Posts Tagged ‘Codreanu’

Arhanghel MihailLegio Verticalis zdieľa s rumunskými legionármi jednu fundamentálnu črtu. Rovnako ako oni, aj my kladieme na prvé miesto Boha a duchovné hodnoty! Sme totiž presvedčení, že bez hlbokého duchovného základu je každé ľudské spoločenstvo vopred odsúdené k úpadku a následne aj k zániku. Zároveň sme neochvejne presvedčení, že práve strata duchovných hodnôt doviedla Európu do bahna jej súčasného stavu. Je márne pokúšať sa bojovať len o záchranu bezduchého tela Európy, najprv treba do neho opäť vpustiť Ducha. A následne z plných síl usilovať o znovuzrodenie rasy pravých mužov – hrdinov.

Legiunea Arhanghelului Mihail nám však môže byť príkladom nielen svojim hlbokým duchovným založením, ale aj v mnohých ďalších sférach. Preto sa dnes chceme zamyslieť nad Codreanuovou príručkou, určenej pre vodcov hniezd, ktoré boli základnými operačnými jednotkami Legiunea Arhanghelului Mihail. Napriek neaktuálnosti niektorých jej bodov sa stále jedná o mimoriadne kľúčový spis, ktorý by sa po menšej aktualizácii mohol stať zdrojom jasných orientačných bodov pre našich duchovných bratov. Zastavíme sa teda postupne nad niektorými bodmi z tejto knihy a pridáme k nim aj niekoľko dôležitých poznámok a citátov. Tučný text sú preklady Codreanuovej knihy, vety písané obyčajným písmom sú naše vlastné poznámky. Dnes sa zoznámime so Šiestimi fundamentálnymi zákonmi hniezda.

(Celý příspěvek…)

Read Full Post »

codreanuKapitola Na konci mých vysokoškolských studií z knihy Mým legionářům.

***

Po návratu z univerzity domů jsem si stále dokola vybavoval poslední tři roky strávené v Iasi a ptal jsem se sám sebe: jak jsme mohli překonat tolik překážek? Jak jsme mohli porazit mentalitu a vůli tisíců lidí? Jak jsme mohli porazit univerzitní senát? A jak jsme mohli tak odvážně a neohroženě bojovat proti židovskému tisku? Měli jsme snad peníze na to, abychom si najali žoldáky, publikovali dokumenty, které bychom šířili na venkov, aby živily skutečnou válku? Neměli jsme nic.

Když jsem se vrhl do první bitvy, neudělal jsem to proto, že by na mě někdo naléhal, nebo v důsledku nějaké porady. Neudělal jsem to ani z nutnosti, kterou by mi diktovala zodpovědnost udělená nějakou funkcí. Neudělal jsem to ani v důsledku nějakého hlubšího vnitřního přemýšlení. Nic takového. Nejsem schopný přesně popsat, proč jsem se do těchto bojů vrhl. Možná, bych se mohl přirovnat k člověku, který jde s hlavou plnou svých starostí po ulici a najednou uvidí požár ničící dům, odhodí kabát a přispěchá na pomoc těm, kdo s plameny bojují.

Byl jsem mladík ve věku 19 nebo 20 let a přesto jsem rozuměl tomu, že jsme ztráceli naši zemi a že zbídačení rumunští dělníci jsou využíváni zničujícími židovskými bandami. Jednal jsem na rozkaz svého srdce, z pudu sebezáchovy – ale ne sebezáchovy sebe samého, ale národa, jehož jsem se cítil nedílnou součástí. Proto jsem měl pocit, že všichni stojí za námi – všichni živí, ti, kteří padli v boji pro svou zemi, i ti, kteří teprve přijdou po nás. Měl jsem pocit, že tito lidé mluví skrze nás a bojují s námi proti nepřátelským davům. Ať už byly tyto davy jakkoli velké, proti této historické entitě, která stála za námi, byly jen hrstkou lidských těl, a proto jsme vždy zvítězili. To je důvod, proč všichni naši protivníci byli beznadějně poraženi – včetně univerzitního senátu, který ve víře, že bojuje proti bezohledným studentům, uštědřil ve skutečnosti ránu svým vlastním lidem.

Existuje přírodní zákon, který každému udává jeho místo. Všichni rebelové proti přírodě – od dob Lucifera až do současnosti – byli odsouzeni k tvrdé porážce a to i když byli často velmi inteligentní. Chyběla jim totiž moudrost.

V rámci tohoto přírodního zákona, tohoto moudrého řádu, může bojovat kdokoliv. Každý má právo na boj za zlepšení. Ale ten, kdo bojuje proti tomuto řádu, nemůže zůstat nepotrestán a neporažen.

