Posts Tagged ‘In principio’

Mistr: Všechny věci jsou v bytí podle míry svého dobra, takže jejich bytí je o tolik větší, o kolik je větší jejich dobro. Proto se říká, že dobro je dobrem podle míry bytí. Proto je nejvyšší bytí zároveň nejvyšším dobrem. Čiré bytí je tedy bytím nejvyššího dobra. Proto je v čistém bytí zahrnuto samo nejvyšší dobro.[1]

Učedník: Pouč mě v té první věci: proč se míra dobra měří podle bytí a proč je čiré bytí nejvyšším jsoucnem nad každým jsoucnem?

Scholastika

Mistr: Pohleď, umírání, smrt a zánik všech věcí není nic jiného než vypadnutí z bytí[2]. Měj však na paměti, že důstojnost věcí nespočívá na ničem jiném než na vypadnutí z bytí.[3] I když stvořeným věcem bytí přibývá a ubývá, přesto se to všechno děje v bytí. Proto se tedy jejich důstojnost měří podle míry bytí. (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Stredoveká filozofiaV následujících článcích si představíme dialogy mezi učedníkem a mistrem sepsané zatím neznámým autorem během první poloviny 14. století. Z dialogů je zřejmá silná dominikánská a augustiánská tradice. Nemá se jednat – jak by se mohlo na první pohled zdát – o propagaci či o snahu rehabilitovat křesťanství. Smysl těchto textů tkví v hluboké moudrosti, která naprosto přesahuje rámec jakéhokoliv dogmatického učení. Zároveň dává nahlédnout na myšlení řádů více-méně odtržených od vnějšího světa, jdoucích pouze svou vlastní cestou…

-Předmluva autora blogu

Mistr: Dávej tedy pozor, co nazývám čirým bytím!

Učedník: Prosím Boha, aby mi dal porozumět.

Mistr: Země a kámen, zvíře a pták, člověk a anděl – každý z nich má bytí; takže pták má bytí ptáka a člověk bytí člověka. A přece tu není rozdíl v bytí, neboť je míněno ve své čirosti.

Učedník: To se mi zdá podivné. Řekl jsi přece, že kámen má bytí kamene a člověk bytí člověka. Poněvadž se kámen a člověk od sebe velice liší, zdá se mi, že i jejich bytí jsou stejně tak rozdílná.

Mistr: Máš pravdu, že bytí člověka a bytí kamene jsou rozdílná, protože jsi nepojal bytí v jeho čirosti. Když totiž říkáš, „bytí člověka“ nebo „bytí kamene“, pak spojuješ bytí s kamenem a člověkem. Proto jsem řekl: Pojme-li se bytí jako čiré, pak mezi kamenem a člověkem či jinou věcí není žádného rozdílu. To můžeš například vypozorovat z toho, když řekni: „Nebe a země jest“, pak toto „jest“, které je řečeno o nebi a zemi, nemá samo v sobě žádnou rozdílnost, ať už jsou si nebe a země jakkoli nerovny.

Učedník: Docela dobře rozumím tomu, že nebe a země jsou naprosto odlišní, ale že v tomto „jest“ není žádná rozdílnost, to nemohu tak dobře pochopit.

Mistr: Řekni, jaké rozdíly shledáš, když vyslovím dvakrát „jest“, nebo desetkrát či ještě víckrát? Zamysli se nad tím.

Učedník: Ať řekneš “jest, jest“, kolikrát chceš, nevidím v tom žádný rozdíl než pouze v počtu slov. Když ale řekneš: „Nebe jest, země jest, nebo člověk jest“, pozoruji v tomto „jest“ odlišnost v tom, že země je jiná než nebe a nebe zase jiné, než člověk.

Mistr: Pravda z tebe mluví. (Celý příspěvek…)

Read Full Post »