Posts Tagged ‘Julius Evola’

Julius Evola

Nám se, pokud vůbec, jeví příhodnější pojetí na způsob Řádu sdružujícího osobnosti věrné určitým principům, zakotvené v tradiční duchovnosti, ale také v přímějším styku se skutečností a dějinnými proudy. Takový Řád by ostatně tvořil páteř pravé pravice, a kdyby se jeho členům, aniž by svou příslušnost dávali ostentativně na odiv – pozvolna dařilo obsazovat jisté klíčové pozice současné společnosti a kultury, náprava by ještě byla možná.

Toto vše platí principiálně, protože dnešní prostředí ani úroveň lidí podobné iniciativě nepřejí. Prozatím zbývá jen to, co zamýšlel i Guénon, totiž vytváření středisek tradiční intelektuality, jejichž činnost by se „realisticky“ omezovala na kulturní oblast. Ani tuto aktivitu bychom neměli podceňovat.

Úryvek z článku Julia Evoly René Guénon a „integrální tradicionalismus“,
jehož překlad publikoval Délský potápěč.

Read Full Post »

Julius Evola: Árijská nauka o boji a vítězství

Obsah:

1. Předmluva (Gruppo di Ar)
2. Úvodní poznámka
3. Árijská nauka o boji a vítězství
4. O duši a válečnické rase

Název: Árijská nauka o boji a vítězství
Autor: Julius Evola
Rok vydání: 2017
Počet stran: 68
Formát: brožovaná A6
ISBN: 978-80-906390-1-0

K dostání v Knižní bázi DP anebo v knihkupectví Skleněná louka v Brně.

Read Full Post »

Směrnice Julia Evoly nově zpřístupněny v elektronické podobě.

Pro více informací, recenze a doprovodné texty vizte aktualizované oznámení o vydání překladu této knihy.

Julius Evola: Směrnice

Read Full Post »

Tento text vyšel původně pod názvem Significato spirituale dell’autarchia jako článek Julia Evoly v novinách Corriere Paduano ve vydání z 1. března 1938. Přeloženo prostřednictvím anglického překladu, který je dostupný ve sborníku A Traditionalist Confronts Fascism (Arktos 2015).

***

Julius EvolaV dnešním světě se nezřídka stává, že se požadavky vynucené okolnostmi a „danými věcmi“ – které jsou mnohými kruhy tak vysoce oceňovány – zdají podmiňovat situace, jejichž veškerý význam se jeví být odvozený právě z nich. Ovšem bystřejšímu oku se odkrývá možnost, že tyto situace mohou také zosobňovat hodnotu vyšší, čímž se samy povyšují nad úroveň čisté podmíněnosti.

Slovo „mohou“ jsme použili záměrně, jelikož tím chceme poukázat na charakter „možnosti“, ne nutnosti, což k tomuto vyššímu pojetí patří. Existuje mnoho případů, kdy nám osud skýtá něco, čeho si nepovšimneme a co tak nevyužijeme v náš prospěch. V mnoha dalších případech jak individuálního, tak kolektivního života se požadavky vynucené okolnostmi chovají jako krotitel koní, který třebaže koně skutečně miluje, je nucen ho opakovaně práskat bičem, jelikož mu kůň nerozumí. Tento kůň horlivě plní veškeré prvky cvičení, ale vždy se zastavuje před poslední překážkou, kterou by jinak přeskočil s vynaložením pouze malého úsilí, kdyby pochopil. Ve věku, kdy jsou oči hypnotickým způsobem upoutány k materiální úrovni, úrovni „dané skutečnosti“, se bolestné případy tohoto druhu dějí se železnou pravidelností. Lidé schytávají „rány“ ze všech stran, aniž by pochopili a vydali se správným směrem. „Životní zkušenosti“ představují pracně nashromážděná fakta a jejich různé utřídění pro naše praktické cíle, ale nepomáhají nám k uvědomění si jejich významu; neslouží tedy k tomu, aby nás tyto lekce probudily a následně navedly ke správné reakci. (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Čas od času se v některé z evropských zemí zformuje hnutí, jehož zakladatelé jsou upřímně přesvědčeni, že našli lék na neduhy moderní doby a že právě jejich program a jejich světonázor představují cestu z marasmu, do něhož se Evropa zvládla v posledních několika stoletích dostat. I naše skupinka začínala naprosto stejným způsobem, okolnosti nám nicméně nedopřály dlouhého trvání a naše naivní marnění času udusily už v zárodku. S odstupem to vnímáme jako šťastnou okolnost: díky tomu dnes máme možnost nahlížet na celý problém z jedinečné perspektivy osobních zkušeností a uvědomělosti nedostatků, jimiž trpí zaběhlý způsob odporu vůči modernímu světu.

