Archive for the ‘Citáty’ Category

Zajímavé myšlenky (4)

Hans Milch

Vidíte, všude, kde se lidské duše povalují a cítí dobře, vedle sebe či společně, obklopeny z leva a zprava, ukolíbané a zavinuté masou, tam se v nich brzy vzbudí nenávist – nenávist ke všemu velkému, vznešenému, povznesenému a krásnému. A neutuchající láska k všeobecnému, plytkému a banálnímu.

Hans Milch, 1984

Read Full Post »

orientaceKdo je skutečně vojákem, je jím z přirozenosti, tedy protože jím chce být. Proto v misích a úkolech mu přidělených, tak řečeně, nachází sám sebe. [...]
Voják může považovat za své druhy pouze ty, kteří jsou pevně rozhodnuti hájit své posty. Ne ty, kteří se vzdávají, slabé či neschopné.

Julus Evola: Metafyzika války
(zvýraznění redakce)

Viz též Myslitel (Orientace)

Read Full Post »

Hésiodos a pět věků

Hésiodos ve své básni Práce a dni předkládá popis pěti po sobě jdoucích věků a popis s nimi spojeného úpadku. Výňatek z českého překladu (Dr. Julie Nováková 1950) vystavujeme v nezměněné podobě.

Hésiodos a Múza

Hésiodos a Múza

[předchází příběh o Pandoře]

Chceš-li, ještě jinou zkazku
budu já ti vypravovat,
znamenitě, důmyslně,
a ty si ji v srdci ulož:
kterak zrovna jako bozi
na svět smrtelníci přišli.
I stvořil na počátku
zlaté pokolení lidí,
synů smrti, nesmrtelní,
kteří bydlí na Olympu.
Žili oni za dnů Krona,
když panoval na nebesích;
žili oni jako bozi,
bezstarostné srdce v těle,
bez roboty, bez trampoty;
ani okem nevídali
mdlé staroby, ale věčné
na rukou i nohou stejní,
těšili se, jedli, pili,
veškerého hoře prázdni –
a zmírali, jak by spánek
na ně chodil; bylo všeho,
bylo nazbyt, nezorána
nesla plodonosná země
žeň bohatou, nelakomou;
oni v pokoji, když chtěli,
přikládali ruku k dílu,
v nepřeberném blahobytě,
požehnáni stády bravu,
příjemni blaženým bohům.
A když toto pokolení
pohltila černá sudba,
stali se z nich daimonové
z vůle velikého Dia,
pozemští a dobrodějní,
strážcové smrtelných lidí;
oni pozorují pravdu,
do oblaku oblečeni
po veškeré zemi chodí,
blahodatní – a tak králům
rovnají se důstojenstvím.

(more…)

Read Full Post »

NietzscheA z čeho lze poznat onu v zásadě zdařilost! Podle toho, že zdařilý člověk lahodí našim smyslům: že je vyřezán ze dřeva tvrdého, a zároveň jemného a voňavého. Chutná mu jen to, co mu prospívá*; jeho záliba, jeho chuť pomíjí, je-li překročena míra prospěšnosti. Rozezná lék od drogy, využívá zlých náhod ve svůj prospěch; co ho nezabije, to ho posílí. Sbírá instinktivně ze všeho co vidí, slyší, prožívá, svou položku: je principem výběrovým, mnohé nechá propadnout. Vždy je jen ve své společnosti ať už jde o knihy, lidi nebo krajiny: ctí již tím, že volí, že připouští, že důvěřuje. Na všechny podněty reaguje pomalu, s onou pomalostí, kterou v něm vypěstila dlouhá opatrnost a úmyslná hrdost – zkoumaje podnět, který se blíží, je daleko toho, jít mu vstříc. Nevěří ani v „neštěstí“ ani ve „vinu“: dovede se vypořádat se sebou, s jinými, umí zapomínat –  je dostatečně silný, aby mu vše muselo být ku prospěchu.

F. Nietzsche: Ecce Hommo, kap. 1. §2.

*Srov.:
Potrava, jež dává sílu, energii, elán, zdraví, radost a dobrou náladu, která je lahodná, jemná vydatná a vyvážená, je v oblibě u lidí čistoty. (Bhagavadgíta 17:8)
Čistí lidé uctívají bohy; vášniví gnómy a obry; ti další, temní, uctívají přízraky a voje démonů přírody. (tamtéž 17:4)

Pozn.: Nietzsche samozřejmě myslel svými slovy širší rámec než jen potravu v nejužším slova smyslu. Přesto jsou však dle nás slova z Bhagavadgíty plně v intencích jeho výroku, jenž tedy potvrzují.

