Posts Tagged ‘árijství’

Julius Evola: Árijská nauka o boji a vítězství

Obsah:

1. Předmluva (Gruppo di Ar)
2. Úvodní poznámka
3. Árijská nauka o boji a vítězství
4. O duši a válečnické rase

Název: Árijská nauka o boji a vítězství
Autor: Julius Evola
Rok vydání: 2017
Počet stran: 68
Formát: brožovaná A6
ISBN: 978-80-906390-1-0

K dostání v Knižní bázi DP anebo v knihkupectví Skleněná louka v Brně.

Advertisements

Read Full Post »

Triumfující árijský duch vstupuje na zemi.

Člověk dávno zapomněl, čím ve skutečnosti je. Když o sobě mluví, má na mysli pouze jednu část sebe sama – a to navíc tu méně významnou. Svou skutečnou podstatu si neuvědomuje a nechává ji zahalenou v temné nevědomosti. Přitom právě tato jeho opomenutá podstata je tím, o čem by mohl říci: „tohle jsem já“.

Když na sebe člověk pohlédne do zrcadla, nebo když se zadívá na své tělo či práci, kterou za celý svůj život vykonal, nehledí na sebe. To, na co se v tu chvíli dívá, není on, ale jeho dílo. V takovou chvíli je jako nebeský sochař, který si prohlíží sochu, již na zemi vysochal. A právě v tomto okamžiku většina z nás selhala: téměř všichni jsme se se svým dílem ztotožnili natolik, že jsme se jím sami stali. Tím, že jsme se ztotožnili se sochami, jsme ale přišli o schopnosti sochaře. Každá socha je jen mrtvou, pasivní a strnulou hmotou, jež v sobě postrádá zdroj, z něhož vzešla: postrádá sílu, která jí dala formu a proto nikdy nebude ničím jiným než jen onou sochou, jíž už je. Vzhledem k absenci zdroje životní síly je každá socha odsouzena k chátrání a konečnému rozpadu. Zákon času je neúprosný, i ten nejtvrdší kámen mu nakonec podlehne a změní se v prach.

Přesně tohle je stav, v němž se nacházíme – my i naši současníci. S odevzdaností sedíme a čekáme, až nás čas rozruší a my se rozpadneme na prach. Umíráme zaživa, aniž bychom naplnili cíle, pro něž jsme naše těla původně stvořili. Necháváme se vláčet zběsilými proudy času, které nás táhnou do temné nicoty, abychom nakonec zcela přestali existovat. Tyto pesimistické vyhlídky a smířenost se svým osudem jsou vlastní většině lidí kolem nás. Krev v našich žilách nicméně volá jasným hlasem: „nejste tím, čím se zdáte být!“ Kdesi v nitru jasně cítíme, že nejsme oběťmi života, ale životem samým. Naším údělem není nicota a rozpad, ale síla a triumfální heroická obnova.

(Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Není důležité co se dělá, ale proč se to dělá.

Uvažuje-li někdo, jak radikálním způsobem změnit svůj život, a vzdá-li se všech rozptylujících prostředků (televize, počítače a mobilu), vyvstane před ním zásadní problém: jak smysluplně využít to obrovské množství nově získaného času?

Moderní svět z nás činí pasivní nesvéprávné konzumenty, kteří nejsou schopní myslet a konat sami za sebe: proto i když už se konečně rozhodneme dělat něco smysluplného, má mnoho z nás tendenci očekávat, že nás někdo zabaví nebo nám řekne, co dělat. Pokud už se však někdo najde a řekne, co je třeba udělat, existuje velká pravděpodobnost, že stejně nedojdeme spokojenosti, kterou jsme očekávali. Důvod je poměrně prostý: každý z nás je jiný a každý má určenu vlastní cestu, na níž by měl realizovat svůj vlastní potenciál. Na otázku co se svým volným časem si každý musí odpovědět sám. My můžeme jen říci, že smysluplnou činností je jakákoli aktivní činnost, jež vychází z nitra jedince a k níž cítí vnitřní impulz.

(Celý příspěvek…)

Read Full Post »

O árijské rase

Definic árijské rasy zřejmě existuje tolik, kolik lidí se o její definici pokoušelo. Mnozí tak činí na biologicko-rasovém základě, jiní na základě kulturním nebo dokonce jazykovém. My však musíme všechny tyto definice odmítnout jako omezené a vycházející z čistě lidského úhlu pohledu. Podle nás jsou všechny zmiňované ukazatele pouze podružné a neurčující: árijskou rasu je nutno definovat na základě odlišností duchovních.

