Posts Tagged ‘antimoderna’

Tento text vyšel původně pod názvem Due facce del nazionalismo
jako článek Julia Evoly v měsíčníku La Vita Italiana ve vydání z března 1931.
Přeloženo prostřednictvím několika anglických překladů dostupných na internetu, anglického překladu ve sborníku 
A Traditionalist Confronts Fascism (Arktos 2015) a s přihlédnutím k původnímu italskému textu.

***

Julius Evola

Faktem je, že světovou válkou se nevyčerpal proces uskutečňování evropských ani mimoevropských nacionalismů, namísto toho došel tento proces do své kritické fáze. Máme tedy dostatečně dobrý důvod pro to, abychom se dnes zabývali jeho významem.

Jaký význam má nacionalismus v rámci filosofie kultury? Pokládáme tuto otázku, jelikož věříme, že na ní dovedeme odpovědět v následujícím duchu: nacionalistické směřování připouští dva možné směry, které jsou sice teoreticky odlišné a protichůdné, v praxi jsou však často vzájemně propletené. Jeden směr zahrnuje degeneraci a regres, zatímco druhý vede k vyšším hodnotám, a tak je předehrou obrody.

Tato myšlenka se zdá být nanejvýš důležitá již v pouhé formě tohoto tvrzení, pokusme se ji nyní ale dále rozvést.

Fenomén jako je nacionalismus nelze pochopit, aniž bychom jej zasadili do uceleného kontextu nazírání historie prostřednictvím posuzování hodnot.

Dle tohoto názoru se dnes zdá být definitivně jisté, že dochází k postupnému úpadku politické moci z vyšších úrovní na úrovně nižší, přičemž se tyto úrovně ve starých kulturách vyznačovaly kvalitativními odlišnostmi lidských možností. Tento proces úpadku se táhne od samotného prahu „historických“ dob až do dnešních dnů a jeho dopad je zřetelný především na politických dějinách Západu.[1]

Je vcelku dobře známé, že již dávné tradice znaly analogii mezi politickým organismem a lidským tělem. V každé vyšší organisaci je hierarchické propojení čtyř rozdílných funkcí. Na nejnižší úrovni to jsou nerozlišené čistě vitální síly; jim jsou nadřazeny funkce směny a povšechného organického hospodaření; nad nimi zase stojí vůle, která pohybuje celým tělem a udává mu v prostoru směr. Na vrcholu se nachází síla intelektu a svobody, která je středobodem a světlem celého organismu.

Dřívější tradice plnily úlohu téměř oduševnělých organismů, které nevznikaly z pouhé nutnosti ani nebyly dílem nahodilostí své doby. Jejich prostřednictvím se naopak vyjadřovala vůle pro rozčlenění a hierarchii přísně vymezených tříd a kast. Analogicky k vitalitě, hospodářské organizaci, vůli a duchu existovaly čtyři různé třídy: služebníci (pracující), obchodníci, válečníci a nakonec nositelé souběžně královské a kněžské autority. Každá z těchto kast stojí hierarchicky nad předešlou: masy se nacházejí pod kontrolou a vládou těch, kdo se specializují na obchod a využívání přírodních a ekonomických zdrojů; obchodníci se nacházejí pod autoritou válečnické aristokracie, a ta se zase seskupuje kolem vůdčí postavy úplného a dominantního typu, postavy, která je živoucím svědectvím, že v člověku se nachází něco více než jen pouhý člověk.

(Celý příspěvek…)

Reklamy

Read Full Post »

(Pro přehlednější zobrazení přejděte na YouTube stránku videí)

Přinášíme kompletní český překlad alba La Mano di Gloria / Ruka Slávy (2012) italské hudební skupiny IANVA. Toto album je zhudebněným příběhem stejnojmenné knižní trilogie autora Renata „Mercyho“ Carpanety.

