Archive for the ‘Výňatky a převzaté texty’ Category

Arhanghel MihailLegio Verticalis zdieľa s rumunskými legionármi jednu fundamentálnu črtu. Rovnako ako oni, aj my kladieme na prvé miesto Boha a duchovné hodnoty! Sme totiž presvedčení, že bez hlbokého duchovného základu je každé ľudské spoločenstvo vopred odsúdené k úpadku a následne aj k zániku. Zároveň sme neochvejne presvedčení, že práve strata duchovných hodnôt doviedla Európu do bahna jej súčasného stavu. Je márne pokúšať sa bojovať len o záchranu bezduchého tela Európy, najprv treba do neho opäť vpustiť Ducha. A následne z plných síl usilovať o znovuzrodenie rasy pravých mužov – hrdinov.

Legiunea Arhanghelului Mihail nám však môže byť príkladom nielen svojim hlbokým duchovným založením, ale aj v mnohých ďalších sférach. Preto sa dnes chceme zamyslieť nad Codreanuovou príručkou, určenej pre vodcov hniezd, ktoré boli základnými operačnými jednotkami Legiunea Arhanghelului Mihail. Napriek neaktuálnosti niektorých jej bodov sa stále jedná o mimoriadne kľúčový spis, ktorý by sa po menšej aktualizácii mohol stať zdrojom jasných orientačných bodov pre našich duchovných bratov. Zastavíme sa teda postupne nad niektorými bodmi z tejto knihy a pridáme k nim aj niekoľko dôležitých poznámok a citátov. Tučný text sú preklady Codreanuovej knihy, vety písané obyčajným písmom sú naše vlastné poznámky. Dnes sa zoznámime so Šiestimi fundamentálnymi zákonmi hniezda.

(Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Tento text vyšel původně pod názvem Significato spirituale dell’autarchia jako článek Julia Evoly v novinách Corriere Paduano ve vydání z 1. března 1938. Přeloženo prostřednictvím anglického překladu, který je dostupný ve sborníku A Traditionalist Confronts Fascism (Arktos 2015).

***

Julius EvolaV dnešním světě se nezřídka stává, že se požadavky vynucené okolnostmi a „danými věcmi“ – které jsou mnohými kruhy tak vysoce oceňovány – zdají podmiňovat situace, jejichž veškerý význam se jeví být odvozený právě z nich. Ovšem bystřejšímu oku se odkrývá možnost, že tyto situace mohou také zosobňovat hodnotu vyšší, čímž se samy povyšují nad úroveň čisté podmíněnosti.

Slovo „mohou“ jsme použili záměrně, jelikož tím chceme poukázat na charakter „možnosti“, ne nutnosti, což k tomuto vyššímu pojetí patří. Existuje mnoho případů, kdy nám osud skýtá něco, čeho si nepovšimneme a co tak nevyužijeme v náš prospěch. V mnoha dalších případech jak individuálního, tak kolektivního života se požadavky vynucené okolnostmi chovají jako krotitel koní, který třebaže koně skutečně miluje, je nucen ho opakovaně práskat bičem, jelikož mu kůň nerozumí. Tento kůň horlivě plní veškeré prvky cvičení, ale vždy se zastavuje před poslední překážkou, kterou by jinak přeskočil s vynaložením pouze malého úsilí, kdyby pochopil. Ve věku, kdy jsou oči hypnotickým způsobem upoutány k materiální úrovni, úrovni „dané skutečnosti“, se bolestné případy tohoto druhu dějí se železnou pravidelností. Lidé schytávají „rány“ ze všech stran, aniž by pochopili a vydali se správným směrem. „Životní zkušenosti“ představují pracně nashromážděná fakta a jejich různé utřídění pro naše praktické cíle, ale nepomáhají nám k uvědomění si jejich významu; neslouží tedy k tomu, aby nás tyto lekce probudily a následně navedly ke správné reakci. (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Převzato ze stránek Legio Verticalis.

