Posts Tagged ‘Bhagavadgíta’

NietzscheA z čeho lze poznat onu v zásadě zdařilost! Podle toho, že zdařilý člověk lahodí našim smyslům: že je vyřezán ze dřeva tvrdého, a zároveň jemného a voňavého. Chutná mu jen to, co mu prospívá*; jeho záliba, jeho chuť pomíjí, je-li překročena míra prospěšnosti. Rozezná lék od drogy, využívá zlých náhod ve svůj prospěch; co ho nezabije, to ho posílí. Sbírá instinktivně ze všeho co vidí, slyší, prožívá, svou položku: je principem výběrovým, mnohé nechá propadnout. Vždy je jen ve své společnosti ať už jde o knihy, lidi nebo krajiny: ctí již tím, že volí, že připouští, že důvěřuje. Na všechny podněty reaguje pomalu, s onou pomalostí, kterou v něm vypěstila dlouhá opatrnost a úmyslná hrdost – zkoumaje podnět, který se blíží, je daleko toho, jít mu vstříc. Nevěří ani v „neštěstí“ ani ve „vinu“: dovede se vypořádat se sebou, s jinými, umí zapomínat –  je dostatečně silný, aby mu vše muselo být ku prospěchu.

F. Nietzsche: Ecce Hommo, kap. 1. §2.

*Srov.:
Potrava, jež dává sílu, energii, elán, zdraví, radost a dobrou náladu, která je lahodná, jemná vydatná a vyvážená, je v oblibě u lidí čistoty. (Bhagavadgíta 17:8)
Čistí lidé uctívají bohy; vášniví gnómy a obry; ti další, temní, uctívají přízraky a voje démonů přírody. (tamtéž 17:4)

Pozn.: Nietzsche samozřejmě myslel svými slovy širší rámec než jen potravu v nejužším slova smyslu. Přesto jsou však dle nás slova z Bhagavadgíty plně v intencích jeho výroku, jenž tedy potvrzují.

Reklamy

Read Full Post »