Hrdost

Níže předkládáme překlad rozhovoru s Guillaume Fayem (viz stránky DP), představitelem francouzské Nové pravice, který vyšel původně ve francouzštině pod názvem Nietzsche vu par Guillaume Faye a následně v anglickém překladu Guillaume Faye on Nietzsche. Domníváme se ovšem, že anglický překlad není příliš povedený (viz poznámka uvnitř textu níže) a tak nedoporučujeme náš český, z anglického vycházející, překlad používat k doslovným citacím. Poselství je ovšem jasně srozumitelné a proto překlad zveřejňujeme.

*

Smyslem tohoto článku je poskytnutí materiálu do názorového střetu s tzv. nominalismem, který začínáme pociťovat (např. zde a zde a zde). Dle nás je třeba hledat počátek celého „problému“  v jisté specifické interpretaci F. Nietzscheho, především na straně (v Česku již dostupných) autorů Alaina de Benoista, Guillaume Faye a Georgia Locchio. Se vším respektem a ve vší slušnosti se chceme vyhnout budoucím možným hádkám, které by zcela jistě nebyly ku prospěchu kohokoliv. 

Zároveň si ovšem uvědomuje, že se jedná o marginální problém, týkající se sotva několika málo zainteresovaných jedinců. Chimérická představa, že snad učení nominalistů, či kohokoliv jiného zde jakkoliv zmíněného, nějakým způsobem ovlivňuje dění na území ČR, byť třeba jen v tom nejmenším rozsahu, může být pouze mylnou iluzí v hlavách jedinců naprosto odstřižených od reality.

Podrobnější rozbor problému prozatím neposkytneme. Možná v budoucnu v rámci samostatného článku. Prozatím probíhá diskuse na úrovni osobních kontaktů, s čímž se musí nezúčastněný čtenář v současnosti smířit.

Tento článek tedy v žádném případě neslouží jako propagace myšlenek Guillaume Faye respektive nominalismu. Hrdost se s těmito myšlenkami neztotožňuje.

***

 Jak je pro vás Nietzsche důležitý?

Četba Nietzscheho byla výchozím bodem všech hodnot a myšlenek, které jsem později rozvinul. Když jsem roku 1967 studoval u Jezuitů v Paříži, událo se ve filozofické třídě něco neuvěřitelného. V oné pevnosti katolicismu se učitel filosofie rozhodl uspořádat celoroční kurz o Nietzscheovi. Vypustil Descarta, Kanta, Hegela, Marxe, a další. Dobří otcové se neodvážili nic namítat, navzdory takové změně v rozvrhu.

Zasáhlo mě to, věřte mi. Nietzsche, nebo hermeneutika podezření… Tak jsem se, velice mladý, distancoval od křesťanství či spíše od „křesťanskomorfního“ pohledu na svět. A spolu s tím samozřejmě od egalitarismu a humanismu. Všechny rozbory, které jsem později učinil, byly ovlivněny Nietzscheovým vhledem. Bylo to ale také v mé povaze.

Později, mnohem později, vlastně docela nedávno, jsem pochopil potřebu doplnit Nietzscheho principy těmi Aristotelovými. To byl starý dobrý apollonský Řek, žák Platonův, kterého respektoval stejně jako kritizoval. Osobně spatřuji jasnou filosofickou afinitu mezi Aristotelem a Nietzschem: odmítnutí metafyziky a idealismu, a naprosto zásadní výzva představě božství. Známé Nietzscheho „Bůh je mrtev“ je protipólem Aristotelova nehybného a nevědomého boha, který je blízký matematickému principu, řídícímu univerzum.

Pouze Aristoteles a Nietzsche, v rozestupu mnoha staletí, popírali přítomnost uvědomělého boha bez toho, aby odmítali posvátné, které je ovšem blízké čistě lidskému vzývání založenému na politice či umění.

Křesťanští teologové se nicméně nikdy Aristotelem netrápili, ovšem Nietzschem ano a to velmi. Proč? Protože Aristoteles tu byl před křesťanstvím a nemohl znát Zjevení. Zatímco Nietzsche, když útočil na křesťanství, přesně věděl, co činil.

Nicméně, křesťanská odpověď na takovýto ateismus je nesporná a zasluhuje řádnou filosofickou debatu: víra je odlišnou doménou než jsou reflexe filosofů a zůstává mystériem.   Pamatuji se, že když jsem byl u Jezuitů, udávaly se vášnivé debaty mezi mým nietzscheánským učitelem filosofie – ateistou a představiteli řádu (jeho zaměstnavateli), mazanými a tolerantními, velice sebejistými.

