Archive for the ‘Antidemokratická orientace’ Category

Tento důležitý text vyšel původně pod názvem Preparazione dell’idea: La prova dell’aria jako článek Julia Evoly v týdeníku LA RIVOLTA IDEALE ve vydání z 10. dubna 1952. Přeloženo prostřednictvím anglického překladu, který je dostupný v knize A Handbook for Right-wing Youth (Arktos 2017).

***

Julius Evola

Staré iniciační rituály od noviců vyžadovaly, aby prošli zkouškou, která byla symbolicky nazývána jako zkouška vodou nebo dokonce zkouška vzduchem. V běžném materiálním životě jsme zvyklí utvrzovat ty věci, které nám skýtají pevnou oporu, takže se o ně můžeme opřít třeba i když se proti nim zrovna vymezujeme. Tohle představuje prvek „ne-já“, který já většinou potřebuje, aby samo sebe vnímalo, téměř jakoby prostřednictvím kontrastu. Od novice se čekalo, že prokáže svou schopnost aktivního jednání bez jakékoli opory tohoto typu, dokonce i když neměl kolem sebe nebo pod sebou ani žádný pevný a odolný element jako je země, místo ní byla tekutá voda nebo vzduch. Novic tak mohl prokázat svou svobodu, svou schopnost jednat skutečně z vlastní vůle, která vycházela přímo z něj.

Všechno tohle by se dalo dost dobře použít na oblast politiky, především na hnutí a lidi pronárodní fronty, počínaje MSI. Bylo by zajímavé vystavit tato hnutí s jejich lidmi „zkoušce vzduchem“. Co máme na mysli: předpokládejme, že současná vláda by najednou padla; že by se zrušily mimořádné zákony a odčinilo by se mnoho křivd; že by byl zrušen článek 16 [1]; a tak dále – jinak řečeno, předpokládejme, že by byl vyhlášen „konec poplachu“.
(Celý příspěvek…)

Advertisements

Read Full Post »

Generace Identity: Vyhlášení války

Česká odnož celoevropského aktivistického hnutí Generace Identity vydala překlad jejich stejnojmenné knížky. Přiznáváme, když se nám dostala do rukou, přistupovali jsme k ní s rozpaky – od aktivismu vzhledem k předchozím zkušenostem nic smysluplného nečekáme. Rovnou však přiznejme – v tomto případě jsme se mýlili, čtení této knihy rozhodně smysl má.

Spíše než o manifest jde o krédo, o vyznání, namísto „musíš“ se tu střetáváme s „tak to vidíme, tak cítíme“. Autor se nedogmatickým způsobem chápe různých aspektů poslední vývojové fáze moderního světa a po velmi stručné analýze je jeden po druhém odsuzuje na smrt. Stylem se trefil do černého: stručnost, téměř až heslovitost, která jde ovšem ke kořenům, razance, tempo, přímočarost – to je to, co si dnešní doba žádá (kvůli všeobecnému přehlcení informacemi.) Celé to je spíše zmapování existencionální vzpoury člověka mezi troskami, než že by šlo o další aktivistický slabikář na hulákání několika prázdných hesel; o to víc zamrzí nevhodná silně zavádějící obálka. (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Minule jsme zveřejnili několik myšlenek o tom, proč je podle nás demokracie v moderním světě (a s moderním člověkem) neuskutečnitelná. Dnes bychom na předchozí příspěvek rádi navázali několika dalšími poznámkami týkajícími se absolutní nevhodnosti demokracie pro dobu, v níž je potřeba učinit zásadní myšlenkový posun vpřed.

