Posts Tagged ‘Aetius’

Abul Abbas – slon Karla Velikého

Abul Abbas – slon Karla Velikého

nakreslil Aetius

Reklamy

Read Full Post »

(pokračování prvního dílu)

Aby člověk mohl dobře porozumět svému životu, měl by nejdříve rozumět sám sobě. Jednou z nejdůležitějších věcí, kterou je dobré pro hlubší pochopení vlastního života mít na paměti, je skutečnost, že základem života je vztah dvou odlišných perspektiv, dvou odlišných úrovní, jež jsou však obě stejně důležité. Jako lidé žijící v moderním světě dobře známe první z nich: fyzickou úroveň. Jsme si vědomi životní zkušenosti vymezené časem a prostorem, v němž se nachází naše fyzická těla. Na této úrovni vnímáme oddělenost od vnějšího světa a život je pro nás neustálým bojem: bojem za dosažení či udržení něčeho, bojem za změnu něčeho nebo bojem za seberealizaci. Druhá úroveň je úrovní duchovní a její podstata se diametrálně liší od podstaty hmoty. V duchu je náhled člověka na svět zcela odlišný – přirozeně zde cítí svobodu od všech omezení, jimiž je poutána hmota, a život vnímá jako jedno velké jeviště, kde se hraje hra podle jeho scénáře a pod jeho vedením. Vyšší Já, jehož středobodem je duch, je jako zručný nebeský sochař, pod jehož neviditelnýma rukama vzniká jedinečné umělecké dílo: přesně podle jeho představ a bez podmíněnosti povahou zpracovávaného materiálu či pochybnostmi o vlastních schopnostech.

Dvě cesty ke spícímu králi; kulatý stůl krále Artuše; solární syn Nebe a Země.

Život v konkrétní hmotné formě s sebou pochopitelně nese jisté prvky jsoucí ryzí perspektivě ducha neznámé: zmatek, nepochopení, slabost, bolest či strach. Způsobů, jak se s nimi vyrovnat, existuje zřejmě tolik, kolik je lidí. Avšak zdaleka ne o všech těchto způsobech se dá říci, že by byly moudré. Člověku – a především člověku moderní doby – je totiž vlastní zkratkovitost a zjednodušování. Dnešní člověk se naučil systematicky potlačovat negativní aspekty existence v projevené formě a snaží se je odstraňovat ze svého života. My však takový přístup považujeme za dětsky nevyzrálý. Ve skutečném životě je zcela nemožné potlačit „negativní“, aniž by to zároveň nevedlo k potlačení „pozitivního“. Život totiž není o jedné nebo druhé rovině, ale o obou zároveň: jak hmotná existence, v níž člověk vnímá svou formu a svou oddělenost od zbytku světa, tak i úroveň ducha, kde vnímá, že je neoddělitelně spjat se světem, mají pro život hluboký význam. Potlačování něčeho, co nevědomé ego považuje za negativní, končí spíše popřením duality, útěkem od ní, a tím jen neustálým nevědomým prodlužováním utrpení, jež z ní pramení, namísto aby došlo k její integraci.

(Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Gotika (Aetius)

Erb Petra Praléře a erb Lucembruků

To vepředu je znak Petra Parléře, vedoucího císařské hutě Karla IV. Vzadu erb Lucemburků.

Read Full Post »

Gryf (Aetius)

Gryf (nakreslil Aetius)(Aetius 2015)

GRYF (Noh) – nestvůra skládající se z poloviny orla a poloviny lva je spojení vlastností obou těchto zvířat. Vyjadřuje bystrost orla a sílů lva. V egyptské mytologii byl gryf démonem ochrany a msty. Ve starém Řecku představoval božskou moc. V křesťanství přejal podobně jako bájný Fénix symbol vzkříšení. Značí též dvojí přirozenost Kristovu – božskou (pták) a lidskou (zvíře).

Read Full Post »

Ukázku z knihy Legenda o grálu a vlastní obrázek nám zaslal kamarád Aetius – děkujeme!

***

Na obraz krále grálu se vedle motivu pohádkového krále a vládce elfů navěsil ještě jiný komplex představ, totiž motiv spícího starého muže, který se jednou probudí a navrátí nový, šťastný věk, rajské „království“. Do tohoto komplexu představ vplynuly antické obrazy spícího Krona – Saturna, výše už uvedené motivy spícího starce z pověsti o Alexandrovi a z jejích variant, motiv apoštola Tomáše, který v Indii spočívá pohřben, aniž by se ho týkal rozklad, a jiné paralely. S nimi se pojí navíc idea očekávaného pozemského zlatého věku nebo království. Tento orientální (zvláště perský) motiv byl opět rozpracován zejména v německých variantách, zjevně proto, že narážel na obsah konstelovaný v nevědomí. Tento obraz se u Němců znázorňuje v obraze „starce spícího v hoře“, který se pojí s Barbarossou (ve Švýcarsku s Vilémem Tellem) a s mnoha jinými hrdiny. Jak ukázal M. Nick, nejde vlastně o nic jiného než o postavu Wotana, jež dále žila v těchto pověstech o císařích a říších. Je to Wotan, jenž čeká na svůj návrat do zdejšího světa, což znamená, že stínový aspekt trpícího krále grálu souvisí s temným pohanským obrazem boha, který nebyl převládajícím vědomím zohledněn.

Král rybář z pověsti o grálu však není jen pozoruhodně proměnlivý ve svém zjevu, nýbrž trpící, tzn. chromý nebo nemocný. V keltských pověstech jsem k tomu nenašla žádnou vhodnou paralelu. Naproti tomu je nemocný král, který potřebuje vyléčení a spásu velmi rozšířeným tématem v pohádkách. V nich představuje právě onu zmíněnou skutečnost, že vykrystalizovaná představa bytostného Já, jež se stala obsahem kolektivního vědomí, vždy „zastarává“, a proto se musí proměnit, omladit nebo musí být nahrazena jinou podobou, aby věčně se obnovující duševní život mohl dále proudit z hlubiny a podržel si své neuchopitelné, věčné nové a překvapivé aspekty.

**

Spící král***

Read Full Post »

„Jsem vetchý a slabý stařec, příjmím drak; proto jsem zavřen v jeskyni, abych byl vykoupen královskou korunou…., ohnivý meč mi působí velká muka; smrt však oslabuje mé tělo a údy… Má duše i duch mě opouštěji, strašlivý jed. Jsem přirovnáván k černému havranu, neboť to je odměna zla; v prachu a hlíně zde ležím, aby ze tří vzniklo jedno. Ó duše a duchu, neopoušťejte mě, abych zase spatřil denní světlo a vzešel ze mne onen hrdina míru, jehož ať spatří celý svět.“

Aurelia occulta

Aetius: ReX

(Aetius 2014)

Read Full Post »

Rex Æternus II

Rex Aeternus II(Aetius 2014)

Read Full Post »

Older Posts »