V lidském organismu každá buňka musí zůstat v jeho rámci a sloužit mu. Žádná buňka, která se vzbouří proti organismu, která si začne dělat co chce, začne uspokojovat pouze své vlastní potřeby nebo ztratí veškerý smysl existence, který by byl mimo ni samotnou – tedy stane se sama pro sebe bohem – nemůže vyváznout bez trestu.

Kdo toto pochopí, zvítězí, i kdyby byl sám. Kdo by to nechtěl pochopit, padne poražený. Svůj třetí rok na univerzitě jsem ukončil pod vládou těchto myšlenek. Z organizačního hlediska jsme se shodli na myšlence vůdce a disciplíny. Demokracii jsme vyloučili. Nebylo to však kvůli nějakým spekulacím nebo kvůli teoretickému přesvědčení.

Byli jsme proti demokracii už od samého začátku. Vždy jsem vedl. Během tří let jsem byl zvolen jen jednou – prezidentem Asociace studentů právnické fakulty. V ostatních případech to nebyli bojovníci, kdo mě volil vůdcem, ale byl jsem to já, kdo vybíral své následovníky. Nikdy jsem neměl výbory a nikdy jsem nedal návrh na hlasování. Nicméně jsem cítil potřebu některé věci konzultovat i s jinými, ale vždy jsem potom rozhodl na svou zodpovědnost. To bylo důvodem, proč naše malá skupinka byla vždy neotřesitelnou jednotkou. Různé názorové frakce, většiny nebo menšiny, které by se mezi sebou střetávaly, u nás neexistovaly. U všech ostatních skupin byl pravdou opak. A to byl důvod, proč byly všechny poraženy.

Jedna víra, která jako plamen hořela v našich srdcích, nám osvětlovala cestu. Velká a nezapomenutelná bratrská láska jednoho k druhému, dokonalá disciplína, pevná strategie bitvy, pečlivá příprava na střety, požehnání vlasti a Boha – to vše nám po celé ty tři roky přinášelo vítězství.

Read Full Post »

Read Full Post »

Read Full Post »

(poznámka NH: text pojednává o legionářích Železné gardy vedené Corneliem Codreanem)

Je zde jeden aspekt týkající se Legionářského hnutí, který dosud nebyl dostatečně prozkoumán: svoboda jednotlivce. Legie, která je především duchovním hnutím usilujícím o stvoření nového člověka a spásu vlastních lidí, nemůže růst a nemohla dospět, aniž by si cenila svobody jednotlivce; svobody, o níž bylo napsáno mnoho knih, kterými byly zaplněny celé knihovny, a na jejíž obranu zaznělo množství demokratických projevů, aniž by tato svoboda byla opravdu žita a doceněna.

železná garda

Lidé, kteří mluví o svobodě a prohlašují, že jsou ochotni pro ni zemřít, jsou titíž, kdo věří v materialistická dogmata a fatalismus: společenské třídy, třídní boj, nadřazenost ekonomie apod. Je zvláštní, když se za „svobodu“ staví člověk, který nevěří v Boha ani v nadřazenost ducha a život po smrti.

Takový člověk, ačkoliv mluví v dobré víře, zaměňuje „svobodu“ za libertariánství a anarchii. O svobodě může být řeč pouze z hlediska duchovního života. Ti, kdo zpochybňují nadřazenost ducha, automaticky upadají do mechanického determinismu (marxismu) a nezodpovědnosti.

Lidé jsou dnes navzájem spojeni buďto poutem hedónismu nebo společného ekonomického poslání. Jsem kamarádem s panem X, protože on je náhodou mým příbuzným, nebo s kolegou z práce, čímž jsme tedy kamarády z hlediska mzdy. Svazky mezi lidmi jsou téměř vždy nedobrovolné, jsou přirozeně dané. Nemohu ovlivňovat svůj rodinný původ. A v ohledu ekonomického poslání, bez ohledu na to kolik sil do něj vkládám, bych mohl nanejvýše obměnit své kamarády v práci. Ale stále se budu nacházet v solidárním vztahu s některými lidmi, které neznám a se kterými mě svazuje jen možnost být bohatý nebo chudý.

Avšak v některých duchovních hnutích jsou lidé navzájem vázáni svobodou. Lidé mohou dobrovolně vstoupit do duchovní rodiny. Žádné vnější předurčení je nenutí stát se bratry. Když se podíváme zpět do dnů, kdy se rozšiřovalo křesťanství a získávalo přívržence, bylo duchovním hnutím, ke kterému se lidé přikláněli ve společné touze naplnit své životy duchovnem a přemoci smrt. Nikdo nebyl nucen stát se křesťanem. Naproti tomu jeho pud sebezáchovy na jedné straně a stát na straně druhé přestupu na křesťanství neúnavně kladly překážky.