***

Europa

Hystéria okolo imigrantov v posledných mesiacoch silnie. Väčšina článkov písaných v duchu “boja za záchranu Európy” neustále argumentuje štýlom, akoby bieli ľudia boli nejaké dokonalé snehové vločky, stačí len odstrániť všetkých tých vonkajších nepriateľov a Európa sa náhle premení na utopický raj, kde bude vládnuť rozum a poriadok. Orwellov doublethink dnes vidieť na každom kroku. Popri zvaľovaní viny na imigrantov sa autori týchto článkov dovolávajú odstránenia “kresťanskej morálky”, či technológie vedenej v “duchu prežitia Európanov” a podobných nezmyslov. Práve strata duchovného Princípu viedla Európu smerom toho najhrubšieho materializmu a bezbrehého nihilizmu, podobne technológia nemôže bez nadvlády tohto Princípu smerovať inam, než k hedonizmu a čisto sebeckým cieľom. Ak majú mať Európania akúkoľvek šancu na prežitie, musia v prvom rade poraziť toho najhoršieho nepriateľa zo všetkých – toho, ktorého si každý z nás nosí sám v sebe. Kým budú prioritou (aj pravice) videohry, TV, zábava, alkohol, kariéra, vzťahy, majetky a podobné druhoradé a prchavé veci, nepohneme sa ani o krok a všetky tieto volania o záchranu nebudú ničím iným, než mlátením prázdnej slamy. Ja osobne nepoznám nikoho, kto by sa čo i len trochu približoval napríklad ideálu stredovekého rytiera, s jeho odvahou, pevnou vierou a nezlomným odhodlaním. To skutočne už nikto nevidí súvis medzi súčasným stavom Európy a absenciou tohto typu muža?! Každý jeden článok by mal neustále napadať len naše vlastné slabiny. Dookola. Pretože vonkajší nepriatelia sú len syndróm, nie príčina. Aj vlci vždy napadnú najslabšieho jeleňa v stáde. Kým nezmeníme rétoriku a následne aj prístup, nič sa nezmení. Je to dôležité, aby tieto veci začali chápať aspoň malé skupinky Európanov, ktoré by opäť začali dobývať stratené pozície tejto kedysi bežnej kvality.

Read Full Post »

Převzato ze stránek Legio Verticalis.

***

Údolí včelVšetky súčasné „reakcionárske“ či „konzervatívne“ sily začínajú od konca. S nadšením sa púšťajú do organizovania strán, spolkov a občianskych združení, vymýšľajú im rôzne názvy, vlajky a programy, pričom im chýba akákoľvek skutočná operačná schopnosť, nemajú vôbec ľudí, ktorí by boli schopní plniť pridelené úlohy a zvládnuť kráčať nastoleným smerom. Inými slovami začínajú od obalu, pričom ten by mal byť už len prirodzeným dôsledkom vychádzajúcim zo samotnej esencie. V opačnom prípade sa nejedná o nič iné ako o vonkajškovosť a prázdne pózy.

Dnes sú značným problémom základné operačné schopnosti ako dochvíľnosť, spoľahlivosť, či disciplína. Od tohto musí každý začať. Boj začína práve tu, nie s nejakým vonkajším nepriateľom, či už domnelým alebo skutočným. Lebo aj ten skutočný nemá šancu uspieť, ak narazí na pevnosť tvorenú silnou a zdravou organickou komunitou, kde každý pozná svoje miesto a plní na ňom zadané úlohy najlepšie ako vie. Naopak ak narazí na masu individualizovaného a atomizovaného rôsolu bez chrbtovej kosti, nemá vlastne žiadnu prekážku. To je práve to, čo sa deje dnes. (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Tento článek je převzat z webu Veliké poledne se souhlasem autora.

***

Imigranti ve středomoří

Již dlouhá desetiletí dochází k erozi a rozleptávání evropského kulturního prostoru. Od poloviny minulého století ve všech ohledech a odvětvích jednoznačně převládl úpadek. Evropská společnost ochotně přijímá a propaguje hodnoty, které jsou zdařilému životu škodlivé, a vydává všanc ono staletí narůstající bohatství. A protože ve starších dobách byla Evropa opakovaně na špici v dosahování podmínek ke zdařilému životu, lze pochybné moderní hodnoty právem nazvat antievropskými.

Zmatenost ale sahá tak daleko, že valná část společnosti považuje právě tyto hodnoty naopak za vrchol a podstatu evropské kultury, jako by teprve jimi dosáhla Evropa cíle svého duchovního vývoje.

Patří mezi ně například protěžování (parlamentní) demokracie, považované za nejlepší formu vlády, nebo alespoň za nejlepší z možných, nebo alespoň za nejmenší zlo. Jak ale vidíme, ponížila parlamentní demokracie politiku na úroveň zbabělého a trapného politikaření bez kousku hrdosti a umožnila expanzi lidsky bezvýznamného politického plevele, který není schopen spravovat společnost.

Jiným zlem je bezuzdný materialismus s jeho vírou, že jediné smysluplné kritérium snah a postojů je ekonomický zisk. Tomu se pak přizpůsobuje fungování celé společnosti včetně mezilidských vztahů.

