Archive for the ‘Naše Poznání’ Category

Arhanghel MihailLegio Verticalis zdieľa s rumunskými legionármi jednu fundamentálnu črtu. Rovnako ako oni, aj my kladieme na prvé miesto Boha a duchovné hodnoty! Sme totiž presvedčení, že bez hlbokého duchovného základu je každé ľudské spoločenstvo vopred odsúdené k úpadku a následne aj k zániku. Zároveň sme neochvejne presvedčení, že práve strata duchovných hodnôt doviedla Európu do bahna jej súčasného stavu. Je márne pokúšať sa bojovať len o záchranu bezduchého tela Európy, najprv treba do neho opäť vpustiť Ducha. A následne z plných síl usilovať o znovuzrodenie rasy pravých mužov – hrdinov.

Legiunea Arhanghelului Mihail nám však môže byť príkladom nielen svojim hlbokým duchovným založením, ale aj v mnohých ďalších sférach. Preto sa dnes chceme zamyslieť nad Codreanuovou príručkou, určenej pre vodcov hniezd, ktoré boli základnými operačnými jednotkami Legiunea Arhanghelului Mihail. Napriek neaktuálnosti niektorých jej bodov sa stále jedná o mimoriadne kľúčový spis, ktorý by sa po menšej aktualizácii mohol stať zdrojom jasných orientačných bodov pre našich duchovných bratov. Zastavíme sa teda postupne nad niektorými bodmi z tejto knihy a pridáme k nim aj niekoľko dôležitých poznámok a citátov. Tučný text sú preklady Codreanuovej knihy, vety písané obyčajným písmom sú naše vlastné poznámky. Dnes sa zoznámime so Šiestimi fundamentálnymi zákonmi hniezda.

(Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Tímto krátkým rozborem doplníme naši předchozí sérii článků věnovaných barevné imigraci (1, 2, 3). Dnes si ukážeme, jak imigrací působené problémy vyjevují absurdní nesmyslnost tzv. politické korektnosti, potažmo univerzalistického mýtu rovnosti. Nepůjde opět o žádné složité úvahy: od čtenáře požadujeme pouze to, aby se začal na zcela triviální fakta dívat jinak.

***

Nedávné útoky v Bruselu představují jen další událost, která coby článek ve dlouhém sledu obdobných katastrof nepředstavuje pro dnešní Evropu vlastně nic výjimečného. Všem je jasné, co se stalo a kdo za tím stojí: imigranti neevropského původu útočí na Evropu zevnitř – tak jako již nesčetněkrát v nedávné minulosti. Jde o holá fakta, uznat je musí každý.

Již na tomto základu bychom mohli vystavět celou řadu otázek a hledat pro ně odpovědi. Proč Evropa, proč nejsme schopni jednat-bránit se, co s tím, atd. Toto již samozřejmě dělají jiní. My bychom tu chtěli poukázat na jeden aspekt, který jsme prozatím nikde s patřičným důrazem probíraný nenašli. Jsou jím následně zaváděná „bezpečností opatření“ a jejich význam.

Dokonce i u nás byly bezprostředně po útocích nasazeny stovky vojáků a policistů do ulic[1]. Obdobné se děje po celé Evropě, a kupříkladu kontroly na letištích již dosahují propastných rozměrů. Podstatné je na tom však následující: těmto opatřením se musí bez výjimky podřizovat všichni – i ti, u nichž je to při zdravém rozumu zjevně naprosto zbytečné.

Kontrola v Bruselu (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Hloupí a chytří

Kdykoliv se objeví někdo, kdo je vidět a reálně začne prosazovat nějaká sympatická opatření, bez výjimky je mezi námi, situujícími se jinak na stejnou stranu barikády, označován za nevhodného primitiva, pomatence nebo hlupáka.

Nezabývejme se tu dnes správností takovýchto soudů. Namísto toho věnujme upřenou pozornost prvnímu slůvku „kdykoliv“. To je totiž příčinou a ospravedlněním zásadní znepokojivé otázky: nejsou tedy ti „chytří“ ve skutečnosti zcela neplodní?

Otázku necháváme otevřenou. Měla by být podnětem k zamyšlení a jednání, ne záminkou k další exhibici intelektualismu.

Read Full Post »

V minulém příspěvku jsme představili myšlenku, že boj proti modernímu světu musí probíhat na dvou odlišných frontách současně; dnes ji rozvineme a podpoříme několika dalšími úvahami.