Dle našeho poznání je chybou, kterou všechna taková hnutí – naprosto bez rozmyslu, jako přes kopírák – opakují, nepochopení faktu, že boj, do něhož se pouští, ve skutečnosti probíhá na dvou odlišných frontách současně. Za moderním světem a všemi jeho smyslově poznatelnými projevy stojí neviditelné síly, tendence a zákonitosti, proti nimž je třeba se postavit s úplně jinými zbraněmi než s politickými projevy a volebními mítinky. Je potřeba zdůraznit, že význam čelení těmto silám dalece přesahuje význam boje vedeného čistě politickými prostředky. Kvůli prvotnosti vnitřního před vnějším, kvůli prvotnosti ducha před vším hmotným, je bezpodmínečně nutné začít právě zde, u otázek duchovního zdroje stojícího za budoucími změnami. To je však něco, co u dnešních „protimoderních“ hnutí prakticky nelze nalézt. Jistě, společně s těmito hnutími vyrůstají i různé druhy myšlenek a rozmanité teorie, avšak tyto jsou spíše jen pouhým odrazem aktuální skutečnosti než aby přinášely něco skutečně nového a niterně odlišného. Tato hnutí totiž ve skutečnosti vznikají čistě s negativním úmyslem vymezit se vůči jistým skutečnostem, vydělit je od sebe a radikálně potlačit jakoukoli vědomou spojitost s nimi: možná právě proto je obvykle tím prvním, na co se klade důraz, návrh nové vlajky, loga a sepsání obligátního textu „Kdo jsme?“. Hlubší analýzy problémů, před nimiž stojíme, jsou povětšinou jen vedlejším přílepkem, který reálné směřování hnutí ovlivňuje jen zcela nepatrně. Nedělejme si proto iluze, podobná hnutí jsou ve své podstatě stejně moderní jako svět okolo nich; nenesou v sobě téměř nic, co by již od začátku nízkost modernity jakýmkoliv způsobem kvalitativně překračovalo, a co by ji tím pádem mohlo skutečně porazit.

 
Transcendence – nakreslil Aetius

Spisů sepsaných jako ideová východiska či manifesty zmíněných spolků lze bez problému nalézt víc než dost. Avšak kvalitních materiálů, které by překonávaly zabarvenost ideologií konkrétní skupiny a jež by se zaobíraly situací nastávající po selhání takového pokusu, je minimum, neboť většina ideologů se po krachu jejich zaručeně správného receptu na vítězství raději schová někam, kde na ně nebude vidět. Jednou z prací, která se naopak našemu problému plně věnuje a mistrně ho analyzuje, jsou Směrnice Julia Evoly. (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Tímto s radostí oznamujeme, že vychází český překlad knihy Směrnice (v it. originále Orientamenti) od Julia Evoly. Autor v tomto díle načrtává v jedenácti krátkých kapitolách ideje, jež mají být bráněny na duchovní a politické rovině lidmi, kteří se po roce 1945 nechtějí spokojit s kolapsem dřívějších tradičních struktur a rozvojem moderní konzumní společnosti.

Směrnice vyšly prvně roku 1950, druhé přepracované a autorizované vydání, z něhož český překlad pochází, roku 1971. Doposud se dočkaly překladu do nejméně devíti evropských jazyků a různé skupiny vyhotovily několik desítek neautorizovaných vydání.

Podle nás mohou Směrnice posloužit jako zrcadlo všem organizovaným i individuálním protimoderním snahám v českých zemích: na personální či organizační otázky tu prismatem, jaký představuje tato kniha, doposud nikdo vážněji nenahlížel. I v jiných otázkách však Směrnice mohou posloužit jako inspirace či podnět k zamyšlení.

V našem překladu jsme důsledně dbali o zachování čtivosti a nekompromisní údernosti autorova stylu. Cíleně jsme se tím snažili vyvarovat námitkám (dle nás oprávněným), které padaly na hlavu překladu knihy Jezdit na tygru.

Aktualizace 23.12.2016 – kniha uvolněna v elektronické podobě

J. Evola: Směrnice – volně dostupné

Aktualizace 23.2.2016 – seznam recenzí a doprovodných článků

K českému vydání Směrnic bylo postupně napsáno několik recenzí a doprovodných článků. Níže uvádíme jejich přehledný seznam.