Aktualizace 27. 4. 2017

Na českém hudebním serveru sanctuary.cz vyšel článek o skupině spolu s vnořenou minirecenzí na album Ruka Slávy. Doporučujeme.

*

Děj příběhu se odehrává v blízké fiktivní budoucnosti roku 2029. Evropský kontinent je tou dobou již zcela ovládnut mocenským aparátem byrokratického superstátu, jenž svým sociálním inženýrstvím soustavně potlačuje veškeré zbytky původních tradic a jenž do popředí svých struktur vynesl ty nejzvrhlejší a ničeho se neštítící jedince. Proti takovéto nesrovnatelné přesile se vzbouří jen hrstka beznadějných snílků a ztracenců. Jak to vše skončí? To se dovíte během poslechu…

*

Abychom posluchačům usnadnili orientaci v ději, přeložili jsme též krátké textové úvodníky jednotlivých skladeb, které je zasazují do kontextu celého příběhu. Úvodníky jsou dostupné buď ve formě samostatného textového souboru (.pdf, předpřipraveno k tisku) anebo přímo na stránkách YouTube v popisu pod jednotlivými videi. Doporučujeme číst příslušný úvodník vždy před začátkem každé skladby.

*

Zejména doporučujeme skladby:

2. Krása vzpoury
7. Ohňonoši
8. Ohně a hvězdy

*

Skupina: IANVA (http://www.illevriero.it/ianva/)

Album: LA MANO DI GLORIA (2012)

Malby na pozadí: http://www.dinamorivoluzione.com/

Překlad a kompozice: Hrdost.net (2016)

Souhlas k publikování videí na serveru YouTube nám laskavě poskytli v písemné formě autoři. Ještě jednou tímto skupině IANVA děkujeme!Ruka Slávy

Read Full Post »

Miroslav Dolejší

Pozoruhodnější však je, že ani ti druzí, kteří se s tímto královstvím mrtvých za živa a jeho oporami dostávají do konfliktu, nejsou z jiného těsta. Jen z té říše stínů na okamžik vystoupili do světla lamp, jen se od ní od jisté chvíle a na jistou chvíli odloupli, ale v jádře i oni jsou a zůstávají produkty a odchovanci její odlidštěné mentality. Jejich bezradnost či otrlost ve sféře primárních citových reakcí až příliš často signalizuje, že také oni mají poušť klimaticky v krvi, i když jsou s ní momentálně, ze specifických a ryze osobních příčin, na nože.

Jako by se obě tyto kategorie lidí, odpůrci i představitelé normálu, ocitli na různých stranách zprofanované barikády jen shodou politováníhodných okolností, o nichž rozhoduje vis maior, nikoli oni. Jako by je řádově rozdělovala jen míra temperamentu a okamžitý stupeň osobní odvahy: to, že jedni se do propasti nikdy neodváží, to je neodváží se být sami sebou, kdežto ti druzí ano. Jinak jsou v zásadě z téhož hnízda, jen jedni z něho chtějí uletět a druzí jsou odhodláni z nedostatku lepšího v něm zůstat, poněvadž na možnost úniku z něj nevěří. Psi, kteří se tak velice nemají rádi a působí si navzájem tolik utrpení, jsou uvázáni u stejné boudy. Jen každý na jiném řetězu.

Bohužel, je to svět lidí, lidí před koncem. Svět nepřetržitého výprodeje hodnot z toho mála, co ještě zbývá. O nějaké morální integritě nemůže být řeč, na něco takového už tito lidé dávno nemají. Progresivně v nich vyhasínají i bazální instinkty, které člověka provázely délkou staletí. Tak dlouho se tetelili na hromaděnými věcmi, až se těmto svým věcem začali podobat. Lidi v této podobě už si nemají s lidmi skoro co říci, přiměřeně jsou s to komunikovat jen se sobě podobnými automaty, připomínajícími člověka pouze povrchovou úpravou.

