Posts Tagged ‘Orientace’

Převzato ze stránek Legio Verticalis.

***

Údolí včelVšetky súčasné „reakcionárske“ či „konzervatívne“ sily začínajú od konca. S nadšením sa púšťajú do organizovania strán, spolkov a občianskych združení, vymýšľajú im rôzne názvy, vlajky a programy, pričom im chýba akákoľvek skutočná operačná schopnosť, nemajú vôbec ľudí, ktorí by boli schopní plniť pridelené úlohy a zvládnuť kráčať nastoleným smerom. Inými slovami začínajú od obalu, pričom ten by mal byť už len prirodzeným dôsledkom vychádzajúcim zo samotnej esencie. V opačnom prípade sa nejedná o nič iné ako o vonkajškovosť a prázdne pózy.

Dnes sú značným problémom základné operačné schopnosti ako dochvíľnosť, spoľahlivosť, či disciplína. Od tohto musí každý začať. Boj začína práve tu, nie s nejakým vonkajším nepriateľom, či už domnelým alebo skutočným. Lebo aj ten skutočný nemá šancu uspieť, ak narazí na pevnosť tvorenú silnou a zdravou organickou komunitou, kde každý pozná svoje miesto a plní na ňom zadané úlohy najlepšie ako vie. Naopak ak narazí na masu individualizovaného a atomizovaného rôsolu bez chrbtovej kosti, nemá vlastne žiadnu prekážku. To je práve to, čo sa deje dnes. (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Čas od času se v některé z evropských zemí zformuje hnutí, jehož zakladatelé jsou upřímně přesvědčeni, že našli lék na neduhy moderní doby a že právě jejich program a jejich světonázor představují cestu z marasmu, do něhož se Evropa zvládla v posledních několika stoletích dostat. I naše skupinka začínala naprosto stejným způsobem, okolnosti nám nicméně nedopřály dlouhého trvání a naše naivní marnění času udusily už v zárodku. S odstupem to vnímáme jako šťastnou okolnost: díky tomu dnes máme možnost nahlížet na celý problém z jedinečné perspektivy osobních zkušeností a uvědomělosti nedostatků, jimiž trpí zaběhlý způsob odporu vůči modernímu světu.

Dle našeho poznání je chybou, kterou všechna taková hnutí – naprosto bez rozmyslu, jako přes kopírák – opakují, nepochopení faktu, že boj, do něhož se pouští, ve skutečnosti probíhá na dvou odlišných frontách současně. Za moderním světem a všemi jeho smyslově poznatelnými projevy stojí neviditelné síly, tendence a zákonitosti, proti nimž je třeba se postavit s úplně jinými zbraněmi než s politickými projevy a volebními mítinky. Je potřeba zdůraznit, že význam čelení těmto silám dalece přesahuje význam boje vedeného čistě politickými prostředky. Kvůli prvotnosti vnitřního před vnějším, kvůli prvotnosti ducha před vším hmotným, je bezpodmínečně nutné začít právě zde, u otázek duchovního zdroje stojícího za budoucími změnami. To je však něco, co u dnešních „protimoderních“ hnutí prakticky nelze nalézt. Jistě, společně s těmito hnutími vyrůstají i různé druhy myšlenek a rozmanité teorie, avšak tyto jsou spíše jen pouhým odrazem aktuální skutečnosti než aby přinášely něco skutečně nového a niterně odlišného. Tato hnutí totiž ve skutečnosti vznikají čistě s negativním úmyslem vymezit se vůči jistým skutečnostem, vydělit je od sebe a radikálně potlačit jakoukoli vědomou spojitost s nimi: možná právě proto je obvykle tím prvním, na co se klade důraz, návrh nové vlajky, loga a sepsání obligátního textu „Kdo jsme?“. Hlubší analýzy problémů, před nimiž stojíme, jsou povětšinou jen vedlejším přílepkem, který reálné směřování hnutí ovlivňuje jen zcela nepatrně. Nedělejme si proto iluze, podobná hnutí jsou ve své podstatě stejně moderní jako svět okolo nich; nenesou v sobě téměř nic, co by již od začátku nízkost modernity jakýmkoliv způsobem kvalitativně překračovalo, a co by ji tím pádem mohlo skutečně porazit.

