Minulo 10 let, let podvečerního slunečného svitu, zesláblého, však čistého.
Vidění zrodilo v něm železné předsevzetí věnovat zbytek sil jen dobru a vznešenosti. Bylo logické, že je zrodilo?: je-li vše jen propast a nadšpatno, lhostejno, co člověk dělá. Ale život plyne nad logikou; heroismus je šílenství; šílenství je svět. Nechtěl zásluhami uprosit propast jako křesťan svého boha; nechtěl na ni činností a triumfy zapomenout -: postavit chtěl proti její všemoci vzdor svůj a všemoc své vůle, zahanbit ji lhostejností k jejímu diktátu a světlostí svou; a snad i doufal, jako každý velký Mesias, přemoci ji a věčnou podstatu všeho.
Opustil rodinu, vrátil se do vlasti. Platně pomohl osvobodit ji, daroval kultuře její cenná díla, zveleboval a povznášel všude, – pokud lidi zvelebovat a povznášet možno; a co více, povznášel o povzneslou svou duši. Získal velkou slávu velikosti i svatosti, a co více, malé, ale skutečné sebeuspokojení. A smrti se již nebál, aniž ji miloval, neboť nevěřil v nic, jako každá velká Síla.
Tak minulo deset let, — a on právě umíral…



Půlnoc