Read Full Post »

Následující text uspořádal administrátor webu www.juliusevola.net. Jde o představení Julia Evoly za pomocí jeho vlastních slov. Dle nás velice zdařilý text předkládáme v překladu, jinak nepozměněný (mimo přidaný obrázek). Za redakci

-od-

Doplnění: ten samý text sestavený z úseků vyňatých ze zavedených dostupných českých překladů Evolových děl,  doplněný o nové překlady vlastní, bez typografického uspořádání (kaligramu?) zde. Čtenáři bude tato varianta pravděpodobně lépe srozumitelná.

GRUPPO-DI-UR

.

.

.

.

.

.

jako v dobrodružství

mise

zkouška

volba

nebo experiment

pozemský život se zdá být něčím

k čemu se člověk zavázal sám

dřív než našel sebe v lidském stavu

přijetí v očekávání

ať už jakkoliv složité

bídné

nebo dramatické stránky to může přinést

stránky obzvláště očekávatelné v době jakou je současnost

těmito slovy můžeme definovat a přijmout

princip odpovědnosti a „loajality“

bez vnějších

„heteronomních“ odkazů

.

.

.

Y

. (more…)

Read Full Post »

Myslitel spatřuje ve svých vlastních počinech pokusy a otázky, jak si zjednat v něčem jasno: úspěch a neúspěch jsou pro něho na prvním místě odpověďmi. Aby se však zlobil nebo dokonce pociťoval lítost, že se něco nedaří – to přenechává těm, kteří jednají, protože jim tak bylo poručeno, a kteří musí očekávat výprask, když milostivý pán není s výsledkem spokojen.

Friedrich Nietzsche: Radostná věda – kniha první.
(zvýraznění redakce)

Read Full Post »

Obešel já polí pět

Zdzislaw Beksinski
[…]„Hnusilo se ti „i obešel já polí pět“[1], – ale hnus před tebou samým to byl, cos cítil. Nenávidíš mne, ale nenávist je to k tobě samému. Každý hnus jest jen útěk před sebou, každá nenávist jen slabošské hrození pěstí a křečovité zatínání jich místo boje. Tam dole v temnu učíš se pomalu být silným, čistým a světlým; ale nerozumně prcháš stále z tmavé školy za humny, prcháš před svým dobrem. Bič jest jediným dobrem člověka a tma jen matka světla. Odvlečen budeš zas ze zakázaného výletu, který tu beztoho strach stále otravuje, do své polepšovny, brzo – brzo již – – až obejdeš polí pět…“[…]

Vyňato z:

Ladislav Klíma: Jak bude po smrti. In  Victoria Aeterna, 1992, Praha.


[1] Alegorické slovní spojení, jež vyvolává u ústřední postavy příběhu idiosynkratické pocity. (pozn. OD)

Read Full Post »

codreanu
[Kapitola Na konci mých vysokoškolských studií z knihy Mým legionářům]

Po návratu z univerzity domů jsem si stále dokola vybavoval poslední tři roky strávené v Iasi a ptal jsem se sám sebe: jak jsme mohli překonat tolik překážek? Jak jsme mohli porazit mentalitu a vůli tisíců lidí? Jak jsme mohli porazit univerzitní senát? A jak jsme mohli tak odvážně a neohroženě bojovat proti židovskému tisku? Měli jsme snad peníze na to, abychom si najali žoldáky, publikovali dokumenty, které bychom šířili na venkov, aby živily skutečnou válku? Neměli jsme nic.

Když jsem se vrhl do první bitvy, neudělal jsem to proto, že by na mě někdo naléhal, nebo v důsledku nějaké porady. Neudělal jsem to ani z nutnosti, kterou by mi diktovala zodpovědnost udělená nějakou funkcí. Neudělal jsem to ani v důsledku nějakého hlubšího vnitřního přemýšlení. Nic takového. Nejsem schopný přesně popsat, proč jsem se do těchto bojů vrhl. Možná, bych se mohl přirovnat k člověku, který jde s hlavou plnou svých starostí po ulici a najednou uvidí požár ničící dům, odhodí kabát a přispěchá na pomoc těm, kdo s plameny bojují.

