Posts Tagged ‘Antidemokratická orientace’

CANONE EUROPEO

Kánon, z řeckého κανών – norma, pravidlo, měřítko, stéblo

Evropský kánon je tu.

A také tu zůstane, vzdor očividnému skonu civilisace, jež ho stvořila. Vzdor příkazům a rozkazům, kterými na nás autority bez tváře štěkají už po celá desetiletí.

Vzdor skutečnosti, že nejlepší a nejvytříbenější dědictví všech dob soustavně znehodnocuje a rozpouští zjevná nezpůsobilost dědiců, kteří ho nejsou vůbec hodni.

Evropský kánon tu je stále. Protože toto zlaté pravidlo, tato spolehlivá norma se stává záležitostí nebes, třebaže vzešla na lidských kořenech.

Evropský kánon je neochvějnou hvězdou, stojící pevně vprostřed strašlivé, pro nás vytvořené nicoty. Kánon je sebe se ozřejmující záhadou. Je černým světlem, kterým se odkrývá surovost a marnost, jejichž útoku musíme neustále čelit. Kánon představuje poslední zbytek naší slušnosti, která je coby taková pevně situována v dějinách. Z těchto dějin rozsévá semínko pochyb do apatické duše slouhů a zanáší kousavou pochybnost v mysl nových pánů, kteří jsou příliš hloupí a sprostí, než aby sami mohli mít nějaké vlastní dějiny.

Dnes je „Evropa“ bezpředmětným názvem a „budoucnost“ leda neblahým znamením. Došlo to tak daleko proto, že jsme skupině nicek dovolili zkonfiskovat tato dvě slova a používat je jako schránku pro jejich vlastní sny a plány.

Kánon je kamenným hostem na pohřební hostině, která je – co hůř – prostá jakékoli stylu. Kánon je vnitřní normou bdělých srdcí. Je časným pomníkem na sice rozporuplnou, ale stejně ztracenou velikost. Bude k nám ovšem stále promlouvat své příběhy a k jiným bude zase promlouvat příběhy o nás. Příběhy neúnavného snažení o harmonii a věčné proporce, tenkrát již zapadlé v prachu dějin. Příběhy idealismu, odvahy a stylu samozřejmé jistoty. Příběhy velkoleposti a majestátu ponechaných v proudu zatracení panta rhei, v kosmu, který byl stále zlověstněji k ničemu.

:::

Výše uvedený text představuje úvodník k jedné ze skladeb připravovaného alba italské skupiny Ianva. Vyjde již brzy.

Aktualizace: CD k zakoupení zde.

Reklamy

Read Full Post »

Malý člověk nenávidí to, co je nad ním, velký to obdivuje.

Malý člověk soucítí s tím, co je pod ním, velký tím pohrdá, – když to je jeho pohrdání hodno –, nebo pomáhá.

– Wulf Sörensen: Die Stimme der Ahnen, 1937, s.55.

Read Full Post »

orientaceKdo je skutečně vojákem, je jím z přirozenosti, tedy protože jím chce být. Proto v misích a úkolech mu přidělených, tak řečeně, nachází sám sebe. […]
Voják může považovat za své druhy pouze ty, kteří jsou pevně rozhodnuti hájit své posty. Ne ty, kteří se vzdávají, slabé či neschopné.

Julus Evola: Metafyzika války
(zvýraznění redakce)

Viz též Myslitel (Orientace)

Read Full Post »

Myslitel spatřuje ve svých vlastních počinech pokusy a otázky, jak si zjednat v něčem jasno: úspěch a neúspěch jsou pro něho na prvním místě odpověďmi. Aby se však zlobil nebo dokonce pociťoval lítost, že se něco nedaří – to přenechává těm, kteří jednají, protože jim tak bylo poručeno, a kteří musí očekávat výprask, když milostivý pán není s výsledkem spokojen.

Friedrich Nietzsche: Radostná věda – kniha první.
(zvýraznění redakce)

Read Full Post »