Posts Tagged ‘Historie’

Žijeme ve světě, jehož řád se neustále vyvíjí – tak jako vše, co je podřízeno zákonu času, i on postupně upadá. Chceme-li vést proti tomuto světu a jeho úpadku boj, pak bezpodmínečně musíme, protože se vprostřed tohoto světa nacházíme, získat orientaci o tom, jak se věci mají, jaký je jejich faktický stav. Jedině pak můžeme účinně a smysluplně konat – lze to přirovnat k průzkumu a přípravě před bitvou.

V této záležitosti orientace se však mezi námi téměř jednomyslně vyskytuje jeden zásadní omyl. Dokonce i náš ideový učitel Evola si v této záležitosti protiřečí: tvrdí, že komunistická ideologie je produktem myšlení čtvrté kasty (Směrnice, kap. 1), a že představuje konečnou fázi úpadku řádu světa, hinduistickou Kali jugu. (Evolovy níže věnujeme jeden odstavec.)

Dle nás je však postavení komunismu poněkud odlišné a nefalšovaná Kali juga vypadá též jinak – teprve nás čeká. Tomuto tématu se nyní budeme věnovat.

*

Komunismus byl ve své dějinné realizaci spíše přechodným hybridem, rozhodně ne čistokrevnou realizací světonázoru jediné kasty. Vedle aristokratické „hierarchie“ (stranický aparát, uznávání autority i podřízenosti) a kultu vzorových, ba dokonce mýtických hrdinů (Stachanov) se nacházel měšťácký ideál zabezpečení a prosperity, a nakonec byl přítomen i otrocký ideál zbožštělé práce. Co je podstatné, je vzájemný vztah mezi těmito hodnotami: tvrdíme, že jejich vliv byl seřazen ve výše uvedeném pořadí. A tento stav je něčím, co prostě skutečnému temnému věku, Kali juze, odpovídat nemůže: svět pod vládou otrockých principů vše výše postavené odmítá, což se zde nestalo.

Skutečná Kali juga přichází teprve nyní a jejím znamením je totální masovost kosmopolitního světoobčana. Člověk tohoto věku odmítá vše, co vystupuje z průměru, který sám tvoří: zvolen je jen takový politik, který se přibližuje lidu[1]; na slova a řádky „akademiků“ a filosofů se zcela kašle, nejsou-li k bezprostřednímu hmotnému užitku; umění, to skutečné, jež neslouží prostoduché zábavě, zaniklo; slova se vyprázdnila; ba i taková věc, jakou je oblékání, směřuje k průměru a běda tomu, kdo vybočuje. Těchto několik příkladů, z mnoha jiných, je zapříčiněno přirozeností masového člověka: namísto myšlení jen imituje a vůči tomu, kdo se takto nechová, pociťuje a realizuje subtilní i přímou a krutou nenávist. Masový člověk žádnou autoritu nechce, hrdinové a jiné vzory – skutečné vzory, které jej jakkoli přesahují – mu jsou protivní a samotná idea ve své povšechnosti pro něj neznamená nic než „nebezpečný fanatismus“.

reportéři včera a dnes

* (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Ve sloupku Odkazy zde poukazujeme na několik webových stránek, které se mimo jiné věnují i revizi současného oficiálně uznávaného a propagovaného výkladu některých dějinných událostí. Byli bychom neradi, kdyby zdejší návštěvníci nabyli přesvědčení, že z naší strany vychází podpora těchto stránek z jakýchsi (domnělých) ideologických sympatií, jejichž cílem by bylo svévolně překrucovat výklad dějin v náš (opět domnělý) prospěch. Riziko nedorozumění je v tomto případě enormní, a tak zde raději poskytneme vysvětlení – které může zároveň posloužit jistým lidem jako ideová inspirace pro další boj.

Obecně lze říct, že veškeré naše snažení lze charakterizovat jako směřování vstříc pravdě. Bez vzletného patosu a ideologického dogmatismu tímto myslíme, že jen poznaná pravda může skýtat člověku – i celému společenství – skálopevný základ pro orientaci k naplnění smysluplné a tím i důstojné existence. Veškerá lež pak představuje pouze nevypočitatelný močál, na jehož základě se zákonitě musí každé lidské snažení dříve či později zhroutit a strhnout své budovatele s sebou. To nám ostatně dokládá moderní svět, který skrze svoji sebevražednou blaženost spěje jasně – pro toho, kdo vidí – k nevyhnutelné záhubě. Tomuto předpokladu zde nemůžeme věnovat více prostoru, ale pro rozvinutí ústřední myšlenky tohoto článku nám takto stačí.

