J. Evola: Úpadek hrdinství

Tento text vyšel původně pod názvem Tramonto degli eroi jako článek Julia Evoly v periodiku Meridiano d’Italia ve vydání z 1. října 1950. Přeloženo prostřednictvím
anglického překladu, který je dostupný v knize
Metaphysics of War (Arktos 2011).

***

Julius Evola

Motivem války a nového zbrojení se ve světě „Zápaďanů“ opět stává snaha o zajištění bezpečí. Atmosféra je plná intenzivní propagandy s tónem křížových výprav využívající všechny své ozkoušené a letitou praxí ověřené metody. Nemůžeme se zde podrobně zabývat otázkami našeho specifického zájmu, spíše se budeme věnovat něčemu obecnějšímu. Půjde tu o vnitřní rozpory v aktuálních představách o válčení. Tyto rozpory podrývají samotné základy toho, co se běžně nazývá Západem.

Technokratický omyl v uvažování o „válečném potenciálu“ primárně v souvislosti se zbraněmi, výstrojí a moderním technickým vybavením na straně jedné a redukování válčícího člověka jen na „lidský zdroj“ na straně druhé byl již vystaven četné kritice. Klíčový element „válečného potenciálu“ vždy představuje kvalita a duch mužů, kteří zbraně coby nástroje útoku a destrukce dostávají do rukou – to platí pro minulost, současnost i budoucnost. Žádná mobilizace nebude nikdy „totální“, jestliže se nenajdou muži, kteří by mohli svým duchem a nadáním čelit nevyhnutelným zkouškám.

Jak se to má v tomto ohledu ve světě „demokracií“? Chystají se už potřetí ve 20. století k zavlečení lidstva do války, do „války proti válce“. Muži jdou do války, zatímco je válka kritizována. Jsou potřeba hrdinové – ačkoliv je pacifismus proklamován jako nejvyšší ideál. Jsou potřeba válečníci, ačkoliv se slovo „válečník“ používá jako synonymum k útočníkovi a kriminálníkovi. Morální princip „oprávněné války“ se omezil na policejní operace ve velkém rozsahu a došlo k okleštění významu bojovnosti na poslední prostředek sebeobrany.

Pokračovat ve čtení

Advertisements

Tento důležitý text vyšel původně pod názvem Preparazione dell’idea: La prova dell’aria jako článek Julia Evoly v týdeníku LA RIVOLTA IDEALE ve vydání z 10. dubna 1952. Přeloženo prostřednictvím anglického překladu, který je dostupný v knize A Handbook for Right-wing Youth (Arktos 2017).

***

Julius Evola

Staré iniciační rituály od noviců vyžadovaly, aby prošli zkouškou, která byla symbolicky nazývána jako zkouška vodou nebo dokonce zkouška vzduchem. V běžném materiálním životě jsme zvyklí utvrzovat ty věci, které nám skýtají pevnou oporu, takže se o ně můžeme opřít třeba i když se proti nim zrovna vymezujeme. Tohle představuje prvek „ne-já“, který já většinou potřebuje, aby samo sebe vnímalo, téměř jakoby prostřednictvím kontrastu. Od novice se čekalo, že prokáže svou schopnost aktivního jednání bez jakékoli opory tohoto typu, dokonce i když neměl kolem sebe nebo pod sebou ani žádný pevný a odolný element jako je země, místo ní byla tekutá voda nebo vzduch. Novic tak mohl prokázat svou svobodu, svou schopnost jednat skutečně z vlastní vůle, která vycházela přímo z něj.

Všechno tohle by se dalo dost dobře použít na oblast politiky, především na hnutí a lidi pronárodní fronty, počínaje MSI. Bylo by zajímavé vystavit tato hnutí s jejich lidmi „zkoušce vzduchem“. Co máme na mysli: předpokládejme, že současná vláda by najednou padla; že by se zrušily mimořádné zákony a odčinilo by se mnoho křivd; že by byl zrušen článek 16 [1]; a tak dále – jinak řečeno, předpokládejme, že by byl vyhlášen „konec poplachu“.
Pokračovat ve čtení

Evropský kánon

CANONE EUROPEO

Kánon, z řeckého κανών – norma, pravidlo, měřítko, stéblo

Evropský kánon je tu.

A také tu zůstane, vzdor očividnému skonu civilisace, jež ho stvořila. Vzdor příkazům a rozkazům, kterými na nás autority bez tváře štěkají už po celá desetiletí.

Vzdor skutečnosti, že nejlepší a nejvytříbenější dědictví všech dob soustavně znehodnocuje a rozpouští zjevná nezpůsobilost dědiců, kteří ho nejsou vůbec hodni.

Evropský kánon tu je stále. Protože toto zlaté pravidlo, tato spolehlivá norma se stává záležitostí nebes, třebaže vzešla na lidských kořenech.

Evropský kánon je neochvějnou hvězdou, stojící pevně vprostřed strašlivé, pro nás vytvořené nicoty. Kánon je sebe se ozřejmující záhadou. Je černým světlem, kterým se odkrývá surovost a marnost, jejichž útoku musíme neustále čelit. Kánon představuje poslední zbytek naší slušnosti, která je coby taková pevně situována v dějinách. Z těchto dějin rozsévá semínko pochyb do apatické duše slouhů a zanáší kousavou pochybnost v mysl nových pánů, kteří jsou příliš hloupí a sprostí, než aby sami mohli mít nějaké vlastní dějiny.

Dnes je „Evropa“ bezpředmětným názvem a „budoucnost“ leda neblahým znamením. Došlo to tak daleko proto, že jsme skupině nicek dovolili zkonfiskovat tato dvě slova a používat je jako schránku pro jejich vlastní sny a plány.

