Posts Tagged ‘Převzato z radicalrevival.wordpress.com’

Humanismus
Někdy tento měsíc má počet obyvatel naší planety vyšplhat k sedmi miliardám. Jen přes sedmdesáti lety nás byly jen 2 miliardy a za čtyřicet let nás má být téměř deset miliard, ale počítám i víc. Rychlý růst počtu obyvatel přišel s industrializací, kdy bílý člověk rozvíjel lékařskou vědu, a tak zatímco před několika sty lety z šesti dětí přežily jen dvě, naši prarodiče mohli klidně oněch šest sourozenců mít. Nyní však bílá rasa zpohodlněla a její plody sklízejí i další rasy, které však naše výdobytky používají k rozmnožování takovou rychlostí, že během pár let zaplavily Zemi a jen několik z nich si své počínání skutečně uvědomuje.

Už několik týdnů můžeme slyšet o hladomoru v Somálsku, kde prý mají umírat i tisíce lidí denně, takže už jsme zřejmě na pěkně vysokém čísle. Nicméně všichni pseudohumanisté řvou, ať nebožákům pomůžeme vším možným, a já jim tedy pomůžu a nic nepošlu. Lepší pomoc skutečně neexistuje. Když jim do chřtánů nacpeme jídlo a tím jim prodloužíme život natolik, aby opět zplodili desítky dětí, které zčásti utečou k nám a zčásti opět zvětší svůj počet, k čemu to bude? Jen další hlad, boje a utrpení. Skutečně nejlepší cestou je nemíchat se do těchto afrických věcí, nejedná-li se přímo o naše zájmy (např. ochrana soukmenovců v JAR a Rhodesii). Tohle je podle mě pravý humanismus, protože živením někoho, kdo není schopný živit se sám, ponecháváme na světě zbytečné geny, které se budou šířit dál. Takhle sice umřou tisíce lidí, ale ti, co zbudou budou o to silnější, a usměje-li se na ně štěstí, tak i snad rozumnější, a místo jídla budou požadovat učitele, i když to je samo o sobě nepravděpodobné, a i kdyby, bude to nepatrný prvek v mase lidí, vytržených ze své doby.

Miliony živořících bytostí, ubíjejících Matku Zemi víc a víc, ničících vše co jim přijde pod ruku, žijících jen pro okamžik, jsou ve svém ohromném množství zkázou pro Zemi. Naše neustálé dotování a pseudohumanismus k těmto lidem spolu s žitím jen pro peníze nás k této smrti odsuzují rovněž. K čemu nám jsou miliardy lidí, neschopných se o sebe postarat a žijících jen proto, aby zplodily potomky; k čemu nám je víra v peníze, která se na tomto utrpení rovněž podílí? Naší jedinou nadějí je zastavit tok zdrojů k těm, kdo je nevyužijí a jen promrhají. A ještě nutnější je zastavit ty, kdo nás nutí nechávat tyto toky otevřené ve jménu bílé viny. My přece nemůžeme za jejich nikoli neschopnost, ale přirozenost. Ve jménu „vyššího lidství“ vedeme boj proti Přírodě, která se ze všech sil snaží udržet mor „rozvíjejícího se humanistického tolerantního lidstva“ na uzdě, ale ve svém odcizení, kdy jsme na svatá místa bohů povýšili majetek a peníze, individualismus a toleranci, proti ní vedeme válku na život a na smrt, přičemž si neuvědomujeme, že smrt Matky Země je rovněž naší smrtí. Kdo pak vzpomene v záři hvězd hlupáky, již dělali vše co mohli, aby se sprovodili z tváře svého světa? Jestli nás skutečně někdo z hloubek kosmu pozoruje, pak nás jistojistě litovat nebude; a proč by taky měl? Příroda má mnoho zbraní, ale budou stačit na Síly rozpadu a vládu peněz?

Pokud se nyní vzdáme kultu peněz a opět se navrátíme k tradici a Náboženství života, nebudeme slepě lpět na každém životě, který je vskutku posvátný, ale ne v každém případě oprávněný. Národ tvořený ze slabochů zahynul, stejně jako by byl tvořen individualisty hrabajícími si pouze na sebe. V zájmu Přírody, lidstva a našich národů není nic důležitějšího, než zkrotit největší nemoc, jež se v minulém století probudila, a zároveň dosáhnout obrození té malé elity lidského rodu, jež je schopna naší sebevraždě zabránit. Demokracie samozřejmě nechce ani slyšet o jakýchkoli zásluhách na život, práva má přece dostat každý. Každý, kdo v sobě probudí odkaz minulosti, uvědomění, ten žár v nás, který nás propojuje a neodlučitelně svazuje s naším rodem, božstvy i zemí, ví, že život je hra o přežití a vysmívá se dnešním od narození zaručeným právům demokracie, která nemusíme stvrdit ani vůči nim nejsme vázáni povinností, ale která od bezobsažné nádoby „vlády lidu“ dostaneme. Samozřejmě, pak tu máme druhou barikádu, pseudohumanisty a demokraty, kteří v těchto chvílích spustí brek a nářek nad nespravedlností světa, klasickou ublíženost. Čekat na pomoc dovede každý, ale ten, kdo chce skutečně přežít, pro to něco i dělá.

Tempem, kterým světová populace roste, se brzy dostaneme na hranu, ze které spadneme buď všichni, nebo větší část z nás. Jen naše konání v přítomnosti rozhodne, kdo z této hrany spadne a jestli k ní vůbec dojdeme. Zatím se však pomalá smrt v agónii naší rasy zdá jistou, a s ní se Země buď vrátí do období jednoduchosti, nebo zemře. V každém případě se budou budoucí generace smát nad našimi hroby, nesoucími jednoduchou pravdu: „Zde leží bílá rasa, mrtvá díky své slabosti, tolerantnosti a humanismu.“

Převzato z webu Radikální obrození

Reklamy

Read Full Post »