Archive for the ‘Válečnictví’ Category

Níže uvedený text Julia Evoly vyšel původně 25. května 1935 pod názvem „Sulle forme dell’eroismo guerriero“ v rubrice „Diorama mensile“ v italském periodiku „Il Regime Fascista“. Do češtiny přeloženo přes anglický překlad ze sborníku Metaphysics of War.

***

Z hlediska lidské osobnosti je fundamentálním principem nacházejícím se v pozadí všech ospravedlnění války „hrdinství“. Říká se, že válka dává příležitost k probuzení hrdiny, jenž uvnitř muže spí. Válka rozbíjí rutinu pohodlného života; prostřednictvím svých těžkých zkoušek poskytuje přetvářející poznání života, života dle smrti. Chvíle, kdy jedinec dosahuje života hrdiny, a to i když jde o poslední moment jeho pozemského života, je na škále hodnot nekonečněkrát cennější, než je táhlá existence strávená jednotvárným požíváním vprostřed trivialit městského života. Tyto možnosti z duchovního hlediska vynahrazují negativní a destruktivní tendence války, které jsou pacifistickým materialismem jednostranně a zaujatě zdůrazňovány. Válka přiměje člověka uvědomit si relativitu lidského života a tím také zákonitosti „více-než-života“, a tak má válka vždy hodnotou antimaterialistickou, hodnotu duchovní.

Arditi

Takovýto ohled má neoddiskutovatelný přínos a utíná veškeré žvatlání humanitarismu, sentimentální brekot, veškeré protesty zastánců „lidských práv“ a „internacionál“ hrdinů zpoza psacích stolů. Nicméně i přes to je nezbytné vzít na vědomí, že je potřeba prozkoumat problém dále, aby se plně ustanovilo, za jakých podmínek se duchovní aspekt války skutečně projeví, a aby se nastínila „fenomenologie válečnického prožitku“, rozlišující a hierarchicky řadící jeho rozličné podoby, tak aby vynikl aspekt, jenž musí být považován za vrchol válečnického prožitku.

K dosažení tohoto cíle je třeba připomenout doktrínu, s níž již je pravidelný čtenář Dioramy obeznámen. Ta – mějme stále na paměti – není produktem nějaké konkrétní osobní filosofické konstrukce, nýbrž spíše skutečným údajem, ve své podstatě pozitivním a objektivním. Jde o doktrínu hierarchizované počtvernosti, která vykládá nedávnou historii jako involuční úpadek každého ze čtyř hierarchizovaných stupňů na stupeň další. Tato počtvernost – musí být ještě připomenuto – je tím, co dalo ve všech tradičních civilizacích vzniknout čtyřem různým kastám: otrokům, buržoazní střední třídě, válečnické aristokracii a nositelům čisté duchovní moci. „Kasty“ zde neznamenají – jak se většina mylně domnívá – něco umělého a nahodilého, nýbrž spíše představují „prostor“ sdružující jedince se stejnou povahou, stejnými zájmy a povoláními, se stejnými prvotními předpoklady. Specifická „pravda“, specifické poslání, to určuje kasty v jejich přirozeném stavu, a nikoliv vice versa: nejde tedy o záležitost privilegií či způsobů života monopolizovaných na základech sociálního zřízení více či méně uměle a nepřirozeně udržovaného. V pozadí veškerých formativních institucí v takovýchto společenstvích, přinejmenším v jejich autentičtějších historických podobách, se nachází princip, že neexistuje jeden prostý univerzální způsob žití života, nýbrž několik odlišených duchovních způsobů, náležitých samostatně pro vojáka, buržou a otroka, a že když společenské funkce a distribuce skutečně odpovídají tomuto členění, je – dle klasického výrazu – řád secundum aequum et bonum.[1] (Celý příspěvek…)

Reklamy

Read Full Post »

Mnozí věří, že hmota je vězením ducha, které jej zotročuje a z něhož je třeba se vymanit. Kdyby však hmota skutečně měla takovou sílu, co by to vypovídalo o duchu a jeho moci?

Hmotný svět je odpradávna lapen v otroctví času a jeho věčně se opakujících cyklů: je sérií marně se opakujících počátků, které jsou vždy znovu a znovu střídány neodvratným zánikem. Árijský duch však nepochází z tohoto světa: nezná vládu času a není podřízen zákonu vznikání a zanikání. Árijský duch jest v životě i ve smrti: je nad nimi a překonává je.

My jsme vojáci árijského ducha, kteří přišli bojovat proti času. Existence každého z nás má svůj smysl – každý z nás, i ten nejposlednější, má svůj rozkaz, který musí splnit. My nemáme právo zemřít. To právo si musíme vybojovat svými hrdinskými činy: jen tak si otevřeme cestu pro návrat tam, odkud jsme sem přišli.