Moderní svět chápeme jako jednu velkou lež. Její základy jsou předně tvořeny historickou narací[1]: mýtem pokroku, údajnou vyspělostí, postupným vítězstvím dobra nad zlem. Toto jsou „přinejlepším“ čistě subjektivní hodnoty, které navíc zhusta vzešly z jiného předpokladu, než jakým je skutečné hledání pravdy – slouží spíše jako alibi pro jiné cíle, kterým byla jejich pravdivost „přizpůsobena“; tomu se zde však nebudeme věnovat. Podstatné je zde jen toto: hledat a odkrývat skutečnou pravdu tam, kde je místo ní oficiálně prosazována lež, tedy znamená podkopávat základy, na nichž moderní svět stojí. Je to vlastně boj proti modernímu světu. (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

smrt julia gaia caesaraDějiny lidstva zažily bezpočet atentátů. Až příliš často se stalo, že se věci vyvinuly úplně jinak, než si atentátníci představovali. Klasickým příkladem budiž Sarajevo. Mladí srbští teroristé byli mylně přesvědčeni, že rakousko-uherský následník trůnu je hlavou „válečné strany“ ve starém mocnářství a že plánuje útočnou válku proti Srbsku. Naprostý opak byl pravdou. František Ferdinand d’Este si přál mír, tvrdě se stavěl proti válce s Ruskem, ve kterém spatřoval oporu konzervativních sil, a nepřál si válku se Srbskem. „Ruce pryč od Srbska,“ říkal. A srbští teroristé ho zabili, čímž zapříčinili vypuknutí světové války. V případě některých rozhodnutí je lépe být informován.

Jiným příkladem je vražda vévody z Buckinghamu roku 1628, známá ze Třech mušketýrů Vévodu zavraždil puritánský fanatik John Felton. Hmatatelným výsledkem akce bylo zrušení plánované invaze do Francie na pomoc obleženým hugenotům v La Rochelle, takže Felton přivolal na své hugenotské bratry ve víře velké neštěstí.

Události, k nimž došlo ve Středomoří ve čtyřicátých letech prvního století před naším letopočtem, jsou dalším odstrašujícím důkazem toho, jak se atentáty a spiknutí mohou minout zamýšleným účinkem. Roku 48 př. n. l. Pompeius po porážce u Farsálu prchal do Egypta, jen aby byl zavražděn na rozkaz vládnoucí kliky, která si chtěla příznivě naklonit božského Caesara. „Caesar, spatřiv uťatou hlavu Pompeiovu, zaplakal,“ pomohl Kleopatře získat egyptský trůn a zlikvidoval osoby zodpovědné za Pompeiovu smrt.

Po vítězství v občanské válce božský Caesar naložil se svými odpůrci vesměs smířlivě. O březnových idách roku 44 př. n. l. byl sám zavražděn spiklenci, kteří doufali v obnovení republiky. Dopustili se však četných chyb, nezabránili vzniku druhého triumvirátu a byli rozdrceni v novém kole občanské války. Vítězové Marcus Antonius, Octavianus a Lepidus netrpěli podobnými ohledy jako Caesar a zahájili proskripce, kterým padla za oběť velká část římských elit. Tradiční republikánské elity byly fatálně oslabeny, římský lid unaven nekonečně dlouhými občanskými válkami, takže nic nestálo v cestě tomu, aby se moci chopil vynikající jedinec. Brutus a spol. doufali v obnovení římské republiky, ale místo toho jen pomohli urychlit její agónii.

Ve španělské republice (1931–36/39) byl zmatek nad zmatek. V dubnu 1936 policista jménem Reyes obrátil svoji zbraň na levicového politika Indalecia Prietu, ale byl zastřelen Prietovou ochrankou. Na Reyesově pohřbu došlo k výtržnostem, při kterých policejní poručík jménem José Castillo zastřelil jednoho karlistu, příslušníka ultrakonzervativního monarchistického hnutí. Tím si sám podepsal rozsudek smrti a v červenci 1936 byl zavražděn. Castillovi přátelé jej chtěli pomstít a v noci z 12. na 13. července se vydali zavraždit předáky pravicové opozice. Zastihli pouze Josého Calva Sotela, hlavu monarchistické frakce Renovación Espaňola (podporovala restauraci jiné větve španělských Bourbonů než karlisté). Odvezli Calva Sotela z jeho vily, v policejním autě ho zastřelili a pohodili na ulici.

Vražda Josého Calva Sotela šokovala španělské vlastence a pro spoustu z nich byla poslední kapkou, která je přiměla přidat se k povstání proti republice. Dalším nepředpokládaným důsledkem vraždy jednoho z předních pravicových politiků bylo, že ze scény zmizel jeden z možných soupeřů Francisca Franca.

***

Ze všech těchto trapných událostí vyplývá jediná věc: málokterý atentát, spiknutí nebo intrika vyjdou podle plánu a přinesou pouze zamýšlené výsledky. Pravděpodobnost, že něco nevyjde podle plánu a z události bude profitovat druhá nebo dokonce třetí strana, je značně vysoká.

Read Full Post »

Follow

Get every new post delivered to your Inbox.