Ale touha po svobodě, touha utvářet svůj vlastní osud, touha přemoci své biologické a hospodářské předurčení byla i tváří v tvář překážkám velmi silná. Lidé se přidávali ke křesťanství, přestože věděli, že se stanou přes noc chudými a zanechají své pohanské rodiny za sebou, přestože věděli, že budou možná po zbytek života uvězněni nebo budou dokonce čelit nejstrašnější smrti ze všech – smrti mučedníků.

Legionářství, které je pevně křesťanským hnutím naplňujícím toto učení v duchovní rovině nade všemi jinými, usiluje o svobodu a je vystavěno na svobodě. Jsi stoupencem legionářství, protože jsi svobodný, protože ses rozhodl překonat železné okovy biologického předurčení, strachu ze smrti a strachu z utrpení, okovy ekonomického předurčení, strachu, že skončíš na ulici. První věcí charakterizující Legionáře je zrození z úplné svobody – odvážil se osvobodit se z duchovního, biologického a ekonomického zotročení. Žádné vnější okolnosti Legionáře nemohou ovlivnit. Okamžikem, kdy se rozhodne přistoupit k hnutí, všechen strach a komplexy méněcennosti na místě zmizí. Ten, kdo vstupuje do Legie, se navždy obléká do košile smrti. Znamená to, že je nyní natolik svobodný, že jej sama smrt již nedokáže zastrašit. Jestliže Legionář s takovou láskou v sobě rozvine ducha obětování a jestliže dokáže, že je schopný činit oběti, dosahající až ke smrti, jakou podstoupili Moţa a Marin, je jasně dokázána neomezenost svobody, kterou Legionář získal.

Ví, že nikdy nebude otrokem. A nejedná se pouze o etnické nebo politické zotročení, ale především duchovní zotročení. Jestliže jsi připraven zemřít, žádný strach, slabost nebo stud tě nedokážou ujařmit. Nalézt smír se smrtí představuje totální svobodu, tu největší, jakou je muž na zemi vůbec schopen přijmout.

Mircea Eliade http://cs.wikipedia.org/wiki/Mircea_Eliade

článek vyšel 5. března 1937

překlad přes anglický zdroj:

http://euro-synergies.hautetfort.com/archive/2011/09/07/mircea-eliade-liberty.html

Read Full Post »

Tento text je překladem anglické verze původního textu od C. Z. Codreana. Překlad je proveden bez jakékoliv změny ve smyslu textu. Odkaz na původní verzi se nachází na konci článku. Obsahem textu je kritika demokracie. – úvod od Národní Hrdosti.

 

Rád bych představil několik připomínek k demokracii, odvozených z každodenní zkušenosti. Prezentuji je takovým způsobem, aby je dovedl pochopit každý mladý legionář či dělník.

Jsme nositeli demokracie a přijímáme její projevy za nám vlastní. Má to nějakou cenu? Zatím nevíme. Ale víme jednu věc a víme ji jistě. A totiž, že některé z největších a také nejvíce civilizovaných národů Evropy odhodily demokracii i s jejími projevy. A pořídily něco nového. Zbavily se jich navždy? Další národy dělají vše pro to, aby se demokracie zbavily a také pořídily něco nového. Proč? Copak se všechny národy zbláznily? Jsou rumunští politikové jediní moudří lidé na světě? Tak nějak o tom pochybuji.

Ty národy, které prodělaly změnu, nebo ty, které se na ni chystají, musí mít jistě své dobré důvody.

Ale proč bychom se měli zabývat důvody cizích národů? Raději se soustřeďme na vlastní důvody, kvůli kterým bychom my Rumuni měli podpořit změnu.

Pokud bychom neměli žádné důvody, nebo pokud by důvody nebyly dobré, tak bychom měli zachovat demokracii i přesto, že by se jí zbavil třeba celý zbytek Evropy.

