Posts Tagged ‘Friedrich Nietzsche’

Překlad článku Julia Evoly, původně publikovaného pod názvem „Nietzsche ancora oggi“ v časopise „Roma“, 28. června 1971. Překlad proveden přes anglickou verzi uveřejněnou na gornahoor.net.

***

Evola & Nietzsche

Zdá se, že v Itálii ožil zájem o Friedricha Nietzscheho. Jedním zjevným příznakem toho je, že nakladatelství Adelphi v Miláně vydává kritické překlady všech jeho děl; druhým, že se téměř současně objevily dvě knihy, „Nietzsche“ od Adriana Romualdiho, která obsahuje ucelený esej o tomto mysliteli následovaný výběrem úryvků z jeho děl, a pak z němčiny přeložená excelentní systematická práce „Nietzsche a smysl života“ od Roberta Reiningera. Specifický přístup druhé jmenované knihy nás vede k tomu, abychom si položili tuto otázku: stranou významu, který má Nietzsche jako filosof obecně, co mohou jeho ideje znamenat dnes, nebo přesněji řečeno, které z jeho idejí jsou stále opodstatněné?

(Celý příspěvek…)

Reklamy

Read Full Post »

Nietzscheho psací koule

Foto: Goethe- und Schiller-Archiv, Weimar.

Nietzscheho báseň o psací kouli

Psací koule je věc jako já:
železná
a přeci se lehce zkroutí obzvláště na cestách.
Trpělivost a takt musí člověk v hojné míře mít
a jemné prsty, chce-li nás užít.

 – Friedrich Nietzsche, 16. únor 1882

*

Obrázky převzaty z www.malling-hansen.org. Další informace tamtéž.

Read Full Post »

Níže předkládáme překlad rozhovoru s Guillaume Fayem (viz stránky DP), představitelem francouzské Nové pravice, který vyšel původně ve francouzštině pod názvem Nietzsche vu par Guillaume Faye a následně v anglickém překladu Guillaume Faye on Nietzsche. Domníváme se ovšem, že anglický překlad není příliš povedený (viz poznámka uvnitř textu níže) a tak nedoporučujeme náš český, z anglického vycházející, překlad používat k doslovným citacím. Poselství je ovšem jasně srozumitelné a proto překlad zveřejňujeme.

*

Smyslem tohoto článku je poskytnutí materiálu do názorového střetu s tzv. nominalismem, který začínáme pociťovat (např. zde a zde a zde). Dle nás je třeba hledat počátek celého „problému“  v jisté specifické interpretaci F. Nietzscheho, především na straně (v Česku již dostupných) autorů Alaina de Benoista, Guillaume Faye a Georgia Locchio. Se vším respektem a ve vší slušnosti se chceme vyhnout budoucím možným hádkám, které by zcela jistě nebyly ku prospěchu kohokoliv. 

Zároveň si ovšem uvědomuje, že se jedná o marginální problém, týkající se sotva několika málo zainteresovaných jedinců. Chimérická představa, že snad učení nominalistů, či kohokoliv jiného zde jakkoliv zmíněného, nějakým způsobem ovlivňuje dění na území ČR, byť třeba jen v tom nejmenším rozsahu, může být pouze mylnou iluzí v hlavách jedinců naprosto odstřižených od reality.

Podrobnější rozbor problému prozatím neposkytneme. Možná v budoucnu v rámci samostatného článku. Prozatím probíhá diskuse na úrovni osobních kontaktů, s čímž se musí nezúčastněný čtenář v současnosti smířit.

Tento článek tedy v žádném případě neslouží jako propagace myšlenek Guillaume Faye respektive nominalismu. Hrdost se s těmito myšlenkami neztotožňuje.

***

 Guillaume FayeJak je pro vás Nietzsche důležitý?

Četba Nietzscheho byla výchozím bodem všech hodnot a myšlenek, které jsem později rozvinul. Když jsem roku 1967 studoval u Jezuitů v Paříži, událo se ve filozofické třídě něco neuvěřitelného. V oné pevnosti katolicismu se učitel filosofie rozhodl uspořádat celoroční kurz o Nietzscheovi. Vypustil Descarta, Kanta, Hegela, Marxe, a další. Dobří otcové se neodvážili nic namítat, navzdory takové změně v rozvrhu.