Kánon je kamenným hostem na pohřební hostině, která je – co hůř – prostá jakékoli stylu. Kánon je vnitřní normou bdělých srdcí. Je časným pomníkem na sice rozporuplnou, ale stejně ztracenou velikost. Bude k nám ovšem stále promlouvat své příběhy a k jiným bude zase promlouvat příběhy o nás. Příběhy neúnavného snažení o harmonii a věčné proporce, tenkrát již zapadlé v prachu dějin. Příběhy idealismu, odvahy a stylu samozřejmé jistoty. Příběhy velkoleposti a majestátu ponechaných v proudu zatracení panta rhei, v kosmu, který byl stále zlověstněji k ničemu.

:::

Výše uvedený text představuje úvodník k jedné ze skladeb připravovaného alba italské skupiny Ianva. Vyjde již brzy.

Aktualizace: CD k zakoupení zde.

Generace Identity: Vyhlášení války

Česká odnož celoevropského aktivistického hnutí Generace Identity vydala překlad jejich stejnojmenné knížky. Přiznáváme, když se nám dostala do rukou, přistupovali jsme k ní s rozpaky – od aktivismu vzhledem k předchozím zkušenostem nic smysluplného nečekáme. Rovnou však přiznejme – v tomto případě jsme se mýlili, čtení této knihy rozhodně smysl má.

Spíše než o manifest jde o krédo, o vyznání, namísto „musíš“ se tu střetáváme s „tak to vidíme, tak cítíme“. Autor se nedogmatickým způsobem chápe různých aspektů poslední vývojové fáze moderního světa a po velmi stručné analýze je jeden po druhém odsuzuje na smrt. Stylem se trefil do černého: stručnost, téměř až heslovitost, která jde ovšem ke kořenům, razance, tempo, přímočarost – to je to, co si dnešní doba žádá (kvůli všeobecnému přehlcení informacemi.) Celé to je spíše zmapování existencionální vzpoury člověka mezi troskami, než že by šlo o další aktivistický slabikář na hulákání několika prázdných hesel; o to víc zamrzí nevhodná silně zavádějící obálka. Pokračovat ve čtení

Minule jsme zveřejnili několik myšlenek o tom, proč je podle nás demokracie v moderním světě (a s moderním člověkem) neuskutečnitelná. Dnes bychom na předchozí příspěvek rádi navázali několika dalšími poznámkami týkajícími se absolutní nevhodnosti demokracie pro dobu, v níž je potřeba učinit zásadní myšlenkový posun vpřed.

Leviathan

K existenci každé skutečnosti musí být splněny jisté předpoklady a demokracie v tomto ohledu není výjimkou. Některé z nich jsme již probrali minule. Dalším předpokladem, který tvoří pomyslný kořen, z něhož raší prakticky všechny myšlenky o demokracii ve formě, v níž je dnes obecně chápána, je existence různých názorových proudů, s nimiž se lidé mohou identifikovat, a jež mezi sebou mohou soupeřit o politickou moc. Pakliže ve společnosti neexistuje rozdělení na nejméně dva tábory, které se navzájem přetahují o křesla státních institucí, je demokracie nerealizovatelná a jakékoli myšlenky na ni tak pozbývají veškerý smysl. Těm, kdo znají jen moderní způsob uvažování, na tom samozřejmě nepřijde nic divného: různé konflikty a neshody jsou mezi lidmi denním chlebem, a je proto považováno za přirozené, že jedni „mají pravdu“ a druzí „se pletou“, nebo že v rámci národního společenství budou vždy existovat vítězové i poražení (nejčastěji je však poraženým společnost jako celek, protože právě jí zavádění umělých konfliktů škodí nejvíc). Dovolíme si tvrdit, že to tak nejen být nemusí, ale ani by to tak být nemělo.

Pokračovat ve čtení

A Handbook for Right Wing Youth
k zakoupení na stránkách vydavatelství Arktos.

Předmluva Gábora Vony dostupná on-line v náhled knihy zde.

*****

Zajímavost

Steve Bannon, hlavní poradce amerického prezidenta Donalda J. Trumpa, je obeznámen s dílem Julia Evoly. Následuje tak Alexandra Dugina, který byl dříve poradcem Vladimíra Putina. Nejde však pouze o tyto dvě velmoci, Evolův portrét lze rovněž spatřit (vedle portrétu R. Guénona) v kanceláři bývalého moldavského vicepremiéra a vůdce místních křesťanských demokratů Iurie Roșcy.

Julius Evola

Nám se, pokud vůbec, jeví příhodnější pojetí na způsob Řádu sdružujícího osobnosti věrné určitým principům, zakotvené v tradiční duchovnosti, ale také v přímějším styku se skutečností a dějinnými proudy. Takový Řád by ostatně tvořil páteř pravé pravice, a kdyby se jeho členům, aniž by svou příslušnost dávali ostentativně na odiv – pozvolna dařilo obsazovat jisté klíčové pozice současné společnosti a kultury, náprava by ještě byla možná.

Toto vše platí principiálně, protože dnešní prostředí ani úroveň lidí podobné iniciativě nepřejí. Prozatím zbývá jen to, co zamýšlel i Guénon, totiž vytváření středisek tradiční intelektuality, jejichž činnost by se „realisticky“ omezovala na kulturní oblast. Ani tuto aktivitu bychom neměli podceňovat.

Úryvek z článku Julia Evoly René Guénon a „integrální tradicionalismus“,
jehož překlad publikoval Délský potápěč.