Jakou Nietzscheho knihu byste doporučil?

První, kterou jsem četl, byla Radostná věda. Byl to šok. Potom Mimo dobro a zlo, ve které Nietzsche převrací manichejské morální zásady, vycházející ze Sokrata a z křesťanství. Musím říci, že Antikrist inspiroval celý antikřesťanský diskurs novopohanské pravice, ve které jsem byl silně angažovaný.

Mělo by ale být poznamenáno, že Nietzsche, vychovaný jako Luterán, se bouřil proti křesťanské morálce v její nejčistší formě představované německým protestantismem, nikdy však skutečně nepochopil religiozitu a víru tradičního katolictví a ortodoxního křesťanství, což je něco docela nespojitého se sekularizovanou křesťanskou morálkou.

Kupodivu jsem nikdy nebyl nadšen knihou Tak pravil Zarathustra. Pro mě je to spíše zmatené dílo, ve kterém se Nietzsche pokusil být prorokem a poetou, v čemž selhal.   Tak trochu jako Voltaire, který věřil jak chytře imituje tragédie Corneilla. Voltaire, autor, který také plodil myšlenky docela protichůdné oné „filosofii osvícení“, kterou Nietzsche (samotný) rozdrtil na prach.

Být nietzscheán, co to znamená?

Nietzschemu by se takováto otázka nelíbila, jelikož nechtěl následovatele, ačkoliv… (jeho charakter, velmi komplexní, nebyl ušetřen ješitnosti a frustrace, stejně jako váš a můj). Místo toho se zeptejte: co znamená následovat nietzschánské principy?

To znamená rozchod s principy Sokrata, Stoiků a křesťanství a s moderním humanistickým egalitarismem, antropocentrismem, univerzálním soucitem a univerzální utopickou harmonií. Znamená to akceptovat možný zvrat veškerých hodnot (Umwertung) ke škodě humanistické etiky. Celá Nietzscheho filosofie je vystavěná na logice života: výběru nejvhodnějších, rozpoznání životní síly (zachování pokrevních linií za každou cenu) jakožto nejvyšší hodnota, odstranění dogmatických standardů, úkolu historické velikosti, chápání politiky jako estetiky, radikální nerovnostářství atd.

To je důvod proč jsou všichni myslitelé a filosofové – samozvaní a náležitě hýčkaní systémem – kteří se více či méně prohlašují za nietzscheány, podvodníky. Tohle dobře chápal spisovatel Pierre Chassard  kterého uznávám když odsuzoval  „mrchožrouty na Nietzschem“. Skutečně je velmi módní být „nietzscheánem“. Velice kuriózní na straně publicistů, jejichž ideologie – politická korektnost a pravicové uvažování – je absolutně v rozporu z filosofií Friedricha Nietzscheho.

Ve skutečnosti vytvořili pseudo-nietzscheáni závažné filosofické zmatení: zastávají, že Nietzsche byl protestem proti zavedenému řádu, ale předstírají že nechápou, že to byl jejich vlastní řád: egalitarismus založený na sekularizované interpretaci křesťanství. „Křesťanskomorfní“ zevnitř i zvenčí. Oni ale věřili (nebo předstírali že věří) že Nietzsche byl jistým druhem anarchisty, zatímco obhajuje nemilosrdný nový řád. Nietzsche nebyl, jako jsou jeho mrchožrouti, rebelem v bačkorách, falešným rebelem, ale revolučním vizionářem.

Je Nietzsche pravicový nebo levicový?

Hlupáci a povrchní myslitelé (především ti pravicoví) vždy prohlašovali, že rozlišování na pravici a levici nemá smysl. Jaký to hrozivý omyl. Přestože praktické pozice pravice a levice mohou být proměnlivé, existují hodnoty pravice a levice. Nietzscheánství je jasně pravicové. Socialistická mentalita, morálka stáda, z té Nietzsche zvracel. To ale neznamená, že lidé extrémní pravice jsou nietzscheány, to vůbec ne. Například, povětšinou jsou proti-židovsky zaměření, to je postoj, který Nietzsche kritizoval a považoval za stupidní v mnoha svých dílech, a ze své korespondence vyřadil své antisemitské přívržence, kteří jej naprosto nepochopili.

Nietzscheánství je jasně pravicové a levice, vždy v pozici intelektuální prostituce, se pokoušela Nietzscheho neutralizovat, jelikož jej nemohla cenzurovat. Abychom byli struční, řekl bych, že poctivá interpretace Nietzscheho jej klade na stranu revoluční evropské pravice, s tím, že pojem pravice používáme pro neexistence lepšího pojmu (jako každé slovo, popisuje stav nedokonale).