Hned na začátek je nutno vyjasnit jednu zásadní věc: árijská rasa není lidskou rasou. Z toho důvodu zde není možné použít jakákoli lidská měřítka, kterými lze rozlišovat jednotlivé lidské rasy. Kdyby Árijci náleželi sféře biologického života, dalo by se o nich říci, že jsou doslova samostatným druhem odlišným od druhu homo sapiens sapiens; to však říci nelze, neboť Árijci jsou ve skutečnosti rasou duchovní a nikoli biologickou: proto je nelze nijak biologicky definovat, ani hledat biologické odlišnosti lidských ras a rasy árijské. Zatímco člověk za své Já v první řadě považuje své tělo a vidí v něm podmínku vlastního bytí, Árijec se identifikuje se svým duchem (vědomím) a své tělo považuje jen za pouhý nástroj svého bytí.

Vezmeme-li do úvahy tradiční učení o pěti živlech, má vědomí povahu éterickou. Podle tohoto učení éter jako jediný z živlů nepodléhá omezením času a prostoru, zatímco oheň, vzduch, voda a země už do určité míry ano. Z této skutečnosti plyne první důležitý poznatek o árijské rase: vzhledem k tomu, že se Árijec identifikuje se svým vědomím a nikoli tělem, jež je složeno z ostatních čtyř živlů, jsou mu vlastní kvality náležející vědomí a není spoután omezeními ostatních živlů. Z toho jasně vyplývá, že árijská rasa nezná omezení času ani prostoru. Důsledkem toho je, že bytí Árijce není omezeno na určitý čas a místo v časoprostoru, ale může poznávat i jeho odlišné součásti nebo obsáhnout časoprostor jako celek. Díky tomu se cítí spojen s každou částí existence a necítí se oddělený od zbytku světa, ale chápe, že je jeho individuovaným vtělením. Zde je na místě poukázat na skutečnost, že árijské duchovní doktríny vždy zdůrazňovaly, že individuální existence je dokonalým odrazem existence absolutní, to jest, že mikrokosmos je přesným odrazem či projevem makrokosmu. Každý Árijec si proto zachovává vědomé spojení se silami, které stvořily tento svět a chápe, že právě jejich individuovaným projevem jest. V tradiční árijské symbolice tuto skutečnost symbolizoval symbol centrálního stromu, jenž podpírá celý svět a jehož větvičky odpovídají jednotlivým individuálním bytostem. Každá z těchto větviček je navždy nedílně spojená s celým stromem a veškerou jeho silou – a moc celého stromu bude této větvičce plně k dispozici, bude-li to třeba.

(Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Tak jako se temnota obává zrození nové hvězdy, tak se i lidové masy třesou strachem před probuzením skutečné individuality. Tam, kde se počíná formovat řád, tam umírá chaos, neboť chaos a řád nemohou existovat vedle sebe. Najde-li někdo v sobě dostatek odvahy a začne-li síly, které probíhají jeho životem, uchopovat, formovat a podrobovat své vůli, jinými slovy, začne-li chaos přetvářet v řád, stane se podobným hvězdě. Pak již neovládá pouze svůj vlastní život, ale začíná působením vlastní vůle určovat a formovat i životy druhých: stejně jako hvězda začíná svou přítomností zasahovat do pohybu okolní hmoty a formovat z ní své planetární souputníky.

Světlo již pouhou svou přítomností pohlcuje temnotu, protože ta nemá svou vlastní existenci: je jen nedostatkem světla. Stejně tak objevení řádu automaticky znamená destrukci chaosu, neboť ten je jen nedostatkem řádu. Ti, kdo svou vlastní podstatu identifikují s chaosem, temnotou a nevědomými živelnými silami, pak v přítomnosti řádu a světla nutně musí začít cítit bytostné nebezpečí, neboť formující síly začínají rozkládat jejich vlastní chaotickou podstatu a vtiskovat jí vlastní tvář. Ti, kdo nebudou schopní tento proces vnitřně pochopit, nahradit svůj pasivní postoj postojem aktivním a sami v sobě rozžehnout světlo, budou trpět a s velkou pravděpodobností i zemřou; ti, kdo se tomuto procesu přizpůsobit dokáží, dostávají šanci vtisknout skutečnou individualitu i svému vlastnímu životu a povýšit jej nad běžnou lidskou úroveň.

(Celý příspěvek…)

Read Full Post »