Pokud mluvíme o boji proti modernímu světu, měli bychom mít nejdříve jasno v tom, co moderní svět je a čeho je důsledkem. Pod tímto označením se totiž mohou různým lidem vybavit různé významy, jež se vzájemně vůbec nemusí překrývat. Pro každého z nás jsou subjektivně určující jeho odlišné aspekty, proto se k nejhlubšímu jádru poznání toho, čím moderní svět objektivně je, nemusíme ani přiblížit. Pro jednoho může být moderní svět představován převážně nesmyslností všech společensky uznávaných snah, pro jiného drancováním přírody a pro třetího zatemněním znalosti duchovních pravd. Je jisté, že modernímu světu jsou – vedle dalších – vlastní všechny vyjmenované problémy; všechny ale představují pouhé vnější symptomy, které nijak neosvětlují samotné jádro. Abychom mohli vést úspěšný boj a mít alespoň mizivou naději na vítězství, musíme nejdříve dobře poznat nepřítele.

Moderní svět je vyvrcholením dlouhé řady událostí, jež se dají shrnout pod jediným pojmem: úpadek. Jak naši čtenáři dobře vědí, nemá pro nás význam představa pokroku a evoluce, ale starověká tradiční nauka o úpadku z prvotního stavu dokonalosti. Existuje velké množství starověkých svědectví z různých geograficky velmi vzdálených míst, která tuto myšlenku rozvíjejí takovým způsobem, že mezi jednotlivými vyjádřeními prakticky neexistují rozpory. Už to svědčí o její objektivnosti. Není to však jediný důvod, proč toto učení považujeme za správné: hlavním důvodem je skutečnost, že dává dokonalý smysl, pokud člověk na svět začne nahlížet z vyšší perspektivy překonávající čistě hmotnou úroveň a zahrnující ducha, a dále, že jeho proroctví naprosto přesně předpovídají dnešní stav věcí.

(Celý příspěvek…)

Read Full Post »

„Lavr“ z Červenobílých ve své zdařilé reflexi Evolova díla Směrnice vybízí k diskusi. Tuto pobídku s radostí přijímám, přejděme tedy rovnou k věci.

Méně závažný bod představuje výtka k užívání pojmu „levice“ pro označení nepřítele.

S námitkou bezezbytku souhlasím, vzhledem k dílu je však třeba si uvědomit následující: Směrnice v předložené podobě jsou bezmála pětačtyřicet roků starý text vycházející z reality tehdejší Itálie. Jinak řečeno to znamená, že hledat v nich jakákoli „hotová řešení“ pro naši situaci nelze! Směrnice jsou nedocenitelným zdrojem idejí, je ale třeba je spatřovat na úrovni principů, ne jejich konkrétních, dobou podmíněných projevů. Na to jsem ostatně upozornil již v předmluvě knihy. Otázka definice a pojmenování nepřítele je dnes zcela namístě, její řešení musíme každopádně hledat jinde než ve Směrnicích.[1]

Nesrovnatelně podstatnější problém představuje soubor následujících otázek: pro koho vlastně Směrnice jsou, mohou naši lidé oněm brutálním nárokům vůbec dostát, jsou jedinou možnou cestou k úspěchu? Odpověď tu musí být nutně komplexní, nelze vytrhnout jedinou otázku a dát na ni uspokojivou odpověď.

Prvně si vyjasněme jedno. Směrnice nejsou návodem k uchopení moci, nejsou volebním programem, nejsou ani mobilizačním textem, který by měl být něčemu takovému v úzkém smyslu předehrou. Zcela jinak, Směrnice jsou především popisem stavu, při kterém teprve by mělo smysl nad takovýmito záležitostmi dále uvažovat. A nejde tu pouze o praktické aspekty politického boje – politický voják bez disciplíny a dalších vlastností je opravdu k ničemu –, nýbrž i o cíl a význam veškerého snažení: teprve takto založení lidé mohou skutečně chtít něco jiného než zasednout do poslaneckých lavic a čerpat výhody či uspokojovat svoji touhu po moci. Viděno tímto prismatem Směrnice nepochybně jedinou možnou cestou k úspěchu jsou. Pokud bychom však úspěch poměřovali politickými zisky bez další kvality, je zde probírané dílo bezcenné. (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Čas od času se v některé z evropských zemí zformuje hnutí, jehož zakladatelé jsou upřímně přesvědčeni, že našli lék na neduhy moderní doby a že právě jejich program a jejich světonázor představují cestu z marasmu, do něhož se Evropa zvládla v posledních několika stoletích dostat. I naše skupinka začínala naprosto stejným způsobem, okolnosti nám nicméně nedopřály dlouhého trvání a naše naivní marnění času udusily už v zárodku. S odstupem to vnímáme jako šťastnou okolnost: díky tomu dnes máme možnost nahlížet na celý problém z jedinečné perspektivy osobních zkušeností a uvědomělosti nedostatků, jimiž trpí zaběhlý způsob odporu vůči modernímu světu.