 
Transcendence – nakreslil Aetius

Spisů sepsaných jako ideová východiska či manifesty zmíněných spolků lze bez problému nalézt víc než dost. Avšak kvalitních materiálů, které by překonávaly zabarvenost ideologií konkrétní skupiny a jež by se zaobíraly situací nastávající po selhání takového pokusu, je minimum, neboť většina ideologů se po krachu jejich zaručeně správného receptu na vítězství raději schová někam, kde na ně nebude vidět. Jednou z prací, která se naopak našemu problému plně věnuje a mistrně ho analyzuje, jsou Směrnice Julia Evoly. (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Jediná cesta vede k vrcholu

Ke zdolání vede pouze jediná cesta – přímá cesta činu

část teoretická[1]

Čin a jemu předcházející příprava: dvě záležitosti klíčového významu, přesto však mezi mnohými panuje zkreslená představa o jejich významu a vzájemné souvislosti. Jelikož tyto elementy považuji v dnešních časech za zcela zásadní, chtěl bych zde tímto našemu typu člověka předložit pomůcku, která by mu mohla napomoci k zorientování a nastolení správného směru. Nakonec si zde ukážeme i několik nepříjemných skutečností, které mezi našimi lidmi dosvědčují omyly v uchopení zde probíraného principu, čímž také nepřímo poškozují veškeré naše snažení.

***

Budeme se tu bavit pouze o zvláštním typu člověka. Jelikož je jediný, který nás zajímá, nazveme jej náš typ člověka. Od běžných lidí, kterých jsou dnes na světě miliardy, se liší svou vlohou jemného vnímání a schopností zaujímat skutečně aktivní postoj[2] k věcem a záležitostem života. Uvnitř něj si takovýto základ vynucuje zcela odlišné podoby vnímání a zájmů[3].

Jeho vlohy však v moderním světě prostém tradice, která by zajišťovala náležité a nezbytné zasvěcení, představují problém. Stávají se z nich spíše břemena (vizte tu), než aby byly výhodou a známkou jedincovy ušlechtilosti. Pod jejich vahou tak náš člověk nabývá silného přesvědčení o vlastní nemohoucnosti a ztracenosti. (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Tento článek je převzat z webu Veliké poledne se souhlasem autora.

*

Ukrajina - boje

*

Současný systém nepanuje proto, že by se tak pevně držel v sedle, nýbrž proto, že neexistuje žádná silná a smysluplná alternativa.

Razantní odklon od dnešních trendů by byl nanejvýš žádoucí, protože ať už stávající společnost směřuje kamkoli, nečeká ji ve 21. století již pranic dobrého. Ale i když se o to různí lidé snaží, málokdo doopravdy vidí možnost úspěchu. Naděje se upírají spíše k předpokladu, že až se společnost zhroutí, uvolní se prostor pro vznik „něčeho nového“.

Já osobně tyto naděje považuji z velké části za liché. Současnost nepřeje vzniku velkého hnutí především svým blahobytem. U většiny lidí jsou vyhlídky na osobní prospěch, na zlepšení životní situace, příčinou velké části jejich motivace do nějakého hnutí vstoupit. Nadbytek proto plodí pasivitu a nezájem, a tedy menší počet potenciálních zájemců.

Jinak mají ovšem všichni kritici společnosti nebývale volné ruce a také značné možnosti. Nedaří-li se jim přikládat cihlu k cihle, není to vinou sabotáží, nýbrž jednoduše tím, že jsou to mizerní stavitelé. Všude se nedostává vůdců. Nevidím žádnou snahu o smysluplnou změnu, která by přesahovala klubovou formu a klubovou úroveň. Mezím tolerance této společnosti se uvážliví kritikové zatím ani vzdáleně nepřibližují.

Tento problém by v době nestability nebyl o nic lepší. (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Občas jsme postaveni před na první pohled prostou otázku, na niž však nemůžeme jednoduše odpovědět: jde o otázku našeho zařazení na škále pravolevého politického spektra. Důvod, proč na ni nemůžeme snadno odpovědět, je ten, že vychází ze značně zjednodušujícího náhledu na svět, s nímž se neztotožňujeme, neboť zásadním způsobem deformuje skutečnou povahu reality. Východiskem takto položené otázky je totiž pohled z úrovně čistě materiálního světonázoru, jenž nemá jakékoli ponětí o duchovní dimenzi. Máme-li být schopni se někam zařadit, musíme upravit výchozí pohled a prostou dichotomii mezi pravicí a levicí rozšířit na počtvernost doplněním o další dvě odlišné pozice určené duchovním rozměrem. Prosté rozdělení světské politické horizontály tak musíme doplnit o vertikálu duchovního rozměru, čímž dosáhneme symbolického znaku kříže, jenž mnohem objektivněji odráží skutečnost:

Pouze pokud budeme vycházet z tohoto dělení, budeme moci získat mnohem komplexnější a přesnější náhled na základní lidské světonázorové tendence v moderní společnosti a na vzájemné vztahy mezi nimi. (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Následující přepsaný text Stanislava Komárka vyšel původně 13. července 2013 v příloze Lidových novin nazvané Orientace. Ilustrační obrázek přidává redakce Hrdosti.