Nicméně my dobré důvody máme, jelikož:

  1. Demokracie ničí jednotu rumunského národa, rozděluje ho do politických stran a způsobuje tím, že jeden Rumun kvůli tomu nenávidí druhého. A tak vystavuje rozdrobený národ náporu jednotné židovské síly v těžkých časech našeho bytí.
    Tento argument, sám o sobě, je dost přesvědčivý k tomu, aby podpořil odhození demokracie ve prospěch čehokoliv, co zaručí naši jednotu – nebo život samotný. Proto, že nejednotnost znamená smrt.
  2. Demokracie dělá z milionů Židů rumunské občany a říká, že jsou si s Rumuny rovni. Dává jim rovná práva. Rovnost? Proč? My jsme zde po tisíce let. S pluhem i zbraní v ruce. Byla to naše práce a naše krev. Proč rovnost s těmi, kteří zde jsou jen sto, deset nebo dokonce jen pět let? Podívejme se do minulosti: My Rumuni jsme plně zodpovědní za Velké Rumunsko. Oni s ním nemají nic společného. Za co by tedy mohli být Židé zodpovědní dle budoucích historiků? Za rozpad našeho státu?
    Takže: žádná rovnost v práci, žádná rovnost v obětování a v zápase za vytvoření rumunského státu a žádná zodpovědnost za jeho budoucnost. Rovnost? Dle starého moudra: Rovnost je zacházet s nerovnými nerovně. Jaké jsou tedy důvody k tomu, aby Židé požadovalí rovné zacházení a rovná politická práva s Rumuny?
  3. Demokracie je neschopna návaznosti. Jelikož je sdílena mezi politickými stranami, které vládnou po jeden, dva nebo tři roky, je neschopna sestrojit a držet se plánů v delším časovém horizontu. Jedna strana zruší plány a snahy druhé. Co vymyslí a vystaví jedna strana dnes, je zítra zničeno stranou druhou.
    V zemi, ve které je třeba hodně budovat, ve které je budování hlavním potřebným požadavkem, jsou tyto nevýhody demokracie opravdovou pohromou. V situaci podobné té, kde jsou vládci měněni co rok, přináší každý nový vládce své vlastní nové plány. Těmi ruinuje to, co vytvořil jeho předchůdce, a začíná vytvářet něco, co zase bude zruinované jeho nástupci.
  4. Demokracie brání politikům v plnění povinnosti vůči jejich národu. Dokonce nejčestnější politik se v demokracii stává otrokem svých příznivců. Buď uspokojuje jejich osobní zájmy, nebo je jimi jeho organizace zničena. Politik žije v tyranii a pod stálou hrozbou svých pánů – voličů.
    Je postaven do pozice, kdy si musí zvolit mezi ukončením své celoživotní práce a uspokojením požadavků svých podporovatelů. A politik se, vystaven takovému výběru, rozhodne vždy pro to druhé. Udělá tak ne z vlastní vůle, ale z vůle lidu země, ve které vládne. Vytváří práci, zadává úkoly, tvoří komise, úřady – vše na účet národa – což stále více zvyšuje tlak na unavené lidi.
  5. Demokracie nemůže vládnout autoritativně, jelikož nemůže prosazovat svá rozhodnutí. Strana nemůže vystupovat proti sobě – proti svým členům, když jsou zapleteni do skandálních podvodů, do zlodějen či vyložených krádeží, jelikož se bojí ztráty svých členů. Stejně tak nemůže vystoupit proti svým protivníkům, jelikož tím riskuje vyzrazení svých vlastních tajností.
  6. Demokracie slouží velkému byznysu. Nákladný zápas v systému soupeřících politických stran v demokracii vyžaduje neustále hojný přísun peněz. Stává se tak sluhou významných nadnárodních židovských finančníků, kteří si z demokracie dělají otrokyni výměnou za to, že ji platí. Tímto způsobem je dán osud národa do rukou proradných bankéřů.

Národ

Když mluvíme o rumunském národu, nebavíme se jen o Rumunech žijících právě teď na jednom místě. Se společnou minulostí a budoucností, se stejnými zvyky, stejným jazykem, stejnými zájmy. Když mluvíme o rumunském národu, odvoláváme se ke všem Rumunům, mrtvým nebo živým, kteří žili na této naší půdě od začátku historie, a také k těm, kteří zde budou žít dále v budoucnu.

Národ obsahuje:

  1. Všechny Rumuny momentálně žijící.
  2. Duše a hroby našich mrtvých předků.
  3. Všechny ty, kteří se jako Rumuni v budoucnu narodí.

Lidé si uvědomí existenci národa ve chvíli, kdy si uvědomí jeho celkový rozsah. Nejen pouze jeho části s jejich individuálními zájmy.