Praha, 19. 10. 1987

(dosud nepublikováno – pozn. OD)

Read Full Post »

Tímto s radostí oznamujeme, že vychází český překlad knihy Směrnice (v it. originále Orientamenti) od Julia Evoly. Autor v tomto díle načrtává v jedenácti krátkých kapitolách ideje, jež mají být bráněny na duchovní a politické rovině lidmi, kteří se po roce 1945 nechtějí spokojit s kolapsem dřívějších tradičních struktur a rozvojem moderní konzumní společnosti.

Směrnice vyšly prvně roku 1950, druhé přepracované a autorizované vydání, z něhož český překlad pochází, roku 1971. Doposud se dočkaly překladu do nejméně devíti evropských jazyků a různé skupiny vyhotovily několik desítek neautorizovaných vydání.

Podle nás mohou Směrnice posloužit jako zrcadlo všem organizovaným i individuálním protimoderním snahám v českých zemích: na personální či organizační otázky tu prismatem, jaký představuje tato kniha, doposud nikdo vážněji nenahlížel. I v jiných otázkách však Směrnice mohou posloužit jako inspirace či podnět k zamyšlení.

V našem překladu jsme důsledně dbali o zachování čtivosti a nekompromisní údernosti autorova stylu. Cíleně jsme se tím snažili vyvarovat námitkám (dle nás oprávněným), které padaly na hlavu překladu knihy Jezdit na tygru.

Aktualizace 23.12.2016 – kniha uvolněna v elektronické podobě

J. Evola: Směrnice – volně dostupné

Aktualizace 23.2.2016 – seznam recenzí a doprovodných článků

K českému vydání Směrnic bylo postupně napsáno několik recenzí a doprovodných článků. Níže uvádíme jejich přehledný seznam.

  1. Článek „Brevíř“ odporu mapuje pozadí vzniku a historický význam Směrnic.
  2. Význam Evolových Směrnic pro naši situaci, naše vlastní recenze.
  3. KKLB: Směrnice od Julia Evoly, recenze „Lavra“ z Červenobílých.
  4. Význam Evolových Směrnic – příspěvek do diskuse, naše odpověď na Lavrovu recenzi.
  5. Milan Nakonečný: Recenze Směrnic Julia Evoly, recenze Prof. Milana Nakonečného.
  6. Směrnice proti kulturnímu levičáctví, radikálnější interpretace Směrnic od neznámého autora.

Julius Evola: Směrnice (Obálka)

Název: Směrnice
Autor: Julius Evola
Rok vydání: 2015
Počet stran: 61
Formát: brožovaná A6
ISBN: 978-80-260-8781-6

Vychází ve spolupráci se studijní skupinou Délský potápěč.

Cena 150 Kč + poštovné 30 Kč. Pro objednávky pište na kontaktní email hrdost (zavináč) hushmail (tečka) com, jako předmět zprávy uveďte „objednávka Směrnice“. Knihu rozesíláme Českou poštou.

Aktualizace 2.10.2016 Rozebráno, další výtisky již nemáme k disposici. Na Slovensku zbývá několik posledních.

Zájemci ze Slovenska si mohou objednat Směrnice z internetového obchodu protiprudu.org. Mimo odůvodněné případy již další objednávky na Slovensko sami vyřizovat nebudeme.

Read Full Post »

Nápor modernity a vývoj posledních let mnohé z nás podnítily uvažovat o samotných základech a směřování naší západní civilizace. Řadu podnětných myšlenek čtenáři určitě najdou i v následujícím rozhovoru s německým filosofem Robertem Spaemannem o přirozeném právu, salámovém efektu a ztroskotání křesťanství.

Tento text byl poskytnut Hrdosti ke zveřejnění ideově spřízněnou osobou. Věříme, že text předkládá řadu inspirativních názorů i myšlenek s kterými v mnoha ohledech souhlasíme. — Redakce

*

Robert SpaemannCelým vaším dílem se jako červená nit táhne snaha obhájit osvícenství před tím, jak ono rozumí samo sobě. Proč?