Nietzsche, stejně jako Aristoteles (a, vskutku, jako Platón, Kant, Hegel, a Marx – ale vůbec ne Spinoza), hluboce integroval politické názory do svých myšlenek. Například byl, na základě fantastické předtuchy, nakloněn myšlence unie evropských národů, stejně jako Kant, ale od něj se velmi lišil perspektivou. Kant byl pacifista, univerzalista a nepoučitelný utopický moralista, chtěl Evropskou unii v podobě jak ji tu dnes máme: s obrovským ochablým tělem bez svrchované hlavy, s lidskými právy jako nejvyšším principem. Oproti tomu Nietzsche mluvil o velké politice, velkém plánu pro jednotnou Evropu. Pro tuto chvíli je to Kantův pohled, který byl bohužel zaveden.

Na druhou stranu, přinejmenším můžeme říct, že Nietzsche nebyl pangermanistou, německým nacionalistou, ale spíše nacionalistickým – a patriotickým – Evropanem. To bylo pozoruhodné u člověka jeho doby, první poloviny 19. století („To stupidní 19. století,“ jak řekl Léon Daudet), které jako smrtelný jed zhoršilo omšelý nevýrazný nitro-Evropský nacionalismus, který vyústil v obrovskou bratrovražednou tragédii mezi léty 1914 a 1918, kdy mladí Evropané ve věku 18 – 25 let masakrovali jeden druhého, aniž by věděli proč. Evropan Nietzsche chtěl cokoliv jen ne tento scénář.

Z toho důvodu jsou mimo ti, kteří využili Nietzscheho (ve 30. letech) pro ideologii germanismu, stejně jako ti, kteří jej dnes vykládají jako pro-levicového. Nietzsche byl evropským patriotem, který vložil génia německé duše do služby Evropské moci, jejíž pád, jako vizionář, již pociťoval.

Jaké autory považujete za nietzscheány?

Nejde nezbytně o ty, kteří si nárokují Nietzscheho. Ve skutečnosti nejsou žádní praví „nietzscheánští“ autoři. Jednoduše, Nietzsche a ostatní jsou součástí značně pohyblivého a komplexního proudu, který může být popsán jako „rebelie proti přijímaným principům.“ V tomto bodě souhlasím s názorem italského filosofa Giorgia Locchiho, který byl jedním z mých učitelů: Nietzsche zavedl nadčlověčenství, abychom tak řekli, překonal humanismus – lidství.  Zde se zastavím, protože nebudu opakovat co jsem rozvedl ve svých knihách,  včetně knih Proč bojujeme[1] a Sex a perverze. Mohlo by se říct, že značný počet autorů a filmařů jsou „nietzscheáni“, ale takovéto výroky jsou značně povrchní.

Na druhou stranu věřím, že existuje silné spojení mezi filosofií Nietzscheho a Aristotela, navzdory staletím které je oddělují. Tvrdit, že je Aristoteles nietzscheán je zajisté anachronická absurdita. Ale říct, že Nietzscheho filosofie je pokračováním Aristotela, nezvedeného Platonova žáka, to si troufnu. Proto jsem dohromady aristotelik i nietzscheán: protože tito dva filosofové obhajují základní myšlenku že nadpřirozené božstvo musí být zkoumáno v hmotě. Nietzsche nahlíží na božství z kritické perspektivy, jako Aristoteles.

Většina spisovatelů, nazývající se přívrženci Nietzscheho, jsou podvodníci. Paradoxně, já spojuji Nietzscheho s darwinismem. Ideologičtí manipulátoři obviňují ty, kteří se skutečně snaží interpretovat Nietzscheho, že nejsou skutečnými „filosofy“. Jsou to dokonce i ti, kteří by chtěli vložit do úst Nietzschemu přesný opak toho, co pro ně nevhodně ve skutečnosti řekl. Musíme odsoudit takovéto přivlastnění si filosofie kastou státních úředníků, kteří se uchylují k překrucování filosofických textů, či je dokonce cenzurují. Aristoteles byl také obětí. [Následující dokončení odstavce je bohužel nesrozumitelné. Dle kontroly jej francouzsko – anglický překladatel překopíroval přes běžný internetový překladač, z kterého nevyšel plně srozumitelný výsledek. Francouzsky bohužel neumíme a tak nejsme schopni tuto chybu napravit. Náš odhad smyslu následujích vět: Nietzscheho i jiné filosofy mohou číst všichni vzdělaní lidé, nejen omezený okruh akademiků, ale jen pokud jejich díla uniknou cezuře. Pozn. překl.]

