Posts Tagged ‘Demokracie’

Generace Identity: Vyhlášení války

Česká odnož celoevropského aktivistického hnutí Generace Identity vydala překlad jejich stejnojmenné knížky. Přiznáváme, když se nám dostala do rukou, přistupovali jsme k ní s rozpaky – od aktivismu vzhledem k předchozím zkušenostem nic smysluplného nečekáme. Rovnou však přiznejme – v tomto případě jsme se mýlili, čtení této knihy rozhodně smysl má.

Spíše než o manifest jde o krédo, o vyznání, namísto „musíš“ se tu střetáváme s „tak to vidíme, tak cítíme“. Autor se nedogmatickým způsobem chápe různých aspektů poslední vývojové fáze moderního světa a po velmi stručné analýze je jeden po druhém odsuzuje na smrt. Stylem se trefil do černého: stručnost, téměř až heslovitost, která jde ovšem ke kořenům, razance, tempo, přímočarost – to je to, co si dnešní doba žádá (kvůli všeobecnému přehlcení informacemi.) Celé to je spíše zmapování existencionální vzpoury člověka mezi troskami, než že by šlo o další aktivistický slabikář na hulákání několika prázdných hesel; o to víc zamrzí nevhodná silně zavádějící obálka. (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Minule jsme zveřejnili několik myšlenek o tom, proč je podle nás demokracie v moderním světě (a s moderním člověkem) neuskutečnitelná. Dnes bychom na předchozí příspěvek rádi navázali několika dalšími poznámkami týkajícími se absolutní nevhodnosti demokracie pro dobu, v níž je potřeba učinit zásadní myšlenkový posun vpřed.

Leviathan

K existenci každé skutečnosti musí být splněny jisté předpoklady a demokracie v tomto ohledu není výjimkou. Některé z nich jsme již probrali minule. Dalším předpokladem, který tvoří pomyslný kořen, z něhož raší prakticky všechny myšlenky o demokracii ve formě, v níž je dnes obecně chápána, je existence různých názorových proudů, s nimiž se lidé mohou identifikovat, a jež mezi sebou mohou soupeřit o politickou moc. Pakliže ve společnosti neexistuje rozdělení na nejméně dva tábory, které se navzájem přetahují o křesla státních institucí, je demokracie nerealizovatelná a jakékoli myšlenky na ni tak pozbývají veškerý smysl. Těm, kdo znají jen moderní způsob uvažování, na tom samozřejmě nepřijde nic divného: různé konflikty a neshody jsou mezi lidmi denním chlebem, a je proto považováno za přirozené, že jedni „mají pravdu“ a druzí „se pletou“, nebo že v rámci národního společenství budou vždy existovat vítězové i poražení (nejčastěji je však poraženým společnost jako celek, protože právě jí zavádění umělých konfliktů škodí nejvíc). Dovolíme si tvrdit, že to tak nejen být nemusí, ale ani by to tak být nemělo.

(Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Již od začátku našeho působení jsme se jasně vymezovali proti demokracii, protože jsme přesvědčeni, že je v praxi nerealizovatelná. Základním předpokladem pro její existenci jsou totiž uvědomělost a sebeovládání, což jsou vlastnosti, kterých se většině lidí zoufale nedostává. Sami jsme nesmiřitelnými kritiky demokracie, kteří již několikrát deklarovali svůj nezájem o volební proces. Již mnohokrát jsme demokratické uspořádání probírali z různých úhlů pohledu a v kontextu různých skutečností, nicméně všechny tyto kritiky vycházely z víceméně podobné perspektivy. Pro dnešek se budeme snažit naši perspektivu trochu posunout a podívat se na demokracii s vyšším nadhledem.Potyčka v pralamentu