Pro téma tohoto pojednání je ale nejdůležitější ona do patologické polohy dohnaná přecitlivělost, která hlásá, že ze života je nutné odstranit co nejvíce, nejlépe pak všechno utrpení, bolest a nepříjemné podněty. Určitá míra toho všeho je ale k životu nezbytná, protože nouze vede k zocelování a udržování úrovně, zatímco pohodlí plodí úpadek. (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Julius EvolaOmyly a iluze obou ekonomicko-sociálních ideologií [komunismu a kapitalismu] jsou nicméně totožné. Spočívají totiž v tom, že se vážně předpokládá, že existenciální bída se omezuje na ty, kdo z toho či onoho důvodu trpí hmotným nedostatkem, zbídačením vinou daného ekonomicko-sociálního systému, a že tato bída je větší u vyděděnců a proletariátu než u jedinců, kteří žijí v materiálně dobře zajištěných či privilegovaných podmínkách, tudíž musí automaticky vymizet při „osvobození od potřeb“, při všeobecném zlepšení hmotných podmínek existence. Naopak je pravda, že smysl existence může chybět jak jedněm, tak druhým, a že neexistuje žádný vztah mezi materiálním a duchovním strádáním. Pouze nejnižším a nejprimitivnějším vrstvám společnosti lze předstírat, že receptem na veškeré štěstí a lidskou důstojnost je to, co bylo správně nazváno „zvířecím ideálem“, blahobyt hodný hovězího dobytka.[1]

Ve svých radikálních formách se tento mýtus [komunismu] tam, kde se prosadil a kontroluje hnutí, organizace a národy, spojuje s odpovídající výchovou, určitým druhem psychické lobotomie, jejímž cílem je metodicky neutralizovat již od dětství každou formu vnímavosti a vyšších zájmů, každý způsob myšlení, který přesahuje hranice ekonomiky a ekonomicko-sociálních procesů. Je to mýtus, jehož pozadím je to nejstrašnější prázdno, můžeme jej označit za ten nejzhoubnější opiát, který byl až doposud vykořeněnému lidstvu podán. Tento klam se však ničím neliší od iluze, obsažené v mýtu prosperity, zvláště v těch jeho formách, které se na Západě vyhraňují jako technologická euforie… [2]


[1] Julius Evola: Jezdit na tygru. Praha, 2009, str. 60.

[2] Tamtéž, str. 59.

Srovnejte též s dříve publikovaným textem Julius Evola: O racionalitě v praxi.

Read Full Post »

Tato recenze byla vložena na samostatném listu v prvním vydání knihy Vzpoura proti modernímu světu (1934) od Julia Evoly. Přeloženo z anglického překladu, který byl publikován na blogu Gornahoor. Autor anglického překladu se domnívá, že tento text byl sepsán samotným Evolou.

***

Julius Evola: Revolt against the Moredn WorldZa zdánlivě polemizujícím názvem tohoto díla se skrývá silná historická a metafyzická rekonstrukce, která slouží jako základ pro důkladné pochopení největších problémů současného věku.

Základní ideu autora představuje opozice mezi dvěma typy civilizací, nazývaných „tradiční“ resp. „moderní“: ta první z nich se zakládá na čistě duchovních, aristokratických a hierarchických hodnotách; druhá je zakořeněná v čistě lidském, sekulárním a podmíněném prvku. V sérii přehledů tu jsou předložené základní významy, které dříve převládaly v životě, víře, chápání, konání, vládnutí a sebepřekonávání se „tradičního člověka“: významy, které při podrobném studiu i těch nejrůznorodějších textů a dokladů minulosti můžeme nalézat pozoruhodně stejné u všech velkých civilizací minulosti. V druhé části jsou ozřejměné procesy, které v podobě úpadku vedly od tradičního světa ke světu modernímu. Od průzkumu prehistorie – s cílem ukázat ji v dosud neznámém světle – tak pokračuje toto zkoumání v historickém nástinu, který sahá až ke zrodu nového rusko-amerického barbarství. V autorově přehledu se jeví v tomto po tisíciletí trvajícím sledu událostí nejprve árijská, následně římská a ghibellinská civilizace jako velkolepé a zářné vrcholy a jako symboly nepomíjející platnosti.

(Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Ukázka z knihy Kořeny indoevropské duchovní tradice (2. vyd. 2014)[1]
od Jana Kozáka[2].

