Náš postoj k demokratickým „volbám“, který jsme předestřeli před časem, zůstává samozřejmě nezměněn. Ovšem stále se nezbavujeme pocitu nedostatečného objasnění tohoto postoje, což se částečně pokusíme vyřešit tímto textem. Výraz „dodatek“ je zde, v nadpise, poněkud zavádějící, slouží spíše k orientaci; tento text totiž neposkytne žádné dodatečné antidemokratické argumenty, jen shlédne ty staré, předešle představené, z odlišné, úzce specifické perspektivy: podíváme se, čím je demokracie a volby v pojetí demokratických idealistů a proč by i oni měli demokracii a volby zavrhnout.
Demokratický idealista je člověk, který v demokracii skutečně věří. V kontrastu s dnešní „demokratickou“ většinou, ke které rozhodně nepatří, neprzní demokratický systém na úroveň bezobsažných a z kontextu vytržených frází, sloužících k ospravedlnění – či vyloženě coby záminka – jevů jako: naplnění bezuzdné touhy po moci, která je čímkoliv, jen ne vyústěním vlastních vysokých kvalit; uspokojování neukojitelné žádostivost po majetku, po penězích; exaltování „ega“ různých celebrit, které skutečnou osobnost postrádají; pojetí „svobody“ jakožto anarchie, bez odpovědnosti; pojetí „svobody názoru“, jakožto zabsolutizovaného relativismu, kdy si každý nesmysl nárokuje právo na to být „taky pravdou“ atd. Plně chápeme, že demokratický idealista to „takto nemyslel“.
Demokracii označíme za doktrínu, což si žádá objasnění. Označit demokracii (a propos jakýkoliv idealistický systém-uspořádání) za nedoktrinářskou, tedy nedogmatickou, je nesmysl. Vždy je jakási autorita, dogmaticky vnímaná, z které celé uspořádání vychází – z principu, ve své podstatě naprosto jednoduchého, to nemůže být jinak, odmyslíme-li naprostou anarchii, která však vlastně již systémem-uspořádáním není. V našem demokratickém případě je onou dogmatickou autoritou idea demokracie, ideální demokracie, to, jak to tedy ten demokratický idealista „myslel“, v kontrastu s tím, že „takto to nemyslel“. Uvádět jmenovitě neodlučitelné demokratické zásady – dogmata – by bylo již jen duplikující plýtvání místem, v kontextu tohoto textu se spokojíme s těmito příklady dogmat: volby a rovnost (ať už jako univerzální lidská hodnota nebo i konkrétně jako rovné hlasovací právo v oněch volbách.) Tyto zásady plně prostupují společnost, na níž je demokracie uvalena, a společnost se jimi následně, ovšem ve svém pojetí, řídí. Proto tedy demokracii zveme doktrínou.
Demokratický idealista je tedy člověk, který vnímá a přijímá demokratickou doktrínu v její nejvyšší ryzosti ideálu.
(Celý příspěvek…)