Na chvíli teď ponechme stranou realitu a zamysleme se nad samotnou ideou demokracie. Lze jen stěží pochybovat, že idea demokracie představuje – za jistých okolností – velkou a ve své podstatě vznešenou myšlenku. Teoreticky by docela dobře mohla být způsobem vlády vyššího člověka, neboť v sobě váže některé vyšší principy a myšlenky: v myšlenkové rovině osvobozuje člověka od vnější nadvlády, dává mu do ruky moc nad svým bytím a přiznává mu tím schopnost vládnout svému životu a formovat svůj osud. Člověk takové myšlenky potřebuje: potřebuje si být vědom faktu, že v jádru jeho bytí skutečně spí síly, které mu umožňují překonání všech omezení a svobodné tvoření a zkoumání dosud neuskutečněných realit a možností. Lidská bytost by zcela samozřejmě měla směřovat k sebeosvobození, měla by směřovat k ovládnutí vlastního života a jeho formování podle své vlastní vůle.

(Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Následující přepsaný text Stanislava Komárka vyšel původně 13. července 2013 v příloze Lidových novin nazvané Orientace. Ilustrační obrázek přidává redakce Hrdosti.

*

Komisařka EU

*

Zdá se, že soumrak světa ovládaného muži nastal už koncem druhé poloviny 19. století, v době, kdy se zdál být v největším rozpuku – je ostatně známo, že v každém rozkvétajícím jevu už vězí seménko rozkladu, podobně jako ve známém čínském diagramu je uprostřed jingového pole jangový „kliček“ a naopak.

Možná není úplně nepřípadné se zahledět na hlavního intelektuálního hrdinu této doby a zlověstného sýčka na evropské věži, Friedricha Nietzscheho. V tradici excesivních vousů této doby byl ozbrojen nadnormativním obřím knírem, který měl dodávat tomuto plachému plži v mužské podobě zdání energičnosti – na nahých fotografiích s oštěpem v ruce se trapnost celého jevu pouze prohlubuje. Skrytý život štvance a jakési geniálně-pubertální vřeštění jeho knih končí v polymorfně duševně inflačním Zarathustrovi (1885) a zejména v Ecce homo (1888), kde už je sebestředné nafukování blízko prasknutí. Sny o příchodu nadčlověka, či možná spíše nadmuže, končí v soumraku šílenství a jejich vyústění je zcela příznačné: obdivovaný myslitel vegetativně živoří jako krmený, přebalovaný a svět nevnímající parádní exponát vlastního muzea, spravovaného a organizovaného jeho podnikavou a obchodně zdatnou sestrou, která se ujala i cenzurovaného vydávání mistrových spisů – není to strhující předobraz budoucího pádů mužství vůbec? (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Ačkoliv se naše dříve představené názory na volby (zde a zde) jakož i závěr z nich plynoucí – nevolit – v žádném případě nemění, rádi bychom se k tomuto problému ještě jednou vrátili. Některé světové i „domácí“ události dnešních dnů poskytují dobrou příležitost k poukázání na jednu další, dříve jen okrajově zmíněnou záležitost volebního problému: jde o smysl voleb pro moderní svět, respektive o to, co vše je pro naplnění tohoto smyslu – skrze realizaci voleb – ochoten udělat.

NigredoJe třeba mít neustále na paměti, že samotná účast na volbách je přitakáním pravidlům a především za nimi stojícím motivům těch, kteří moderní svět utvářejí. Samotná volba je jen iluzorní, jelikož to podstatné, jakási esence byla již podstrčena a volič si vybírá jen z několika jejích, pouze v povrchních aspektech se lišících, podob. Zřením této esence byly předešlé, již výše odkázané články, v nichž jsme poukázali na její – z absolutního hlediska nulovou, ne-li zápornou – hodnotu.

Z tohoto dále vyvozujeme poznání, že modernímu světu je v zásadě jedno, koho lidé volí, důležité je pro něj jen to, aby se vůbec volilo. Konkrétní příklady z praxe jsou takovéto:

(Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Náš postoj k demokratickým „volbám“, který jsme předestřeli před časem, zůstává samozřejmě nezměněn. Ovšem stále se nezbavujeme pocitu nedostatečného objasnění tohoto postoje, což se částečně pokusíme vyřešit tímto textem. Výraz „dodatek“ je zde, v nadpise, poněkud zavádějící, slouží spíše k orientaci; tento text totiž neposkytne žádné dodatečné antidemokratické argumenty, jen shlédne ty staré, předešle představené, z odlišné, úzce specifické perspektivy: podíváme se, čím je demokracie a volby v pojetí demokratických idealistů a proč by i oni měli demokracii a volby zavrhnout.

