Posts Tagged ‘Nízký člověk’

Nedávno jsme ve formě článku představili náš pohled na protiislámské nálady, který se zdá být událostmi posledních dnů zcela potvrzen. Nebudeme tu pokrytecky předstírat skromnost: dle nás se nastalá situace vyvíjí zcela špatným směrem. V souladu s předešlým článkem zde navrhneme bezprostřední řešení nastalé situace, pomyslný „akční plán“, chcete-li. Nedoufáme ovšem naivně v možnost jeho realizování – spíše budeme rádi, když alespoň někoho přinutí uvažovat o této věci jinak.

*

Vyvraždění redakce pokleslého francouzského bulvárního dreku způsobilo vzedmutí vlny emocionálního rozhořčení a solidarity s „obětmi“ napříč celou západní Evropou. Výbuchy takovýchto těkavých sil, zcela subracionálních, slepých a nekonstruktivních, tedy v zásadě člověka ponižujících[1], jsou patrně antropologickou konstantou „běžného člověka“[2], a tak přestože s nimi nesouhlasíme, nebudeme je odsuzovat, raději s nimi budeme počítat jako s pevným a neměnným faktem – s nímž je eventuálně možné i dále pracovat. (Celý příspěvek…)

Reklamy

Read Full Post »

Každá schopnost a každé poznání, které člověk má nebo získá, s sebou nese dva možné následky: buď si jimi člověk pomáhá, nebo škodí. Banální a notoricky známé rčení „oheň je dobrý sluha, ale zlý pán“ představuje jedno primitivní svědectví této pravdy. Na následujících řádcích si vysvětlíme teorii tohoto principu a následně i několik konkrétních „praktických“ případů: ty se budou týkat nejen našich čtenářů – kterým je tento text věnován především – ale i lidstva jako celku.

Odraz

*

Představme si obrazně nějakou schopnost či poznání jako nástroj, se kterým člověk více či méně vědomě nakládá. Je-li takovýto nástroj použit s úplným pochopením toho, jak by měl být správně používán, vede ku  prospěchu; naopak, je-li použit bez nutných znalostí a nezbytného pochopení, vede k újmě.[1] Za jednu z nejdůležitějších – rozhodně nejčastějších – cest k pochopení toho, jak by se mělo s takovýmito „nástroji“ nakládat, označme zpětnou vazbu: když vnímáme, že je nám něco ke škodě, snažíme se to postupně měnit na směřování v prospěch[2]. Zde však vězí podstata obrovského problému, který jako Damoklův meč visí nad člověkem: když totiž ten svou újmu nevnímá, nic nekoriguje a v podstatě pokračuje v soustavném sebepoškozování.[3]

(Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Události několika posledních let zapříčinily, že se v Evropě, a dokonce i v českých zemích vzedmula vlna protiislámského odporu, která se v naprosté současnosti zdá kulminovat. Tento zdánlivě pozitivní jev však ve skutečnosti vychází z již ne tak pozitivních základů, které při svém úspěšném stvrzení povedou jen k dalšímu a hlubšímu úpadku Evropy. Proto se zde pokusíme poukázat na několik aspektů současného protiislámského odporu, pokusíme se je vysvětlit, a nakonec i pozitivně překonat.

*

Rozhodnou příčinu této nenávisti vůči islámu představuje strach, který přesněji specifikujeme jako strach z narušení zavedeného, pohodlného měšťáckého života. Tento život lze charakterizovat jako ničím neomezované a nerušené konzumování[1]. Vlnu odporu pak vyvolalo až bezprostřední vědomí, že takovýto řád – který je sám úpadkový, člověka degradující – je něčím ohrožen, potažmo že jsou ohrožovány samotné životy jeho nositelů: strach o fyzickou existenci je snadno pochopitelný a obejde se bez dalšího vysvětlování, strach o způsob života pak můžeme demonstrovat na tom, že jakékoliv nemateriální hodnoty jsou dnes v Evropě běžným člověkem označovány za „nebezpečný fanatismus“, proti němuž je třeba zasáhnout. Jediné, o co tedy masovému člověku zastávajícímu protiislámské postoje jde, je snaha žít dál svým nerušeným, výše popsaným úpadkovým životem.

„Chci bezpečný domov“

„Chci bezpečný domov“ – náměstí jednoho moravského města, po teroristických útocích v Paříži.

(Celý příspěvek…)

Read Full Post »

V námi prezentovaných myšlenkách se objevují pojmy jako „nižší lidé“ nebo „masy“ či (v jistém kontextu) „lid“ apod. Všechny tyto pojmy označují víceméně stejnou podobu manifestace téhož. Zde si poukážeme na několik vybraných charakteristik projevů onoho „téhož“, abychom si alespoň částečně zmiňované pojmy definovali; a zároveň si tak napomůžeme k orientaci v praktických záležitostech našeho, ve své podstatě revolučního, světonázorového zápasu proti modernímu světu.

Je však třeba upozornit jak takovéto vyčlenění chápat. V žádném případě se nejedná o mravokárné výčitky s cílem někoho pohanit, či dokonce napravit; stejně tak nejde o snahu jedněch vyvyšovat se – relativně – nad druhé.[1] Smysl tkví spíše v následujícím: jestliže představuje „moderní svět“ jednu určitou pokročilou fázi úpadku světa, a jestliže úpadek znamená dezintegraci řádu v chaos, pak je jedinou možností ke zvrácení této situace spatření pravých autentických hodnot (kvalit) jevů a věcí, a jejich nové uspořádání v hierarchizovaný řád. Jinak řečeno, jestliže se nám budova hroutí, je třeba rozpoznat, která komponenta patří na které místo, a následně ji na její místo usadit: střešní tašky nám nevytvoří základy, stejně jako cihly či bloky kamene nepokryjí střechu.[2] Zcela analogicky i „nižší člověk“ – zdůrazňujeme, nejde o pejorativní označení, nýbrž o popis objektivní skutečnosti – nachází v řádu své místo; toto místo je pevně dané a vymezené.[3]

Následující charakteristiky tedy nepřímo říkají, jak na předmětný typ člověka nahlížet, ovšem ne ve smyslu terče zásahů či násilných změn, nýbrž jako na určenou danost, s níž je třeba počítat. V závěru ještě zmíníme některé obecnější otázky tohoto přehledu, nyní ale již avizované charakteristiky.

***

(Celý příspěvek…)

Read Full Post »