  1. Článek „Brevíř“ odporu mapuje pozadí vzniku a historický význam Směrnic.
  2. Význam Evolových Směrnic pro naši situaci, naše vlastní recenze.
  3. KKLB: Směrnice od Julia Evoly, recenze „Lavra“ z Červenobílých.
  4. Význam Evolových Směrnic – příspěvek do diskuse, naše odpověď na Lavrovu recenzi.
  5. Milan Nakonečný: Recenze Směrnic Julia Evoly, recenze Prof. Milana Nakonečného.
  6. Směrnice proti kulturnímu levičáctví, radikálnější interpretace Směrnic od neznámého autora.

Julius Evola: Směrnice (Obálka)

Název: Směrnice
Autor: Julius Evola
Rok vydání: 2015
Počet stran: 61
Formát: brožovaná A6
ISBN: 978-80-260-8781-6

Vychází ve spolupráci se studijní skupinou Délský potápěč.

Cena 150 Kč + poštovné 30 Kč. Pro objednávky pište na kontaktní email hrdost (zavináč) hushmail (tečka) com, jako předmět zprávy uveďte „objednávka Směrnice“. Knihu rozesíláme Českou poštou.

Aktualizace 2.10.2016 Rozebráno, další výtisky již nemáme k disposici. Na Slovensku zbývá několik posledních.

Zájemci ze Slovenska si mohou objednat Směrnice z internetového obchodu protiprudu.org. Mimo odůvodněné případy již další objednávky na Slovensko sami vyřizovat nebudeme.

Read Full Post »

Julius EvolaOmyly a iluze obou ekonomicko-sociálních ideologií [komunismu a kapitalismu] jsou nicméně totožné. Spočívají totiž v tom, že se vážně předpokládá, že existenciální bída se omezuje na ty, kdo z toho či onoho důvodu trpí hmotným nedostatkem, zbídačením vinou daného ekonomicko-sociálního systému, a že tato bída je větší u vyděděnců a proletariátu než u jedinců, kteří žijí v materiálně dobře zajištěných či privilegovaných podmínkách, tudíž musí automaticky vymizet při „osvobození od potřeb“, při všeobecném zlepšení hmotných podmínek existence. Naopak je pravda, že smysl existence může chybět jak jedněm, tak druhým, a že neexistuje žádný vztah mezi materiálním a duchovním strádáním. Pouze nejnižším a nejprimitivnějším vrstvám společnosti lze předstírat, že receptem na veškeré štěstí a lidskou důstojnost je to, co bylo správně nazváno „zvířecím ideálem“, blahobyt hodný hovězího dobytka.[1]

Ve svých radikálních formách se tento mýtus [komunismu] tam, kde se prosadil a kontroluje hnutí, organizace a národy, spojuje s odpovídající výchovou, určitým druhem psychické lobotomie, jejímž cílem je metodicky neutralizovat již od dětství každou formu vnímavosti a vyšších zájmů, každý způsob myšlení, který přesahuje hranice ekonomiky a ekonomicko-sociálních procesů. Je to mýtus, jehož pozadím je to nejstrašnější prázdno, můžeme jej označit za ten nejzhoubnější opiát, který byl až doposud vykořeněnému lidstvu podán. Tento klam se však ničím neliší od iluze, obsažené v mýtu prosperity, zvláště v těch jeho formách, které se na Západě vyhraňují jako technologická euforie… [2]


[1] Julius Evola: Jezdit na tygru. Praha, 2009, str. 60.

[2] Tamtéž, str. 59.

Srovnejte též s dříve publikovaným textem Julius Evola: O racionalitě v praxi.

Read Full Post »

Tato recenze byla vložena na samostatném listu v prvním vydání knihy Vzpoura proti modernímu světu (1934) od Julia Evoly. Přeloženo z anglického překladu, který byl publikován na blogu Gornahoor. Autor anglického překladu se domnívá, že tento text byl sepsán samotným Evolou.

***

Julius Evola: Revolt against the Moredn WorldZa zdánlivě polemizujícím názvem tohoto díla se skrývá silná historická a metafyzická rekonstrukce, která slouží jako základ pro důkladné pochopení největších problémů současného věku.

