Posts Tagged ‘omezení rozumu’

(pokračování prvního dílu)

Aby člověk mohl dobře porozumět svému životu, měl by nejdříve rozumět sám sobě. Jednou z nejdůležitějších věcí, kterou je dobré pro hlubší pochopení vlastního života mít na paměti, je skutečnost, že základem života je vztah dvou odlišných perspektiv, dvou odlišných úrovní, jež jsou však obě stejně důležité. Jako lidé žijící v moderním světě dobře známe první z nich: fyzickou úroveň. Jsme si vědomi životní zkušenosti vymezené časem a prostorem, v němž se nachází naše fyzická těla. Na této úrovni vnímáme oddělenost od vnějšího světa a život je pro nás neustálým bojem: bojem za dosažení či udržení něčeho, bojem za změnu něčeho nebo bojem za seberealizaci. Druhá úroveň je úrovní duchovní a její podstata se diametrálně liší od podstaty hmoty. V duchu je náhled člověka na svět zcela odlišný – přirozeně zde cítí svobodu od všech omezení, jimiž je poutána hmota, a život vnímá jako jedno velké jeviště, kde se hraje hra podle jeho scénáře a pod jeho vedením. Vyšší Já, jehož středobodem je duch, je jako zručný nebeský sochař, pod jehož neviditelnýma rukama vzniká jedinečné umělecké dílo: přesně podle jeho představ a bez podmíněnosti povahou zpracovávaného materiálu či pochybnostmi o vlastních schopnostech.

Dvě cesty ke spícímu králi; kulatý stůl krále Artuše; solární syn Nebe a Země.

Život v konkrétní hmotné formě s sebou pochopitelně nese jisté prvky jsoucí ryzí perspektivě ducha neznámé: zmatek, nepochopení, slabost, bolest či strach. Způsobů, jak se s nimi vyrovnat, existuje zřejmě tolik, kolik je lidí. Avšak zdaleka ne o všech těchto způsobech se dá říci, že by byly moudré. Člověku – a především člověku moderní doby – je totiž vlastní zkratkovitost a zjednodušování. Dnešní člověk se naučil systematicky potlačovat negativní aspekty existence v projevené formě a snaží se je odstraňovat ze svého života. My však takový přístup považujeme za dětsky nevyzrálý. Ve skutečném životě je zcela nemožné potlačit „negativní“, aniž by to zároveň nevedlo k potlačení „pozitivního“. Život totiž není o jedné nebo druhé rovině, ale o obou zároveň: jak hmotná existence, v níž člověk vnímá svou formu a svou oddělenost od zbytku světa, tak i úroveň ducha, kde vnímá, že je neoddělitelně spjat se světem, mají pro život hluboký význam. Potlačování něčeho, co nevědomé ego považuje za negativní, končí spíše popřením duality, útěkem od ní, a tím jen neustálým nevědomým prodlužováním utrpení, jež z ní pramení, namísto aby došlo k její integraci.

(Celý příspěvek…)

Reklamy

Read Full Post »

Život je mystérium, jež je svou povahou jednoduché i nesmírně komplikované zároveň. Lidskému rozumu, jenž je těžištěm vnitřního života většiny lidí, ale chybí potřebné prostředky, jimiž by mohl pochopit jeho skutečnou hloubku. Z toho důvodu se o většině lidí – i když se jejich těla pohybují, pracují a stárnou – nedá říci, že by někdy žili. Pouze o lidech, kteří si prošli krizí, těžkostmi nebo bolestí, jež zocelily jejich ducha a donutily je vykročit do světa neznámému rozumu, ho mohou pochopit a realizovat v jeho úplnosti.

Je nasnadě, že život není žádná procházka růžovou zahradou, není to zkušenost prostá ztrát, tvrdých zkoušek a problémů; něčím takovým však ani nikdy neměl být. Pravým smyslem života a důvodem k začátku každé životní zkušenosti není nalezení klidu ani odpočinek, ale seberealizace ducha existujícího dávno před narozením těla. Avšak stejně jako nelze poznat kvalitu nového meče, aniž by prošel křtem v boji, tak nelze dosáhnout realizace ducha, aniž by prošel podobnou zkouškou. Z toho důvodu pozemský život začíná jako složitý, mnohdy bolestný a plný neustálého přemáhání se. Zkoušky, které přináší jsou však ohněm, z nějž se může – pakliže je k těmto zkouškám zaujat správný vztah – zrodit fénix. Protože ale lidé v životě ze všeho nejvíce prahnou po přímém osvobození se od těchto těžkostí, utíkají od nejniternějšího smyslu života i od života samého. Takoví nakonec umírají jako zesláblé vyhasínající bytosti zbavené všech svých sil i moci nad svým vlastním osudem. Něco takového má nesmírně daleko k realizaci neomezené svobody ducha, jež byla prvotním impulzem ke vzniku takto promarněného života.

(Celý příspěvek…)

Read Full Post »