Posts Tagged ‘René Quinton’

na pochodu

Přejíc si oplozování, učinila jsem je rozkoší služebníkům svým, kteří je obstarávají. Ale přejíc si oplozování, které by mi sloužilo, učinila jsem sbližování svých služebníků nesnadným. Způsobila jsem, aby budoucí matky se bránily všem samcům. Způsobila jsem, aby samec samci upíral právo se množiti. Způsobila jsem, že samec se hnusí samci, a obdařila jsem je všechny srdci nepřátelskými.

Nedala jsem ti života, abys ho užíval, nýbrž abys mne velebil, udržuješ-li jej. Odměňuji tě za to až do smrti blažeností, že jsi sloužil.

V radostech svých čísti můžeš, v rozkoších svých čísti nemůžeš. To proto, že duše tvá nenáleží tobě, ale mně, a pro tebe je zahalena tajemstvím.

Jako jsem dala orientaci magnetické jehle, dala jsem duši tvému tělu. Tvé tělo jest bezvládná hmota, kterou mohu říditi, kam chci.

Abys vnímal, čeho nevnímá tvé tělo, dala jsem ti duši. Já vedu ji a ona vede tvé tělo. Tvé tělo si hledí jen tebe samého; duše však tuší, že musí sloužit mně. Velký je v tobě jen pud sloužiti. Obětuj své tělo tomu, co chce tvá duše.

Byla to laskavost, že jsem obdařila tvou duši schopností zakoušeti rozkoše, abych tě odměnila za tvé tělesné úsilí. Hanba, sláva a čest jsou vášně, které jsem ti vložila v duši, abych v rovnováze udržela tvé vášně tělesné. Tvé tělo jest jen pro tvou službu; duše však slouží mně.

Bažíš po štěstí. Čemu říkáš štěstí? Rozkoším svého těla, odpočinku, blahobytu, dobrému živobytí, loži, stravě, oděvu, teplu, všemu, co tě naplňuje radostí.

Vložila jsem ti do duše pud, na kterém mi záleží, pud, který je zárukou trvání druhu: pud sloužiti.

Pudy žíti a množiti se jsou vedlejší. Jediný pud je hlavní: pud sloužiti. Kdybys sloužil jen prvním dvěma pudům, život by se ztroskotal jako koráb bez kormidla. Mou vůlí jest život. Tuto vůli ti vštěpuji prostřednictvím duše. Tato duše je nepřítelkyní tvého těla. Učí tě, že nejsi zrozen, abys sloužil sobě, nýbrž mně; nikoli k svému blahu, nýbrž pro blaho plemene. Zajímám se o tebe jen, pokud mi sloužíš. Radosti, které ti poskytuje tvé tělo a tvé smysly, nemají pro tebe ceny. Jen skrze svou duši můžeš dosíci rozkoše. Zrazuješ mne a zrazuješ svou duši, oddáváš-li se jen tělesným požitkům, zapomínáš-li mi sloužiti kvůli sobě. Výčitky svědomí tě pronásledují, poněvadž cítíš svou povinnost a víš, že jí neplníš. Kdo se vyhýbá, zrazuje, a kdo zrazuje, umírá, nikoliv sám o sobě, nýbrž ve svém plemenu.

Přiveď opět ke cti zlobu, zuřivost, žárlivost, radost ze zabití, všechny vášně své duše, jimiž mi sloužíš.

Jaký je rozpor mezi pudem sloužiti a pudem žíti? Rázem není již žití účelem. Život se dává do služby druhu. Nemá již ceny, stává se odbytou věcí. Je to bohatství, nahromaděné k mimořádnému výkonu, k vykoupení budoucnosti. V tom okamžiku žiješ svůj život. Jen pro ten okamžik jsi žil. Tělesné rozkoše mizí. Chápeš, že pro ně jsi nebyl zrozen. Pohrdáš jimi. Ale duše, kterou v sobě skrýváš, praví ti z nenadání, že jsi žil do onoho dne jen pro onen den. Vše je ti lhostejné, tvůj život, tvá smrt, tvé štěstí, tvé bohatství. Cítíš, že ti již nic nenáleží, že ti nikdy nic nenáleželo, že prostě náležíš mně. V tobě jiskří duše služebníka a nic pro tebe neznamená, obětuješ-li se, rozplyneš-li se, zapomeneš-li na sebe, budeš-li trpěti a zemřeš-li. Splyneš s přírodou. Strach, opatrnost, neklid, které byly zbraněmi tvého života, nemají již místa v tvém srdci. Stáváš se hrdinou, zapomínáš na sebe a obětuješ se. Klid, chladnokrevnost, jasný duch, rychlé pochopení, hbité rozhodnutí, soustředění celé tvé bytosti k zápasu, nikoli pohrdání smrtí, nýbrž lhostejnost k ní, všechen důmysl a všechna velikost, která roste nebezpečím, spěchá ti na pomoc. Rodí se v tobě pocit, že nejsi stvořen, abys žil, nýbrž, abys sloužil, že náležíš k velikému celku, že spolupracuješ o jedinečné věci, o vznešenosti světa. Na tvé udatnosti závisí osud světa. Rozkoš není způsobena zabitím, nýbrž službou, kterou světu prokazujeme a čistotou, kterou mu vracíme. Samec, který zabíjí, zachraňuje svět.

Přistup tedy ke mně, praví hlas Války, vlož své srdce do mých rukou. Ze všech božstev světa já jediná jsem s to pozvednouti tě bez námahy do řady smrtelníků, hodných žití.

Do dnešního dne byla tvoje existence jen prací bez odměny. Lopotil ses a žádný bůh nepřišel korunovat, zvěčnit tvou námahu. Cítil ses ponížen svými útrapami. Průměrnost, bezúčelnost, tvé úlohy na světě tě děsila, tázal ses sám sebe, proč jsi přišel na tento svět. Dej mi své srdce, a naplním ti je, nikoli veselostí, nýbrž blažeností.

Pocítíš, že život tvůj je užitečný. Přestaneš se lopotit pro sebe. Poznáš blaho obětovati své tělo účelu, kde ono je zbytečné.  Budeš trpěti a budeš čerpati rozkoš z bolesti.

A se všemi velkými, kteří tě utlačovali, budeš se cítit rovným, pokud tě nepředčí v obětavosti. V boji každý muž se cítí prvním ze všech.

Pocítíš blaženost plynoucí z čistého srdce, blaženost sebeobětování, blaženost sloužiti. Všech, kteří nežijí jako ty, budeš litovati a budeš státi nad nimi.

René Quinton (Kdo je René Quinton? Francouzský Jünger…)

z českého vidání knihy Maximy o válce

srovnej!

http://www.youtube.com/watch?v=cY9Kd1GOR7s

http://www.youtube.com/watch?v=wERukG8gMdc

https://hrdost.net/2012/07/02/julius-evola-dve-cesty-v-zivote-po-smrti/

http://www.juliusevola.cz/2012/08/upadek-evropy/

Reklamy

Read Full Post »