Zasáhlo mě to, věřte mi. Nietzsche, nebo hermeneutika podezření… Tak jsem se, velice mladý, distancoval od křesťanství či spíše od „křesťanskomorfního“ pohledu na svět. A spolu s tím samozřejmě od egalitarismu a humanismu. Všechny rozbory, které jsem později učinil, byly ovlivněny Nietzscheovým vhledem. Bylo to ale také v mé povaze.

Později, mnohem později, vlastně docela nedávno, jsem pochopil potřebu doplnit Nietzscheho principy těmi Aristotelovými. To byl starý dobrý apollonský Řek, žák Platonův, kterého respektoval stejně jako kritizoval. Osobně spatřuji jasnou filosofickou afinitu mezi Aristotelem a Nietzschem: odmítnutí metafyziky a idealismu, a naprosto zásadní výzva představě božství. Známé Nietzscheho „Bůh je mrtev“ je protipólem Aristotelova nehybného a nevědomého boha, který je blízký matematickému principu, řídícímu univerzum.

Pouze Aristoteles a Nietzsche, v rozestupu mnoha staletí, popírali přítomnost uvědomělého boha bez toho, aby odmítali posvátné, které je ovšem blízké čistě lidskému vzývání založenému na politice či umění.

Křesťanští teologové se nicméně nikdy Aristotelem netrápili, ovšem Nietzschem ano a to velmi. Proč? Protože Aristoteles tu byl před křesťanstvím a nemohl znát Zjevení. Zatímco Nietzsche, když útočil na křesťanství, přesně věděl, co činil.

Nicméně, křesťanská odpověď na takovýto ateismus je nesporná a zasluhuje řádnou filosofickou debatu: víra je odlišnou doménou než jsou reflexe filosofů a zůstává mystériem.   Pamatuji se, že když jsem byl u Jezuitů, udávaly se vášnivé debaty mezi mým nietzscheánským učitelem filosofie – ateistou a představiteli řádu (jeho zaměstnavateli), mazanými a tolerantními, velice sebejistými.

Jakou Nietzscheho knihu byste doporučil?

První, kterou jsem četl, byla Radostná věda. Byl to (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

NietzscheA z čeho lze poznat onu v zásadě zdařilost! Podle toho, že zdařilý člověk lahodí našim smyslům: že je vyřezán ze dřeva tvrdého, a zároveň jemného a voňavého. Chutná mu jen to, co mu prospívá*; jeho záliba, jeho chuť pomíjí, je-li překročena míra prospěšnosti. Rozezná lék od drogy, využívá zlých náhod ve svůj prospěch; co ho nezabije, to ho posílí. Sbírá instinktivně ze všeho co vidí, slyší, prožívá, svou položku: je principem výběrovým, mnohé nechá propadnout. Vždy je jen ve své společnosti ať už jde o knihy, lidi nebo krajiny: ctí již tím, že volí, že připouští, že důvěřuje. Na všechny podněty reaguje pomalu, s onou pomalostí, kterou v něm vypěstila dlouhá opatrnost a úmyslná hrdost – zkoumaje podnět, který se blíží, je daleko toho, jít mu vstříc. Nevěří ani v „neštěstí“ ani ve „vinu“: dovede se vypořádat se sebou, s jinými, umí zapomínat –  je dostatečně silný, aby mu vše muselo být ku prospěchu.

F. Nietzsche: Ecce Hommo, kap. 1. §2.

*Srov.:
Potrava, jež dává sílu, energii, elán, zdraví, radost a dobrou náladu, která je lahodná, jemná vydatná a vyvážená, je v oblibě u lidí čistoty. (Bhagavadgíta 17:8)
Čistí lidé uctívají bohy; vášniví gnómy a obry; ti další, temní, uctívají přízraky a voje démonů přírody. (tamtéž 17:4)

Pozn.: Nietzsche samozřejmě myslel svými slovy širší rámec než jen potravu v nejužším slova smyslu. Přesto jsou však dle nás slova z Bhagavadgíty plně v intencích jeho výroku, jenž tedy potvrzují.

Read Full Post »

Myslitel spatřuje ve svých vlastních počinech pokusy a otázky, jak si zjednat v něčem jasno: úspěch a neúspěch jsou pro něho na prvním místě odpověďmi. Aby se však zlobil nebo dokonce pociťoval lítost, že se něco nedaří – to přenechává těm, kteří jednají, protože jim tak bylo poručeno, a kteří musí očekávat výprask, když milostivý pán není s výsledkem spokojen.

Friedrich Nietzsche: Radostná věda – kniha první.
(zvýraznění redakce)

Read Full Post »

(Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Read Full Post »

Older Posts »