Nedejme se zmást: velicí duchové jsou skeptici… Síla, svoboda ze síly a z nadbytku síly ducha se dokazuje skepsí… Duch, který chce něco velikého, který i prostředky k tomu chce, je nutně skeptikem…
Friderich Nietzsche
Video: Rome – -Legacy of Unrest
Advertisements
Docela mě potěšilo, že čtete tuto literaturu. 🙂 Nietzsche intuitivně věděl, že drtivá většina dnešních lidí se raději nechá někým vést než aby vědomě formovali sami sebe či sami někoho vedli. A nepotřeboval k tomu nějaké moderní průzkumy, nepotřeboval speciální vědu. Byl velkým znalcem lidské psychiky a měl na to talent. Důkazů je plné jeho dílo. V odstavci, ze kterého byl vybrán tento citát, píše:
„Uvážíme-li, jak nezbytný je většině lidí regulativ, který je zvenčí váže a zpevňuje, jak je nátlak, otroctví ve vyšším smyslu, jedinou a poslední podmínkou, za které prospívá člověk slabší vůle, zvláště pak žena: pak porozumíme také přesvědčení, takzvané „víře“.“
Čtenáři té knihy jistě vědí, jakou „víru“ měl především na mysli. A jaký rozdíl oproti starým Árijcům ! Ti zůstávali suverénní, neohrožení a rozvážní i tváří v tvář jisté smrti.
A o kousek dál ještě dodává::
„….lidstvo raději vidí gesta, než aby slyšelo důvody.“
To je dost důvodů ke skepsi.
Důvodů ke skepsi je více než „dost“. Stačí se podívat kamkoliv kolem sebe a zamyslet se. Ale co už, silný člověk nepodlehne a najde reálné východisko. To existuje vždy, záleží jen na schopnostech a vůli daného jedince ji najít a následně po ni jít. A samozřejmě nesejít na scestí… to se také stává až příliš často.
Nicméně dále to rozebírat nechci, stejně jako tu skepsi samotnou. Jsou to věci, které buď člověk chápe nebo ne a pak pro něj nejsou tyto věci určené. Nějaké vysvětlování není z podstaty ani možné a pokus o něj by znamenal katastrofu. To platí o celém NH, Ať si každý myslí co chce, ale ať se zároveň zamyslí nad skutečně reálnými možnostmi. 🙂
…však skepse má dlouhou filosofickou tradici…minimálně od antiky do dnešních dnů…dnes si ji občas lidé pletou s pesimismem….. a jinak mám pocit, že skepse vždy vyplouvá na povrch v některých směrech útěšných filosofií různých odbobí „beznaděje“…
DDR: Ano, skepse a pesimismus jsou dvě rozdílné věci. Osobně to vnímám takto: pesimismus – sebepohrdání, skepse – konstruktivní sebekritika. Jde o dva naprosto rozdílné směry které jsem odhalil v článku o úvodu do filosofie NH. Skepsi zařazuji ke směru sílícímu, pesimismus ke směru degeneračnímu.
Kde skepse chybí, tam dochází k degeneraci hodnot. Největším důkazem toho jsou demokratizační fanatikové. Ti nejsou ani náznakem skeptici. (Netvrdím ale, že každý demokrat je nekritický fanatik. Stejně tak že se tyto případy týkají jen demokratů.)