Nejsme tu proto, abychom lamentovali nad nespravedlností osudu a všechny problémy sváděli na iluze hmotného světa. Jsme tu proto, abychom tyto iluze prolomili a svým nesmlouvavým bojem svědčili o pravé podstatě árijského ducha a o jeho moci. Pokud uspějeme, naše smrt nebude ani prohrou ani koncem, ale vítězstvím a návratem. Hrdinové neumírají proto aby již nebyli; hrdinové umírají pouze v roli vojáků, aby se mohli opět zrodit jako otcové svých rodin a milenci svých milenek.

Read Full Post »

Sborník Metafyzika Války[1] je sestaven z Evolových článků a esejů věnovaných jedinému konkrétnímu tématu – válce a válečnictví. Jednotlivé příspěvky jsou ovšem převzaty z různých zdrojů, autor sám je vydat pospolu v jedné jediné knize nezamýšlel. Z tohoto důvodu je ve sborníku obsaženo velké množství opakujících se informací, vedoucích vždy ke stejnému závěru. Dle mě lze rozdělit jednotlivé příspěvky sborníku do tří okruhů, v závislosti na tom, jak k ústřednímu tématu přistupují: (1) rozbor starých tradičních učení; (2) rozbor autorovy soudobé světové situace; (3) autorovy návrhy vedoucí k obnově tradičních hodnot v moderním světě (skrze válečnictví, samozřejmě).

Rád bych tedy čtenářům poskytl reprezentativní ukázku ke každému z těchto okruhů. A dovolím si tvrdit, že tímto bude sborník myšlenkově vyčerpán; samozřejmě, každý z dalších příspěvků sborníku (celkem 16) poskytuje alespoň nějaké unikátní dílčí informace – jejich kvantitativní rozšíření bude ovšem zajímat spíše vážnější zájemce o bádání v předmětném tématu, a ti si jistě sami sborník prostudují celý;  jeho pořízení jim vřele doporučuji!

Dnes zveřejněný překlad eseje Árijská doktrína boje a vítězství je nejobsáhlejším příspěvkem reprezentujícím 1. okruh (výše nastíněného členění). Článek Armáda jakožto světonázor je ukázkou 3. okruhu. Ke 2. okruhu poskytneme v budoucnu dva články, jeden obecný a druhý věnovaný konkrétním problémům. Tímto bude náš zájem o Metafyziku války završen a uzavřen.

– překladatel


  1. ^ K zakoupení zde (anglicky, z Velké Británie).

Read Full Post »

MAS DECIMABezpochyby je již nová fašistická generace zeširoka vojensky, válečnicky orientovaná. Dosud však neporozuměla nutnosti integrace podrobností prosté disciplíny a psychofyzického tréninku do nadřazeného řádu, do obecné vize světa.

Etický aspekt

Toto začíná člověk vidět ve chvíli, kdy studuje naše prastaré tradice, které, a jistě ne jen náhodou, tak často používaly k vyjádření čistě duchovních skutečností symbolismus převzatý z bojů, vojenské služby a vlastního heroického prosazování. V orfismu se skupina noviců nazývala stratos; miles představovalo stupeň hierarchie mithraismu; symboly utrpení se vždy znovuobjevovaly u posvátných představitelů klasických Římanů a přenesly se, částečně, do vlastního křesťanského asketismu.

Zde se však budeme zabývat něčím určitějším než pouhými analogiemi, jmenovitě související doktrínou „svaté války“, o které jsme již pojednali jak v našich předešlých knihách, tak i na těchto stránkách. Omezíme se na pole etiky a pojednání o speciálním centrálním stanovisku, majícím za cíl přivodit radikální změnu na celém poli hodnot a vyzvednout je na úroveň mužnosti, oprošťující ji tak od všech buržoazních postojů, humanitarismu, moralismu a pokulhávajícího konformismu.

Základ takovéhoto postoje je shrnut v dobře známé Pavlově frázi, vita est militia super terram. Jde o záležitost chápání bytí zde dole [na zemi] jako kdybychom byli vysláni v přestrojení člověka na vojenskou misi na vzdálené frontě. Účel takovéto mise není individuem vždy přímo chápán (ve stejném smyslu jako když si člověk bojující na předsunuté základně nemůže utvořit přesnou představu o celkovém plánu, jehož je součástí), je však během ní poměřována vnitřní ušlechtilost skutkem odporování, splněním, navzdory všemu, toho, co musí být splněno, skutkem nepochybování či neváhání, skutkem věrnosti silnější než život nebo smrt.