Nigredo

Demokratický idealista je člověk, který v demokracii skutečně věří. V kontrastu s dnešní „demokratickou“ většinou, ke které rozhodně nepatří, neprzní demokratický systém na úroveň bezobsažných a z kontextu vytržených frází, sloužících k ospravedlnění – či vyloženě coby záminka – jevů jako: naplnění bezuzdné touhy po moci, která je čímkoliv, jen ne vyústěním vlastních vysokých kvalit; uspokojování neukojitelné žádostivost po majetku, po penězích; exaltování „ega“ různých celebrit, které skutečnou osobnost postrádají; pojetí „svobody“ jakožto anarchie, bez odpovědnosti;[1] pojetí „svobody názoru“, jakožto zabsolutizovaného relativismu, kdy si každý nesmysl nárokuje právo na to být „taky pravdou“ atd. Plně chápeme, že demokratický idealista to „takto nemyslel“.[2]

Demokracii označíme za doktrínu, což si žádá objasnění. Označit demokracii (a propos jakýkoliv idealistický systém-uspořádání) za nedoktrinářskou, tedy nedogmatickou, je nesmysl. Vždy je jakási autorita, dogmaticky vnímaná, z které celé uspořádání vychází – z principu, ve své podstatě naprosto jednoduchého, to nemůže být jinak, odmyslíme-li naprostou anarchii, která však vlastně již systémem-uspořádáním není. V našem demokratickém případě je onou dogmatickou autoritou idea demokracie, ideální demokracie, to, jak to tedy ten demokratický idealista „myslel“, v kontrastu s tím, že „takto to nemyslel“. Uvádět jmenovitě neodlučitelné demokratické zásady – dogmata – by bylo již jen duplikující plýtvání místem, v kontextu tohoto textu se spokojíme s těmito příklady dogmat: volby a rovnost (ať už jako univerzální lidská hodnota nebo i konkrétně jako rovné hlasovací právo v oněch volbách.) Tyto zásady plně prostupují společnost, na níž je demokracie uvalena, a společnost se jimi následně, ovšem ve svém pojetí, řídí. Proto tedy demokracii zveme doktrínou.

Demokratický idealista je tedy člověk, který vnímá a přijímá demokratickou doktrínu v její nejvyšší ryzosti ideálu.

(Celý příspěvek…)

Read Full Post »

O (internetových) diskusích

Mnohokrát jsem již slyšel výzvy k odporu, výzvy k boji proti zavedenému řádu, proti systému.  Jak však vypadá takový odpor v podání dokonce těch, kteří takovéto výzvy hlásají? Realita je taková, že povětšinou – čest výjimkám! – jde o naprostou protichůdnou dvojakost slov a činů, ideologického mínění a skutečného vnitřního založení –– protože není ani vzdáleně pochopeno, co onen „systém“ je, jaké jsou jeho problémy a co by znamenalo jeho skutečné překonání. Tvrdím, že naprosté většině „rebelů“ současný systém plně vyhovuje a kolikrát by jeho „překonání“, v jejich podání, znamenalo utužení tohoto systému – toho, co systém skutečně je – jen pod jejich taktovkou. Zde řekněme jen to, že překonání systému neznamená hledat odpovědi na stále stejné, systémem vyřčené a již ve své prvotní podobě špatné otázky, nýbrž k překonání systému by bylo třeba klást si zcela jiné a podstatnější otázky, a hledat odpovědi především na ně!

Nigredo

Zde nejde jen o jakousi teorii, nekonečně daleko vzdálenou skutečnosti. Tato pravda se totiž promítá i v těch nejméně nápadných činnostech každodenního života. Na následujících řádcích se zaměříme na jeden příklad z „našeho“ prostředí, který ovšem není v žádném případě jedináčkem. Tímto příkladem jsou internetové diskuse.

(Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Older Posts »