*

Komisařka EU

*

Zdá se, že soumrak světa ovládaného muži nastal už koncem druhé poloviny 19. století, v době, kdy se zdál být v největším rozpuku – je ostatně známo, že v každém rozkvétajícím jevu už vězí seménko rozkladu, podobně jako ve známém čínském diagramu je uprostřed jingového pole jangový „kliček“ a naopak.

Možná není úplně nepřípadné se zahledět na hlavního intelektuálního hrdinu této doby a zlověstného sýčka na evropské věži, Friedricha Nietzscheho. V tradici excesivních vousů této doby byl ozbrojen nadnormativním obřím knírem, který měl dodávat tomuto plachému plži v mužské podobě zdání energičnosti – na nahých fotografiích s oštěpem v ruce se trapnost celého jevu pouze prohlubuje. Skrytý život štvance a jakési geniálně-pubertální vřeštění jeho knih končí v polymorfně duševně inflačním Zarathustrovi (1885) a zejména v Ecce homo (1888), kde už je sebestředné nafukování blízko prasknutí. Sny o příchodu nadčlověka, či možná spíše nadmuže, končí v soumraku šílenství a jejich vyústění je zcela příznačné: obdivovaný myslitel vegetativně živoří jako krmený, přebalovaný a svět nevnímající parádní exponát vlastního muzea, spravovaného a organizovaného jeho podnikavou a obchodně zdatnou sestrou, která se ujala i cenzurovaného vydávání mistrových spisů – není to strhující předobraz budoucího pádů mužství vůbec? (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Žijeme ve světě, jehož řád se neustále vyvíjí – tak jako vše, co je podřízeno zákonu času, i on postupně upadá. Chceme-li vést proti tomuto světu a jeho úpadku boj, pak bezpodmínečně musíme, protože se vprostřed tohoto světa nacházíme, získat orientaci o tom, jak se věci mají, jaký je jejich faktický stav. Jedině pak můžeme účinně a smysluplně konat – lze to přirovnat k průzkumu a přípravě před bitvou.

V této záležitosti orientace se však mezi námi téměř jednomyslně vyskytuje jeden zásadní omyl. Dokonce i náš ideový učitel Evola si v této záležitosti protiřečí: tvrdí, že komunistická ideologie je produktem myšlení čtvrté kasty (Směrnice, kap. 1), a že představuje konečnou fázi úpadku řádu světa, hinduistickou Kali jugu. (Evolovy níže věnujeme jeden odstavec.)

Dle nás je však postavení komunismu poněkud odlišné a nefalšovaná Kali juga vypadá též jinak – teprve nás čeká. Tomuto tématu se nyní budeme věnovat.

*

Komunismus byl ve své dějinné realizaci spíše přechodným hybridem, rozhodně ne čistokrevnou realizací světonázoru jediné kasty. Vedle aristokratické „hierarchie“ (stranický aparát, uznávání autority i podřízenosti) a kultu vzorových, ba dokonce mýtických hrdinů (Stachanov) se nacházel měšťácký ideál zabezpečení a prosperity, a nakonec byl přítomen i otrocký ideál zbožštělé práce. Co je podstatné, je vzájemný vztah mezi těmito hodnotami: tvrdíme, že jejich vliv byl seřazen ve výše uvedeném pořadí. A tento stav je něčím, co prostě skutečnému temnému věku, Kali juze, odpovídat nemůže: svět pod vládou otrockých principů vše výše postavené odmítá, což se zde nestalo.

Skutečná Kali juga přichází teprve nyní a jejím znamením je totální masovost kosmopolitního světoobčana. Člověk tohoto věku odmítá vše, co vystupuje z průměru, který sám tvoří: zvolen je jen takový politik, který se přibližuje lidu[1]; na slova a řádky „akademiků“ a filosofů se zcela kašle, nejsou-li k bezprostřednímu hmotnému užitku; umění, to skutečné, jež neslouží prostoduché zábavě, zaniklo; slova se vyprázdnila; ba i taková věc, jakou je oblékání, směřuje k průměru a běda tomu, kdo vybočuje. Těchto několik příkladů, z mnoha jiných, je zapříčiněno přirozeností masového člověka: namísto myšlení jen imituje a vůči tomu, kdo se takto nechová, pociťuje a realizuje subtilní i přímou a krutou nenávist. Masový člověk žádnou autoritu nechce, hrdinové a jiné vzory – skutečné vzory, které jej jakkoli přesahují – mu jsou protivní a samotná idea ve své povšechnosti pro něj neznamená nic než „nebezpečný fanatismus“.

reportéři včera a dnes

* (Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Older Posts »