Prvními výsledky takovéhoto přístupu jsou (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

orientaceKdo je skutečně vojákem, je jím z přirozenosti, tedy protože jím chce být. Proto v misích a úkolech mu přidělených, tak řečeně, nachází sám sebe. […]
Voják může považovat za své druhy pouze ty, kteří jsou pevně rozhodnuti hájit své posty. Ne ty, kteří se vzdávají, slabé či neschopné.

Julus Evola: Metafyzika války
(zvýraznění redakce)

Viz též Myslitel (Orientace)

Read Full Post »

Z propagačních textů Vzdoru:

Vzdor je združenie mladých ľudí, ktorých cieľom je zmysluplné trávenie voľného času v prírode a získavanie vedomosti a zručností potrebných na to, aby sme boli schopní v prípade nutnosti brániť svoju vlasť.

Nie sme súčasťou žiadnej subkultúry a nie sme členmi žiadnej politickej strany. Politické aktivity považujeme v tejto dobe za zbytočné vzhľadom na súčasný stav spoločnosti. Je samozrejme, že zmena musí nastať, ale so zmenou musí začať každý sám od seba.

Odmietame ničenie si organizmu a osobnosti alkoholom, cigaretami či inými drogami. Našou cestou je zvyšovanie fyzickej a duševnej kondície našich členov a to je nezlučiteľné s požívaním akéhokoľvek jedu, ktorý otravuje telo a myseľ.

Názov Vzdor symbolizuje odpor voči dnes široko propagovaným skazu prinášajúcim pseudohodnotám a zvrátenému životnému štýlu. Je vyjadrením nesúhlasu so všetkým, čo likviduje prirodzený poriadok sveta a potláča pravé hodnoty.

Vzdor Kysuce

Hnutie Vzdor je hnutie aktívnych ľudí, preto v ňom nie je miesto pre ľudí, ktorí aktívni byť nechcú. To je odkaz všetkým tým, čo sa spoliehajú, že boj za nich vybojujú. A oni budú zatiaľ tento zápas sledovať z tepla svojich domovov cez obrazovku. Je to odkaz tým, čo si myslia, že stačí, že občas odkliknú nejaký ten status na sociálnej sieti.

Nepotrebujeme ľudí, ktorí nie sú ochotní, čosi obetovať, čosi reálne urobiť a priložiť ruku k dielu. Pretože tam, kde je vôľa je aj cesta. (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

na pochodu

Přejíc si oplozování, učinila jsem je rozkoší služebníkům svým, kteří je obstarávají. Ale přejíc si oplozování, které by mi sloužilo, učinila jsem sbližování svých služebníků nesnadným. Způsobila jsem, aby budoucí matky se bránily všem samcům. Způsobila jsem, aby samec samci upíral právo se množiti. Způsobila jsem, že samec se hnusí samci, a obdařila jsem je všechny srdci nepřátelskými.

Nedala jsem ti života, abys ho užíval, nýbrž abys mne velebil, udržuješ-li jej. Odměňuji tě za to až do smrti blažeností, že jsi sloužil.

V radostech svých čísti můžeš, v rozkoších svých čísti nemůžeš. To proto, že duše tvá nenáleží tobě, ale mně, a pro tebe je zahalena tajemstvím.

Jako jsem dala orientaci magnetické jehle, dala jsem duši tvému tělu. Tvé tělo jest bezvládná hmota, kterou mohu říditi, kam chci.

Abys vnímal, čeho nevnímá tvé tělo, dala jsem ti duši. Já vedu ji a ona vede tvé tělo. Tvé tělo si hledí jen tebe samého; duše však tuší, že musí sloužit mně. Velký je v tobě jen pud sloužiti. Obětuj své tělo tomu, co chce tvá duše.

Byla to laskavost, že jsem obdařila tvou duši schopností zakoušeti rozkoše, abych tě odměnila za tvé tělesné úsilí. Hanba, sláva a čest jsou vášně, které jsem ti vložila v duši, abych v rovnováze udržela tvé vášně tělesné. Tvé tělo jest jen pro tvou službu; duše však slouží mně.

Bažíš po štěstí. Čemu říkáš štěstí? Rozkoším svého těla, odpočinku, blahobytu, dobrému živobytí, loži, stravě, oděvu, teplu, všemu, co tě naplňuje radostí.

Vložila jsem ti do duše pud, na kterém mi záleží, pud, který je zárukou trvání druhu: pud sloužiti.

