Posts Tagged ‘Miroslav Dolejší’

Miroslav Dolejší

Pozoruhodnější však je, že ani ti druzí, kteří se s tímto královstvím mrtvých za živa a jeho oporami dostávají do konfliktu, nejsou z jiného těsta. Jen z té říše stínů na okamžik vystoupili do světla lamp, jen se od ní od jisté chvíle a na jistou chvíli odloupli, ale v jádře i oni jsou a zůstávají produkty a odchovanci její odlidštěné mentality. Jejich bezradnost či otrlost ve sféře primárních citových reakcí až příliš často signalizuje, že také oni mají poušť klimaticky v krvi, i když jsou s ní momentálně, ze specifických a ryze osobních příčin, na nože.

Jako by se obě tyto kategorie lidí, odpůrci i představitelé normálu, ocitli na různých stranách zprofanované barikády jen shodou politováníhodných okolností, o nichž rozhoduje vis maior, nikoli oni. Jako by je řádově rozdělovala jen míra temperamentu a okamžitý stupeň osobní odvahy: to, že jedni se do propasti nikdy neodváží, to je neodváží se být sami sebou, kdežto ti druzí ano. Jinak jsou v zásadě z téhož hnízda, jen jedni z něho chtějí uletět a druzí jsou odhodláni z nedostatku lepšího v něm zůstat, poněvadž na možnost úniku z něj nevěří. Psi, kteří se tak velice nemají rádi a působí si navzájem tolik utrpení, jsou uvázáni u stejné boudy. Jen každý na jiném řetězu.

Bohužel, je to svět lidí, lidí před koncem. Svět nepřetržitého výprodeje hodnot z toho mála, co ještě zbývá. O nějaké morální integritě nemůže být řeč, na něco takového už tito lidé dávno nemají. Progresivně v nich vyhasínají i bazální instinkty, které člověka provázely délkou staletí. Tak dlouho se tetelili na hromaděnými věcmi, až se těmto svým věcem začali podobat. Lidi v této podobě už si nemají s lidmi skoro co říci, přiměřeně jsou s to komunikovat jen se sobě podobnými automaty, připomínajícími člověka pouze povrchovou úpravou.

Praha, 19. 10. 1987

(dosud nepublikováno – pozn. OD)

Read Full Post »