sdílejí stejnou povahu, stejné zájmy a povolání, mající stejné vrozené nadání. Vlastní „pravda“, vlastní úkol; to definuje kasty v jejich nefalšované podobě. V žádném případě to nemůže být obráceně. Nejde o záležitost privilegií a jakýchsi výsad, které by stály jen na základech umělých sociálních konstruktů.
Neexistuje jedna univerzální cesta životem, ale více odlišných cest odpovídajících životu válečníka, buržoazie i otroka. Tento řád „hierarchie“ zahrnuje přirozenou podřízenost nižších způsobů života těm vyšším – a spolu s podřízeností i spolupráci.
V zdárných případech přímých normálních vztahů podřízenosti a spolupráce jde o zdravou existenci. Můžeme si to objasnit na příkladu lidského organismu. Ten je chorý v případě, že nějakou náhodou část těla (otroci) nebo část udržovací (buržoazie) nebo nekontrolovaná zvířecí vůle (válečníci) převezme hlavní a řídící pozici v lidském životě. Naopak je organismus zdravý, pokud duch drží hlavní slovo nad všemi ostatními částmi – které ale zároveň nejsou zbaveny svéprávnosti. Žijí vlastním životem, s právy podřízeného, společně s ostatními v jednotě celku.
Tradiční uspořádání společnosti popsané J. Evolou. Výběr NH z první kapitoly knihy Metafyzika války.
přeloženo z: Metaphysics of War. United Kingdom 2011.