Základní ideu autora představuje opozice mezi dvěma typy civilizací, nazývaných „tradiční“ resp. „moderní“: ta první z nich se zakládá na čistě duchovních, aristokratických a hierarchických hodnotách; druhá je zakořeněná v čistě lidském, sekulárním a podmíněném prvku. V sérii přehledů tu jsou předložené základní významy, které dříve převládaly v životě, víře, chápání, konání, vládnutí a sebepřekonávání se „tradičního člověka“: významy, které při podrobném studiu i těch nejrůznorodějších textů a dokladů minulosti můžeme nalézat pozoruhodně stejné u všech velkých civilizací minulosti. V druhé části jsou ozřejměné procesy, které v podobě úpadku vedly od tradičního světa ke světu modernímu. Od průzkumu prehistorie – s cílem ukázat ji v dosud neznámém světle – tak pokračuje toto zkoumání v historickém nástinu, který sahá až ke zrodu nového rusko-amerického barbarství. V autorově přehledu se jeví v tomto po tisíciletí trvajícím sledu událostí nejprve árijská, následně římská a ghibellinská civilizace jako velkolepé a zářné vrcholy a jako symboly nepomíjející platnosti.

(Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Julius EvolaTudíž můžeme předběžné úvahy uzavřít tvrzením, že v ideálním případě by měl být pojem skutečné Pravice – tedy toho, co máme Pravicí na mysli – definován na základě sil a tradic, které formativně působily na skupinu národů – a občas dokonce i na nadnárodní jednoty – dříve, než přišla Francouzská revoluce, před nástupem třetího stavu a světa mas, i před buržoazní a průmyslovou kulturou, se všemi jejími následky a peripetiemi, které jsou tvořeny akcemi a odpovídajícími reakcemi, jež přivodily současný chaos a vše, co je hrozbou pro to málo, co stále zbývá z kultury a významu Evropy.

Tímto způsobem je nezbytné vnímat Pravici v jejím nejlepším slova smyslu, tedy jako politický a nikoliv ekonomický pojem, nikoliv jako cosi, co je již spojeno s fází úpadku, kterou značí nástup parlamentní demokracie s vládou mnoha stran. Pravice v této fázi fakticky představuje antitezi různých levicových směrů, téměř jako by se s nimi utkávala na stejné rovině. Nicméně principiálně Pravice má – či by měla mít – vyšší nároky. Měla by být příjemcem a šiřitelem těch hodnot, které jsou přímo svázány s pravým Státem: tedy těch hodnot, které jsou v jistém smyslu centrální a nadřazené každé praktické opozici, v souladu s nadřazeností, která je vrozená v samotném konceptu autority či suverenity chápaném v jejich nejúplnějším smyslu.

 

Julius Evola: Fascism viewed from the Right. Londýn: Arktos, 2013.
s. 23, 22.


Srovnejte též s naším článkem Světonázorová počtvernost v moderní době.

Read Full Post »

Tento text Julia Evoly vyšel původně jako předmluva k italskému vydání knihy J. J. Bachofena Das Mutterrecht (Le Madri e la Virilita Olimpica, 1949). Český překlad je pořízen prostřednictvím anglického překladu, který je dostupný zde.

***

Julius EvolaV Itálii bylo v poslední době napsáno mnoho o J. J. Bachofenovi, basilejském mysliteli a Nietzscheho současníkovi, jehož geniální dílo zůstalo během jeho života téměř bez povšimnutí, zato se však především dnes těší velké pozornosti, a to obzvláště v Německu. Bachofen se věnoval zkoumání starých civilizací klasického světa středomoří, především pak jejich etnicko-náboženských, symbolických a mytologických aspektů, a jeho fundamentální představa o této oblasti je představa o prapůvodní opozici mezi heroickou, „solární“, olympskou, virilní duchovností, a duchovností „chtonickou“, „lunární“, feminní. Právě v tomto duchu interpretoval náboženské koncepce, sociální systémy, mýty, symboly a právněpolitické formy starých civilizací, během čehož si stále více všímal interferencí mezi vlivy vztahujícími se k různorodým formám duchovna, které lze dnes jednoduše vztáhnout k rozdílným rasovým komponentám archaického světa středomoří: k „solární“ či „uranické“ civilizaci, související jasně s árijskými rasami, a k chtonickým a feminním civilizacím, souvisejícím naopak s rasami předárijskými či antiárijskými.

Kromě toho však Bachofenovy názory nemají hodnotu pouze retrospektivní, ale nezřídka také poskytují skrze mnohdy ohromující analogické vztahy důležité referenční body pro pochopení těch nejhlubších významů některých aspektů naší moderní civilizace. Právě z tohoto důvodu si myslíme, že by nemuselo být zcela nezajímavé rozvinout na toto téma několik úvah. (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

« Newer Posts - Older Posts »