Osvícenství si přisuzuje odvahu užívat rozum bez návodu zvenčí. Obhájí se tedy samo. První, kdo si toho všiml, byl Nietzsche. Napsal, že osvícenství vede koneckonců k ateismu. Je-li ale toho cíle dosaženo, ztrácí osvícenství smysl. Převzalo totiž z křesťanství předpoklad, že existuje pravda. A ta je, jak říká Nietzsche, božská. A pokračuje: není-li Boha, není ani pravdy, jsou jen individuální perspektivy každého člověka a otázku po nějaké pravdivé perspektivě pak nelze klást. Byla by to totiž perspektiva Boží.

 

Jak to, že se osvícenství obrací proti vlastním premisám? Kdy došlo k tomu zvratu?

V okamžiku, kdy se prosadil ateismus. Radikální osvícenství ve Francii bylo přece ateistické. Zčásti též deistické, zčásti materialistické.

 

Vždyť k tomu nemuselo dojít. Či ano?

Nemuselo. Existoval mocný proud křesťanských osvícenců, kteří akceptovali přírodovědecký pohled na svět a mohli jej sloučit s vírou. Křesťanskou víru osvícenský impulz nutně nerozbíjí, naopak, ten vychází, jak si všiml Nietzsche, právě z křesťanství. Osvícenství nemělo jasno o svých vlastních premisách.

 

Proč?

To souviselo s převahou přírodovědného světonázoru a současnou likvidací teleologického myšlení. Vše pak bylo interpretováno jako mechanismus, jemuž jde o pouhou sebezáchovu. Už Francis Bacon prohlásil, že přírodovědu definuje záměr: už nechceme poznávat podstatu věcí, chceme vědět, jak je ovládat. Tomu je teleologický pohled na překážku. Thomas Hobbes napsal, že poznání věci spočívá v tom, že víme, co s ní udělat, „to know what we can do with it, when we have it“. Toto je novověká představa vědění. Proto se vytrácí zájem o neutilitární vědění, například o Bohu.

 

Ve dvacátém století – například u Spenglera – se objevuje myšlenka, že osvícenství je proces, který odstranil tradované sebepochopení člověka jako bytosti zaměřené k transcedenci, proces nejen destruktivní, ale i neodvratný. Souhlasíte?

Spengler příliš konstruuje. Dokážu si představit, že v nějakém civilizačním rámci procitnou regenerační síly, které budou působit proti mainstreamu. Kdyby Spengler častěji užil slov „možná“, „pravděpodobně“, byl bych spokojenější. V dějinách neexistuje determinismus. Opakovaně vidíme, že vědecké prognózy se s rozhodujícími dějinnými obraty míjejí. Uvažte rozpad Sovětského svazu v roce 1989 nebo čínskou kulturní revoluci, na niž v roce 1968 navázala ta západní. Filozof Schelsky předtím vydal knihu Skeptická generace. Měla to být ta moje, ta, která se stala vůči válce a propagandě ideologicky imunní. Ve stejném roce toto paradigma smetli mladí lidé, kteří vůbec nebyli skeptičtí, nýbrž cosi nepodmíněně chtěli. Nic z toho nebylo předvídáno. Prognostická schopnost filozofie je ve vztahu k dějinnému procesu omezená. Sova Minervina přilétá teprve za šera, když den už končí. Filozofie interpretuje to minulé, nikoli to příští. (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Výběrová ukázka z filmu Případ pro začínajícího kata (1969, info na csfd).
Zvoleny scény vykreslující „vědu“ a vládu či vládce a vůbec moderní svět.

Pozor!
Celý film je  silně alegorizující soubor bizarních scén; takováto forma je těžce stravitelná a jistě nenadchne každého.

Read Full Post »