Posts Tagged ‘Ekonomismus’

Před necelými dvěma týdny došlo ve Velké Británii k historicky prvnímu referendu o vystoupení členského státu ze struktur Evropské unie. Ač se obvykle k politickému dění snažíme nevyjadřovat, k proběhlému referendu – a především k postoji médií vůči němu – si nemůžeme odpustit pár myšlenek.

Pokud ponecháme stranou dlouhodobě euroskeptické skupiny, téměř všichni pro případ brexitu varovali před negativními ekonomickými důsledky, které to přinese jak Británii, tak i ostatním členským státům Unie. Nejsme ekonomové na to, abychom mohli detailně rozebírat možnosti, k nimž teoreticky může dojít, avšak to, co zhodnotit můžeme, je novináři neustále omílaná jednostranná představa, že odchod Británie bude znamenat div ne konec světa. Všechny černé predikce se omezovaly téměř výhradně na ekonomiku. Ale svět už překonal tolik ekonomických krizí, že i kdyby se britská ekonomika zcela zhroutila – což je v případě národa, který po několik stovek let tvořil největší světové impérium, zcela absurdní – zvládl by se vyrovnat i s touto výzvou. Koneckonců, jak ještě ukážeme, není možné ekonomickou krizi a chudobu považovat za něco čistě negativního, neboť i ony mohou mít i své světlé stránky.

Britské impérium

Pokud kritici brexitu nahlíží na vztah Velké Británie a Evropské unie z ekonomického úhlu pohledu, uvedeme příklad jiného ekonomického vztahu, který co možná nejnázorněji vystihuje podstatu vztahu mezi Británií a Unií. Vezměme si člověka, který má nadstandardně placenou práci a je velkým přínosem pro firmu. Svou práci však musí vykonávat pod vedením evidentně narušeného člověka, který pro svou pozici nemá kvality, nerozumí své práci, svým konáním sabotuje prosperitu společnosti a má potřebu své podřízené neustále šikanovat nejrůznějšími absurdními omezeními. Pro každého psychicky zdravého člověka by bylo zcela přirozené jednoho dne dospět k rozhodnutí, že v takové práci nadále setrvávat nechce. Přesně k takovému rozhodnutí dospěli Britové, když si ve svém referendu odhlasovali vystoupení z Evropské unie. Jen jedinec stejným způsobem narušený jako jeho nadřízený, či někdo, kdo nevěří ve svou schopnost najít si novou práci, by nadále dobrovolně setrvával v prostředí, které mu očividně škodí a které mu neumožňuje otevřeně projevit svůj potenciál a realizovat jej v jeho úplnosti.

(Celý příspěvek…)

Reklamy

Read Full Post »