Národu patří:

  1. Biologické dědictví: tělo a krev.
  2. Materiální dědictví: půda a její bohatství.
  3. Duchovní dědictví, které obsahuje:
  • Vlastní koncept Boha, lidí a života. Tento koncept představuje majetek – duchovní dědictví. Rozsah duchovní sféry je vymezen kvalitami tohoto konceptu. Máme stát, který obsahuje národního ducha, očekávání toho ducha, ducha objeveného vlastní snahou národa.
  • Vlastní čest, která se projevuje shodně s tím, jak je národem přijímána v jeho historii. Vychází z norem odvozených z konceptu Boha, lidu a života.
  • Vlastní kulturu: plody národního života, výtvor jeho vlastních snah v myšlenkách a umění. Tato kultura není nadnárodní. Je vyjádřením národního génia, pochází z krve národa. Kultura je nadnárodní ve svém odlesku, ale národní ve svém původu. Někdo udělal dobré přirovnání: chléb může být sněden v zahraničí, ale vždy má označení země původu.

Každé z těchto třech dědictví je svým způsobem důležité. Národ si je musí bránit. Ale nejvíce důležité je duchovní dědictví, jelikož právě ono je opatřeno věčností, jen ono samo přesahuje veškerý čas. Staří Řekové jsou dnes s námi ne snad pro jejich fyzický vzhled, a je jedno, jak moc atletický byl. Z jejich těl je dnes již jen prach. Stejně tak s námi nejsou proto, že měli obrovské hmotné bohatství. Jsou s námi díky své kultuře.

Národ žije věčně skrze svůj koncept, čest a kulturu. Na základě těchto důvodů musí vládci národa posuzovat a jednat. Ne na základě momentálních fyzických a materiálních zájmů národa, ale na základě národní cti, na základě jeho věčného zájmu. Takže: ne chleba za každou cenu, ale čest za každou cenu.

Cíl národa

Je to život?

Pokud by to byl život, pak by nezáleželo na prostředcích k jeho zajištění. Všechny by byly přípustné, dokonce i ty nejhorší.
Musí být tedy položena otázka: Jaké jsou normy vystupování národa na nadnárodní úrovni? Jsou to zvířecí instinkty? Tygr v národu? Platí zde zákony ryb v moři či zvířat v pralese?

Cílem není život. Je jím znovuzrození. Znovuzrození národa ve jménu Ježíše Krista Spasitele. Tvorba a kultura jsou jen prostředky – ne cíle – znovuzrození. Kultura je plodem talentu, který vložil bůh do našeho národa. A jsme za ni odpovědní. Přijde čas, kdy všechny národy světa povstanou ze své smrti, se všemi svými mrtvými, se všemi císaři a králi. Každý národ má své místo před Bohem. Poslední moment, „znovuzrození ze smrti“ je tím nejvyšším, nejvznešenějším cílem, o který může národ usilovat. Národ se tak stává entitou, která žije dokonce i mimo naši planetu. Existují také v jiném světě, nejen na tomto našem. Pro nás Rumuny, pro náš národ, stejně jako pro kterýkoliv jiný národ na světě, přidělil Bůh specifický úkol; Bůh nám dal historický úděl.
Prvním zákonem, který musí každý národ dodržovat, je naplnění tohoto údělu. Splnění úkolu, který byl národu svěřen.

Náš národ neupustil od tohoto úkolu, bez ohledu na to, jak dlouho a těžko byl ve své Golgotě.

Nyní jsme však vystaveni překážkám, jejichž velikost přesahuje velikost hor.

Budeme tedy slabou a zbabělou generací, která opustí úděl Rumunů a zapře úkol národa?

Autor: Corneliu Zelea Codreanu
Přeloženo z anglického textu: http://www.ucis.pitt.edu/eehistory/H200Readings/Topic5-R3.html

Read Full Post »

Corneliu Zelea Codreanu
Smyslem několika následujících článků bude nahlédnout na myšlenky a činy Cornelia Zelea Codreana. Rozhodně nechci předkládat obsah jeho myšlenek jako hotové řešení. Nehodlám tvrdit, že křesťanská víra je cestou k obrodě. Veškerý obsah jeho myšlenek vzniknul na jiném místě a v jiném čase, než se nacházíme my nyní. A pro nás tedy již v základu nemůže představovat tradici a už vůbec ne tradici živou.

Líbí se mi však forma, nebo chcete-li styl jeho uvažování. Sám sebe nijak neoznačoval; neměl k tomu žádnou potřebu. Šel vlastní tvořivou cestou a ne jen cestou kritiky všeho ostatního. Ukázal, jaká může být síla tradice a jak dokáže dávat lidem vůli k něčemu víc, než jsou oni sami. A toto je právě nutnost v případě, že se chceme skutečně vymanit dosavadním zvyklostem, dosavadnímu systému a následně jej změnit, respektive nahradit.

Proto spatřuji studium činů C. Z. Codreana za naprosto zásadní a hodlám mu věnovat pozornost.

Read Full Post »