Hrdost

[Cesare – šlechtic pravděpodobně z 19. století – se vydá na procházku. Cestou se k němu přidá mohutný lev, lísá se jako kočka, doprovází jej. Pokračují v chůzi, v pouští potkají beznohého žebráka – Čas – a příšerně vypadající dámu – Smrt –, kočka vždy při takovém setkání, zachvácena panickým strachem, uteče, Cesare přistoupí, je však zhnusen neuctivostí tuláků a s opovržení pokračuje spolu se svým zvířecím přítelem dál ve své cestě…]

*

Šli asi čtyři hodiny; Čas a Smrt za nimi zmizeli jim z očí… Šli ještě několik minut, – a Cesare již chtěl se obrátit, – když tu poznovu na průvodci svém zpozoroval děs…

Popatřil… Asi čtyři sta kroků před ním stála uprostřed pouště malinkatá chýže…

„Sláva!“ děl si spokojeně. „Tu chýši jsem před minutou neviděl – a pojednou vyrostla ze země! Zřejmo, že je to přízrak, a že i ta bába a ten dědek a snad i můj nový, vlasatý přítel jsou přízraky; to poslední by mne vskutku mrzelo! Ale buď jak buď, přízraky jsou u mne tuze vzácným hostem a musím využitkovati příležitosti..“

A chutě pokročil k chýži…

Byla patrně vystavěna z kamení… Neměla vůbec oken.. jen jedny dveře vedly do ní… Bylo v ní místo jen pro jednu, nevelkou světnici.

Lev chvěl se prudce celým svým mohutným tělem.. S prosebným řevem uchopil Cesarea jednou tlapou za pás a táhl jej rychle stranou… Cesare vzkřikl hrozivě:

„Zapomněl jsi, co jsem ti před chvílí řekl?“ A strčil lva prudce od sebe..

Tento ulehl před člověka a prosebně naň hleděl naň, žalostně skuče.

„Drahý příteli,“ děl mu Cesare a něžně jej pohladiv, „Nemám ti za zlé, že se bojíš. Vždyť já jsem se před chvílí vlastně také bál… Je to strach před transcendentální tajemností – a za ten se netřeba příliš hanbit.. V těchto příšerách je něco metafyzického… Ale každý strach nutno brzy utlumit, aby nad jednáním nerozhodoval, – v tom spočívá nejvyšší statečnost, – ne v neznání strachu! Tys statečný po svém způsobu, t.j. v mezích tobě vykázaných a tvým duchem nepřekročitelných. Ale karakteristikon vyššího člověka, jako ku př. mne, jest, že je statečný ve všem, že nic nemůže svésti ducha jeho z přímé cesty, kterou kráčí! Počkej venku na mne, bratře, – vrátím se brzo, a pak půjdeme zcela jistě domů..“

A Cesare rychlými kroky došel k tajemné chýži a vstoupil. (more…)

Read Full Post »