Leviathan

K existenci každé skutečnosti musí být splněny jisté předpoklady a demokracie v tomto ohledu není výjimkou. Některé z nich jsme již probrali minule. Dalším předpokladem, který tvoří pomyslný kořen, z něhož raší prakticky všechny myšlenky o demokracii ve formě, v níž je dnes obecně chápána, je existence různých názorových proudů, s nimiž se lidé mohou identifikovat, a jež mezi sebou mohou soupeřit o politickou moc. Pakliže ve společnosti neexistuje rozdělení na nejméně dva tábory, které se navzájem přetahují o křesla státních institucí, je demokracie nerealizovatelná a jakékoli myšlenky na ni tak pozbývají veškerý smysl. Těm, kdo znají jen moderní způsob uvažování, na tom samozřejmě nepřijde nic divného: různé konflikty a neshody jsou mezi lidmi denním chlebem, a je proto považováno za přirozené, že jedni „mají pravdu“ a druzí „se pletou“, nebo že v rámci národního společenství budou vždy existovat vítězové i poražení (nejčastěji je však poraženým společnost jako celek, protože právě jí zavádění umělých konfliktů škodí nejvíc). Dovolíme si tvrdit, že to tak nejen být nemusí, ale ani by to tak být nemělo.

(Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Již od začátku našeho působení jsme se jasně vymezovali proti demokracii, protože jsme přesvědčeni, že je v praxi nerealizovatelná. Základním předpokladem pro její existenci jsou totiž uvědomělost a sebeovládání, což jsou vlastnosti, kterých se většině lidí zoufale nedostává. Sami jsme nesmiřitelnými kritiky demokracie, kteří již několikrát deklarovali svůj nezájem o volební proces. Již mnohokrát jsme demokratické uspořádání probírali z různých úhlů pohledu a v kontextu různých skutečností, nicméně všechny tyto kritiky vycházely z víceméně podobné perspektivy. Pro dnešek se budeme snažit naši perspektivu trochu posunout a podívat se na demokracii s vyšším nadhledem.Potyčka v pralamentu

Na chvíli teď ponechme stranou realitu a zamysleme se nad samotnou ideou demokracie. Lze jen stěží pochybovat, že idea demokracie představuje – za jistých okolností – velkou a ve své podstatě vznešenou myšlenku. Teoreticky by docela dobře mohla být způsobem vlády vyššího člověka, neboť v sobě váže některé vyšší principy a myšlenky: v myšlenkové rovině osvobozuje člověka od vnější nadvlády, dává mu do ruky moc nad svým bytím a přiznává mu tím schopnost vládnout svému životu a formovat svůj osud. Člověk takové myšlenky potřebuje: potřebuje si být vědom faktu, že v jádru jeho bytí skutečně spí síly, které mu umožňují překonání všech omezení a svobodné tvoření a zkoumání dosud neuskutečněných realit a možností. Lidská bytost by zcela samozřejmě měla směřovat k sebeosvobození, měla by směřovat k ovládnutí vlastního života a jeho formování podle své vlastní vůle.

(Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Tento text vyšel původně pod názvem Significato spirituale dell’autarchia jako článek Julia Evoly v novinách Corriere Paduano ve vydání z 1. března 1938. Přeloženo prostřednictvím anglického překladu, který je dostupný ve sborníku A Traditionalist Confronts Fascism (Arktos 2015).

***

Julius EvolaV dnešním světě se nezřídka stává, že se požadavky vynucené okolnostmi a „danými věcmi“ – které jsou mnohými kruhy tak vysoce oceňovány – zdají podmiňovat situace, jejichž veškerý význam se jeví být odvozený právě z nich. Ovšem bystřejšímu oku se odkrývá možnost, že tyto situace mohou také zosobňovat hodnotu vyšší, čímž se samy povyšují nad úroveň čisté podmíněnosti.

Slovo „mohou“ jsme použili záměrně, jelikož tím chceme poukázat na charakter „možnosti“, ne nutnosti, což k tomuto vyššímu pojetí patří. Existuje mnoho případů, kdy nám osud skýtá něco, čeho si nepovšimneme a co tak nevyužijeme v náš prospěch. V mnoha dalších případech jak individuálního, tak kolektivního života se požadavky vynucené okolnostmi chovají jako krotitel koní, který třebaže koně skutečně miluje, je nucen ho opakovaně práskat bičem, jelikož mu kůň nerozumí. Tento kůň horlivě plní veškeré prvky cvičení, ale vždy se zastavuje před poslední překážkou, kterou by jinak přeskočil s vynaložením pouze malého úsilí, kdyby pochopil. Ve věku, kdy jsou oči hypnotickým způsobem upoutány k materiální úrovni, úrovni „dané skutečnosti“, se bolestné případy tohoto druhu dějí se železnou pravidelností. Lidé schytávají „rány“ ze všech stran, aniž by pochopili a vydali se správným směrem. „Životní zkušenosti“ představují pracně nashromážděná fakta a jejich různé utřídění pro naše praktické cíle, ale nepomáhají nám k uvědomění si jejich významu; neslouží tedy k tomu, aby nás tyto lekce probudily a následně navedly ke správné reakci. (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Převzato ze stránek Legio Verticalis.

