Posts Tagged ‘Orientace’

Triumfující árijský duch vstupuje na zemi.

Člověk dávno zapomněl, čím ve skutečnosti je. Když o sobě mluví, má na mysli pouze jednu část sebe sama – a to navíc tu méně významnou. Svou skutečnou podstatu si neuvědomuje a nechává ji zahalenou v temné nevědomosti. Přitom právě tato jeho opomenutá podstata je tím, o čem by mohl říci: „tohle jsem já“.

Když na sebe člověk pohlédne do zrcadla, nebo když se zadívá na své tělo či práci, kterou za celý svůj život vykonal, nehledí na sebe. To, na co se v tu chvíli dívá, není on, ale jeho dílo. V takovou chvíli je jako nebeský sochař, který si prohlíží sochu, již na zemi vysochal. A právě v tomto okamžiku většina z nás selhala: téměř všichni jsme se se svým dílem ztotožnili natolik, že jsme se jím sami stali. Tím, že jsme se ztotožnili se sochami, jsme ale přišli o schopnosti sochaře. Každá socha je jen mrtvou, pasivní a strnulou hmotou, jež v sobě postrádá zdroj, z něhož vzešla: postrádá sílu, která jí dala formu a proto nikdy nebude ničím jiným než jen onou sochou, jíž už je. Vzhledem k absenci zdroje životní síly je každá socha odsouzena k chátrání a konečnému rozpadu. Zákon času je neúprosný, i ten nejtvrdší kámen mu nakonec podlehne a změní se v prach.

Přesně tohle je stav, v němž se nacházíme – my i naši současníci. S odevzdaností sedíme a čekáme, až nás čas rozruší a my se rozpadneme na prach. Umíráme zaživa, aniž bychom naplnili cíle, pro něž jsme naše těla původně stvořili. Necháváme se vláčet zběsilými proudy času, které nás táhnou do temné nicoty, abychom nakonec zcela přestali existovat. Tyto pesimistické vyhlídky a smířenost se svým osudem jsou vlastní většině lidí kolem nás. Krev v našich žilách nicméně volá jasným hlasem: „nejste tím, čím se zdáte být!“ Kdesi v nitru jasně cítíme, že nejsme oběťmi života, ale životem samým. Naším údělem není nicota a rozpad, ale síla a triumfální heroická obnova.

(Celý příspěvek…)

Read Full Post »

Dovolujeme si přetisknout báseň vystavenou původně na webu Radikální obrození, napsanou tamním, nám neznámým čtenářem-stoupencem. Dle nás báseň svým obsahem přesahuje mantinely jakéhokoliv konkrétního ideologického postoje a coby svědectví žízně po Duchu si pozornost plně zasluhuje.

***************************

Schwertlilie

Ty jasná dávná Hvězdo,
ne, neodešlas!
Stále svítíš a svůj lid k sobě voláš,
jiná a přeci ta samá.

Doba zlá tě na krátký čas
zahalila temným pláštěm.
Ne, nejsi mrtvá!

Pohleď, tvůj den se vrací,
blíží se tvá doba;
tvůj lid vstává a na tebe čeká,
netrpělivostí přešlapuje,
dychtě po tvém slově;
ujmi se jej!

Hle, jak noví povstávají,
tvým hlasem probuzeni,
rány své si omývají,
ti bojovníci Světla.

Ve jménu Lásky sjednocení,
v Jejím světle a Jejím jménu
a jedním krokem.
„Jsem zpět“, říkáš, když hrdým božským zrakem,
rozhlížíš se po svém světě.
Vítej!, to vše je tvoje!

*
**
***
***************************

Read Full Post »

« Newer Posts