Můžete dát definici nadčlověka?

Nietzsche podal záměrně vágní definici nadčlověka. Je to neuzavřený, přesto jasný koncept. Samozřejmě, pseudo-nietzscheánští intelektuálové byli pohotoví a rozmázli a vyprázdnili tento pojem tak, že udělali z nadčlověka jakýsi typ bezstarostného intelektuála: nezaujatého, povýšeneckého, hloubavého kvazi-buddhistu – ješitnou představu kterou mají sami o sobě. Jednoduše řečeno, přesný opak toho, co Nietzsche zamýšlel. Jsem partyzánem ne v ohledu interpretování spisovatelů, ale v jejich čtení, pokud možno s co největší mírou respektu.

Nietzsche zjevně spojoval nadčlověka s pojmem vůle k moci (což bylo také překrouceno a zkresleno). Nadčlověk je vzorem člověka, který vykonává vůli k moci,  abychom tak řekli, který se pozvedá nad stádní morálku (Nietzsche považoval socialismus za stádní doktrínu), aby nesobecky zavedl nový řád, s dvěma rozměry, bojový a svrchovaný, mířící k nadvládě, obdařený mocí. Interpretovat nadčlověka jako „rozumného“, nenásilnického, věčného proto-Gándhího  je dekonstrukcí Nietzscheho myšlenek s cílem neutralizovat je a zastřít je. Pařížská inteligence, jejímž typickým znakem je duch falešnosti, má sofistikované avšak ďábelské nadání k překrucování myšlenek nepohodlných ale neignorovatelných významných autorů (včetně Aristotela a Voltaira) a též si špatně  přivlastňují a osekávají jejich myšlenky.

Jsou dvě možné definice nadčlověka: duševní a morální nadčlověk (který pomocí evoluce a vzdělání překonává své předky) a biologický nadčlověk. To je velice těžké rozhodnout, jelikož Nietzsche sám používal tento výraz jako mytému, literární tropu, bez toho aby ji někdy domýšlel. Jako jistý druh fráze předtuchy, která byla inspirovaná Darwinovým evolucionismem.

Vaše otázka je nicméně velice zajímavá. Klíčem k ní není odpověď „týkající se Nietzscheho“, ale vědění kterou cestou se chtěl Nietzsche před sto lety vydat. Protože byl anti-křesťan a anti-humanista, Nietzsche si nemyslel, že člověk je fixní bytost, nýbrž že je subjektem evoluce, dokonce i sebe-evoluce (to je smysl metafory o „mostu mezi zvířetem a nadčlověkem“).

Z mé strany – ale to se rozcházím s Nietzschem, a můj názor nemá valnou váhu – interpretuji nadčlověčenství jako výzvu, z důvodů částečně biologických, vůči samotné myšlence lidského druhu. Stručně. Tento koncept nadčlověka je zajisté mnohem víc než jen vůlí k moci, je jednou z těch záhadných pastí, které  Nietzsche nastražil, jedna z otázek které přichystal pro budoucí lidstvo: Ano, co to je nadčlověk? Samotná slova nás činí zasněnými a poblouzněnými.

Nietzsche mohl intuitivně tušit, že lidský druh, nebo aspoň jeho nejvyšší komponenty (ne nezbytně „lidstvo“), mohou urychlit a řídit biologickou evoluci. Jedna věc je jistá, že drtí myšlenky monoteistických antropocentrických „nepohyblivců“ [“fixists”]: člověk není esence která stojí mimo evoluci. A taky nikdy neopomeňte ke konceptu Übermensch přidat Herrenvolk…  jak prorocké. [???] Také bychom neměli zapomínat na Nietzscheho úvahy ohledně rasy a antropologické nerovnosti.

Uvěznění Nietzscheho prací pseudovědeckými a pseudofilosofickými školami (srovnatelné s uvězněním prací Aristotela) je vysvětlitelné tímto prostým faktem: Nietzsche je příliš velká ryba aby byl eliminován ale také příliš podvratný než aby nebyl cenzurován a zkreslován.

Váš oblíbený citát Nietzscheho?

„Musíme skoncovat s  žertováním, všudypřítomným kolem nás.“ To, prozíravě, znamená, že hodnoty, na nichž je západní civilizace vystavěna, nejsou již více přijatelné. A že přežití závisí na zvratu či obnově vitálních hodnot. A to vše předpokládá konec festivismu (jak jej vytvořil Philippe Muray a rozvinul Robert Steuckers) a návrat k vážným záležitostem.