***

Europa

Hystéria okolo imigrantov v posledných mesiacoch silnie. Väčšina článkov písaných v duchu “boja za záchranu Európy” neustále argumentuje štýlom, akoby bieli ľudia boli nejaké dokonalé snehové vločky, stačí len odstrániť všetkých tých vonkajších nepriateľov a Európa sa náhle premení na utopický raj, kde bude vládnuť rozum a poriadok. Orwellov doublethink dnes vidieť na každom kroku. Popri zvaľovaní viny na imigrantov sa autori týchto článkov dovolávajú odstránenia “kresťanskej morálky”, či technológie vedenej v “duchu prežitia Európanov” a podobných nezmyslov. Práve strata duchovného Princípu viedla Európu smerom toho najhrubšieho materializmu a bezbrehého nihilizmu, podobne technológia nemôže bez nadvlády tohto Princípu smerovať inam, než k hedonizmu a čisto sebeckým cieľom. Ak majú mať Európania akúkoľvek šancu na prežitie, musia v prvom rade poraziť toho najhoršieho nepriateľa zo všetkých – toho, ktorého si každý z nás nosí sám v sebe. Kým budú prioritou (aj pravice) videohry, TV, zábava, alkohol, kariéra, vzťahy, majetky a podobné druhoradé a prchavé veci, nepohneme sa ani o krok a všetky tieto volania o záchranu nebudú ničím iným, než mlátením prázdnej slamy. Ja osobne nepoznám nikoho, kto by sa čo i len trochu približoval napríklad ideálu stredovekého rytiera, s jeho odvahou, pevnou vierou a nezlomným odhodlaním. To skutočne už nikto nevidí súvis medzi súčasným stavom Európy a absenciou tohto typu muža?! Každý jeden článok by mal neustále napadať len naše vlastné slabiny. Dookola. Pretože vonkajší nepriatelia sú len syndróm, nie príčina. Aj vlci vždy napadnú najslabšieho jeleňa v stáde. Kým nezmeníme rétoriku a následne aj prístup, nič sa nezmení. Je to dôležité, aby tieto veci začali chápať aspoň malé skupinky Európanov, ktoré by opäť začali dobývať stratené pozície tejto kedysi bežnej kvality.

Read Full Post »

Tento text je převzat z webu Veliké poledne se souhlasem autora.

*

Liberalismus pošpinil pojem výjimečného vůdce a učinil z něj v mysli běžného občana bezmála největší zlo. To umožnilo, aby se všude do vedení vtlačila podnikavá a ziskuchtivá cháska, která si například myslí, že stát lze spravovat jako firmu. Správný vůdce je však spíše největším dobrem a prakticky také jedinou nadějí, jak vysvětlím vzápětí. Právě velikost vůdce nejvíce určuje hranice možného a nemožného, protože nemožné je jenom to, co nedokážou nejlepší z nás.

Dnešní společnost bez dominantního vedení je plna nadějných individualit, které již dávno nevěří v proklamované demoliberální hodnoty a uvědomují si to množství problémů, ale zároveň žádná z nich není schopna a připravena postavit se do čela kýžené změny. Tito vyšší lidé, jak je lze nazvat, mají své poměrně rozvinuté světonázory, ale žádný se tak docela nevymaňuje z nahodilého kontextu svých životních podmínek, a má proto nejen své pravdy, ale i řadu svých omylů, křivdí i přeceňuje. A omyly toho druhého každý vidí snáze než své vlastní, proto se jeden vyšší člověk není ochoten podřídit druhému. (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Older Posts »