Pudy žíti a množiti se jsou vedlejší. Jediný pud je hlavní: pud sloužiti. Kdybys sloužil jen prvním dvěma pudům, život by se ztroskotal jako koráb bez kormidla. Mou vůlí jest život. Tuto vůli ti vštěpuji prostřednictvím duše. Tato duše je nepřítelkyní tvého těla. Učí tě, že nejsi zrozen, abys sloužil sobě, nýbrž mně; nikoli k svému blahu, nýbrž pro blaho plemene. Zajímám se o tebe jen, pokud mi sloužíš. Radosti, které ti poskytuje tvé tělo a tvé smysly, nemají pro tebe ceny. Jen skrze svou duši můžeš dosíci rozkoše. Zrazuješ mne a zrazuješ svou duši, oddáváš-li se jen tělesným požitkům, zapomínáš-li mi sloužiti kvůli sobě. Výčitky svědomí tě pronásledují, poněvadž cítíš svou povinnost a víš, že jí neplníš. Kdo se vyhýbá, zrazuje, a kdo zrazuje, umírá, nikoliv sám o sobě, nýbrž ve svém plemenu.

Přiveď opět ke cti zlobu, zuřivost, žárlivost, radost ze zabití, všechny vášně své duše, jimiž mi sloužíš.

Jaký je rozpor mezi pudem sloužiti a pudem žíti? Rázem není již žití účelem. Život se dává do služby druhu. Nemá již ceny, stává se odbytou věcí. Je to bohatství, nahromaděné k mimořádnému výkonu, k vykoupení budoucnosti. V tom okamžiku žiješ svůj život. Jen pro ten okamžik jsi žil. Tělesné rozkoše mizí. Chápeš, že pro ně jsi nebyl zrozen. Pohrdáš jimi. Ale duše, kterou v sobě skrýváš, praví ti z nenadání, že jsi žil do onoho dne jen pro onen den. Vše je ti lhostejné, tvůj život, tvá smrt, tvé štěstí, tvé bohatství. Cítíš, že ti již nic nenáleží, že ti nikdy nic nenáleželo, že prostě náležíš mně. V tobě jiskří duše služebníka a nic pro tebe neznamená, obětuješ-li se, rozplyneš-li se, zapomeneš-li na sebe, budeš-li trpěti a zemřeš-li. Splyneš s přírodou. Strach, opatrnost, neklid, které byly zbraněmi tvého života, nemají již místa v tvém srdci. Stáváš se hrdinou, zapomínáš na sebe a obětuješ se. Klid, chladnokrevnost, jasný duch, rychlé pochopení, hbité rozhodnutí, soustředění celé tvé bytosti k zápasu, nikoli pohrdání smrtí, nýbrž lhostejnost k ní, všechen důmysl a všechna velikost, která roste nebezpečím, spěchá ti na pomoc. Rodí se v tobě pocit, že nejsi stvořen, abys žil, nýbrž, abys sloužil, že náležíš k velikému celku, že spolupracuješ o jedinečné věci, o vznešenosti světa. Na tvé udatnosti závisí osud světa. Rozkoš není způsobena zabitím, nýbrž službou, kterou světu prokazujeme a čistotou, kterou mu vracíme. Samec, který zabíjí, zachraňuje svět.

Přistup tedy ke mně, praví hlas Války, vlož své srdce do mých rukou. Ze všech božstev světa já jediná jsem s to pozvednouti tě bez námahy do řady smrtelníků, hodných žití.

Do dnešního dne byla tvoje existence jen prací bez odměny. Lopotil ses a žádný bůh nepřišel korunovat, zvěčnit tvou námahu. Cítil ses ponížen svými útrapami. Průměrnost, bezúčelnost, tvé úlohy na světě tě děsila, tázal ses sám sebe, proč jsi přišel na tento svět. Dej mi své srdce, a naplním ti je, nikoli veselostí, nýbrž blažeností.

Pocítíš, že život tvůj je užitečný. Přestaneš se lopotit pro sebe. Poznáš blaho obětovati své tělo účelu, kde ono je zbytečné.  Budeš trpěti a budeš čerpati rozkoš z bolesti.

A se všemi velkými, kteří tě utlačovali, budeš se cítit rovným, pokud tě nepředčí v obětavosti. V boji každý muž se cítí prvním ze všech.

Pocítíš blaženost plynoucí z čistého srdce, blaženost sebeobětování, blaženost sloužiti. Všech, kteří nežijí jako ty, budeš litovati a budeš státi nad nimi.

René Quinton (Kdo je René Quinton? Francouzský Jünger…)

z českého vidání knihy Maximy o válce

srovnej!

http://www.youtube.com/watch?v=cY9Kd1GOR7s

http://www.youtube.com/watch?v=wERukG8gMdc

https://hrdost.net/2012/07/02/julius-evola-dve-cesty-v-zivote-po-smrti/

http://www.juliusevola.cz/2012/08/upadek-evropy/

Read Full Post »

Older Posts »