Dle našeho poznání je chybou, kterou všechna taková hnutí – naprosto bez rozmyslu, jako přes kopírák – opakují, nepochopení faktu, že boj, do něhož se pouští, ve skutečnosti probíhá na dvou odlišných frontách současně. Za moderním světem a všemi jeho smyslově poznatelnými projevy stojí neviditelné síly, tendence a zákonitosti, proti nimž je třeba se postavit s úplně jinými zbraněmi než s politickými projevy a volebními mítinky. Je potřeba zdůraznit, že význam čelení těmto silám dalece přesahuje význam boje vedeného čistě politickými prostředky. Kvůli prvotnosti vnitřního před vnějším, kvůli prvotnosti ducha před vším hmotným, je bezpodmínečně nutné začít právě zde, u otázek duchovního zdroje stojícího za budoucími změnami. To je však něco, co u dnešních „protimoderních“ hnutí prakticky nelze nalézt. Jistě, společně s těmito hnutími vyrůstají i různé druhy myšlenek a rozmanité teorie, avšak tyto jsou spíše jen pouhým odrazem aktuální skutečnosti než aby přinášely něco skutečně nového a niterně odlišného. Tato hnutí totiž ve skutečnosti vznikají čistě s negativním úmyslem vymezit se vůči jistým skutečnostem, vydělit je od sebe a radikálně potlačit jakoukoli vědomou spojitost s nimi: možná právě proto je obvykle tím prvním, na co se klade důraz, návrh nové vlajky, loga a sepsání obligátního textu „Kdo jsme?“. Hlubší analýzy problémů, před nimiž stojíme, jsou povětšinou jen vedlejším přílepkem, který reálné směřování hnutí ovlivňuje jen zcela nepatrně. Nedělejme si proto iluze, podobná hnutí jsou ve své podstatě stejně moderní jako svět okolo nich; nenesou v sobě téměř nic, co by již od začátku nízkost modernity jakýmkoliv způsobem kvalitativně překračovalo, a co by ji tím pádem mohlo skutečně porazit.

 
Transcendence – nakreslil Aetius

Spisů sepsaných jako ideová východiska či manifesty zmíněných spolků lze bez problému nalézt víc než dost. Avšak kvalitních materiálů, které by překonávaly zabarvenost ideologií konkrétní skupiny a jež by se zaobíraly situací nastávající po selhání takového pokusu, je minimum, neboť většina ideologů se po krachu jejich zaručeně správného receptu na vítězství raději schová někam, kde na ně nebude vidět. Jednou z prací, která se naopak našemu problému plně věnuje a mistrně ho analyzuje, jsou Směrnice Julia Evoly. (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Volně tu navážeme na naše dva předchozí články o nedostatcích současného odporu proti islámské imigraci (1. a 2.) a budeme se dále věnovat chybám a možnostem odporu proti šířeji pojaté imigraci z mimoevropských zemí. Třebaže nyní budeme výrazně méně „idealističtí“ a více „realističtější“ než předešle, budeme se stále pohybovat v rovině teorie, jejíž praktické použití pouze ilustrativně nastíníme, rozvíjet jej tu však nebudeme. Touto cestou navrhneme novou metodu odporu, kterou pracovně nazýváme metoda kladení správných otázek.

***

Jak obecně známo, Evropa je již delší dobu cílem mimoevropských migrantů, kteří jsou zhusta zastoupeni příslušníky „barevných“ ras. Tento příval postupem času nabyl tolik na intenzitě, že v současnosti se již jedná o kritický problém.[1] Aniž bychom se tu více zdržovali důvody, označíme tento problém též za fatální – barevnou imigraci zcela odmítáme a považujeme ji za prostředek i znamení destrukce Evropy, které jsme i my součástí.

Zhoršující se stav zcela úměrně vzbuzuje i jisté podoby odporu.[2] Jeho činnost se však bez výjimek vyčerpává bezvýslednou aktivitou a po čase nutně zaniká. Mimo mnohé jiné problémy je příčinou jeho nevyhnutelného selhání i neschopnost pochopit situaci, v níž se nachází.

V rámci dnes převládajícího demokratického diskursu jsou hlavním prostředkem řešení sporů „diskuse“.[3] Právě diskuse jsou hlavní, ne-li jedinou metodou současného protiislámského odporu – svými argumenty se snaží přesvědčovat, že imigrace je špatná. Jak si však ukážeme dále, v současnosti užívané argumenty protiimigračního odporu jsou uboze slabé – vágní, či přímo demagogické – a v podstatě nejsou ani argumenty vlastními, spíše jsou zcela v režii protistrany, která z nich těží. (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

« Newer Posts - Older Posts »