Byl jsem mladík ve věku 19 nebo 20 let a přesto jsem rozuměl tomu, že jsme ztráceli naši zemi a že zbídačení rumunští dělníci jsou využíváni zničujícími židovskými bandami. Jednal jsem na rozkaz svého srdce, z pudu sebezáchovy – ale ne sebezáchovy sebe samého, ale národa, jehož jsem se cítil nedílnou součástí. Proto jsem měl pocit, že všichni stojí za námi – všichni živí, ti, kteří padli v boji pro svou zemi, i ti, kteří teprve přijdou po nás. Měl jsem pocit, že tito lidé mluví skrze nás a bojují s námi proti nepřátelským davům. Ať už byly tyto davy jakkoli velké, proti této historické entitě, která stála za námi, byly jen hrstkou lidských těl, a proto jsme vždy zvítězili. To je důvod, proč všichni naši protivníci byli beznadějně poraženi – včetně univerzitního senátu, který ve víře, že bojuje proti bezohledným studentům, uštědřil ve skutečnosti ránu svým vlastním lidem.

Existuje přírodní zákon, který každému udává jeho místo. Všichni rebelové proti přírodě – od dob Lucifera až do současnosti – byli odsouzeni k tvrdé porážce a to i když byli často velmi inteligentní. Chyběla jim totiž moudrost.

V rámci tohoto přírodního zákona, tohoto moudrého řádu, může bojovat kdokoliv. Každý má právo na boj za zlepšení. Ale ten, kdo bojuje proti tomuto řádu, nemůže zůstat nepotrestán a neporažen.

V lidském organismu každá buňka musí zůstat v jeho rámci a sloužit mu. Žádná buňka, která se vzbouří proti organismu, která si začne dělat co chce, začne uspokojovat pouze své vlastní potřeby nebo ztratí veškerý smysl existence, který by byl mimo ni samotnou – tedy stane se sama pro sebe bohem – nemůže vyváznout bez trestu.

Kdo toto pochopí, zvítězí, i kdyby byl sám. Kdo by to nechtěl pochopit, padne poražený. Svůj třetí rok na univerzitě jsem ukončil pod vládou těchto myšlenek. Z organizačního hlediska jsme se shodli na myšlence vůdce a disciplíny. Demokracii jsme vyloučili. Nebylo to však kvůli nějakým spekulacím nebo kvůli teoretickému přesvědčení.

Byli jsme proti demokracii už od samého začátku. Vždy jsem vedl. Během tří let jsem byl zvolen jen jednou – prezidentem Asociace studentů právnické fakulty. V ostatních případech to nebyli bojovníci, kdo mě volil vůdcem, ale byl jsem to já, kdo vybíral své následovníky. Nikdy jsem neměl výbory a nikdy jsem nedal návrh na hlasování. Nicméně jsem cítil potřebu některé věci konzultovat i s jinými, ale vždy jsem potom rozhodl na svou zodpovědnost. To bylo důvodem, proč naše malá skupinka byla vždy neotřesitelnou jednotkou. Různé názorové frakce, většiny nebo menšiny, které by se mezi sebou střetávaly, u nás neexistovaly. U všech ostatních skupin byl pravdou opak. A to byl důvod, proč byly všechny poraženy.

Jedna víra, která jako plamen hořela v našich srdcích, nám osvětlovala cestu. Velká a nezapomenutelná bratrská láska jednoho k druhému, dokonalá disciplína, pevná strategie bitvy, pečlivá příprava na střety, požehnání vlasti a Boha – to vše nám po celé ty tři roky přinášelo vítězství.

přeložil Antonius Avalonius

Read Full Post »

Zajímavé myšlenky (3)

Ladislav Klíma

  • Pojem „slabost“ je – zvláště dnes – redukovatelný téměř na pojem spěch. Věčnost nespěchá. – Ale jen ve Věčnosti je Síla!
  • Lidstvo se přece jen „humanizuje“: strašlivou oklikou bezedných propastí slabosti, zbabělosti, hniloby vrací se pomalu ke – Zvířeti. Ale nebylo nadarmo to zbloudění.
  • „Občan“ znamená hovado.
  • Vzmuž se, babo!: tak zní nejlepší morální příkaz.
  • Co jsi velmi dlouho, i s největším neúspěchem hledal, zcela jistě jednou najdeš. A kdyby to bylo i to Nejvyšší.

L.K.: Victoria aeterna

- jen pro někoho (pozn. -od-)

Read Full Post »

Read Full Post »

Older Posts »

Follow

Get every new post delivered to your Inbox.