***

Král, trůn a koruna[3]

Párské ahuramazdovské tradici vděčí Evropa kromě jiného i za známý symbol krále – korunu – v podobě zlatého kruhu na jeho hlavě. Jednotící idea královské koruny sehrála stěžejní roli při formování evropské středověké civilizace. Symbol krále či myšlenka „královského rodu“ a vznik společenské aristokracie totiž zdaleka neznamenaly pouze mocenské ustanovení nejvyšších pozemských vládců. Tato královská koruna byla symbolem té životadárné neboli geniální ideje, která určovala, že pouze ten může a má být králem, šlechticem či obecně vládcem lidské společnosti, jehož vztah k Úplnosti, Jednotě a hodnotě Celku coby základním kvalitám Ducha (tj. „dokonalého Člověka“) nebyl porušen. Žádný živý organismus ani žádná společnost nemůže bez přijetí a prosazení této ideje organičnosti existovat a s její ztrátou nastává proto nezadržitelný proces rozkladu.

Svatováclavská koruna

Že by lidskou společnost mohl řídit jakkoliv šikovný „ekonomický“ hospodář či šafář, který nemá účast na chápání posvátné úcty k Úplnosti a organicitě, vyjádřené právě královskou korunou, je omylná a zkázonosná představa, která vydává postupně celou lidskou společnost do záhuby.

Král a jeho výsadní společenská a posvátná funkce reprezentují proto od nejstarších dob především ochranu Člověka a Jeho hodnot a tím i ochranu morálky a celého společenského řádu. Již Manu zdůrazňuje ve svém starodávném zákoníku důležitost tohoto královského úkolu. Viz např. tento verš: (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Tento text je převzat z webu Veliké poledne se souhlasem autora.

*

Liberalismus pošpinil pojem výjimečného vůdce a učinil z něj v mysli běžného občana bezmála největší zlo. To umožnilo, aby se všude do vedení vtlačila podnikavá a ziskuchtivá cháska, která si například myslí, že stát lze spravovat jako firmu. Správný vůdce je však spíše největším dobrem a prakticky také jedinou nadějí, jak vysvětlím vzápětí. Právě velikost vůdce nejvíce určuje hranice možného a nemožného, protože nemožné je jenom to, co nedokážou nejlepší z nás.

Dnešní společnost bez dominantního vedení je plna nadějných individualit, které již dávno nevěří v proklamované demoliberální hodnoty a uvědomují si to množství problémů, ale zároveň žádná z nich není schopna a připravena postavit se do čela kýžené změny. Tito vyšší lidé, jak je lze nazvat, mají své poměrně rozvinuté světonázory, ale žádný se tak docela nevymaňuje z nahodilého kontextu svých životních podmínek, a má proto nejen své pravdy, ale i řadu svých omylů, křivdí i přeceňuje. A omyly toho druhého každý vidí snáze než své vlastní, proto se jeden vyšší člověk není ochoten podřídit druhému. (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Julius EvolaTudíž můžeme předběžné úvahy uzavřít tvrzením, že v ideálním případě by měl být pojem skutečné Pravice – tedy toho, co máme Pravicí na mysli – definován na základě sil a tradic, které formativně působily na skupinu národů – a občas dokonce i na nadnárodní jednoty – dříve, než přišla Francouzská revoluce, před nástupem třetího stavu a světa mas, i před buržoazní a průmyslovou kulturou, se všemi jejími následky a peripetiemi, které jsou tvořeny akcemi a odpovídajícími reakcemi, jež přivodily současný chaos a vše, co je hrozbou pro to málo, co stále zbývá z kultury a významu Evropy.

Tímto způsobem je nezbytné vnímat Pravici v jejím nejlepším slova smyslu, tedy jako politický a nikoliv ekonomický pojem, nikoliv jako cosi, co je již spojeno s fází úpadku, kterou značí nástup parlamentní demokracie s vládou mnoha stran. Pravice v této fázi fakticky představuje antitezi různých levicových směrů, téměř jako by se s nimi utkávala na stejné rovině. Nicméně principiálně Pravice má – či by měla mít – vyšší nároky. Měla by být příjemcem a šiřitelem těch hodnot, které jsou přímo svázány s pravým Státem: tedy těch hodnot, které jsou v jistém smyslu centrální a nadřazené každé praktické opozici, v souladu s nadřazeností, která je vrozená v samotném konceptu autority či suverenity chápaném v jejich nejúplnějším smyslu.

 

Julius Evola: Fascism viewed from the Right. Londýn: Arktos, 2013.
s. 23, 22.


Srovnejte též s naším článkem Světonázorová počtvernost v moderní době.

Read Full Post »

« Newer Posts - Older Posts »