Posts Tagged ‘Solární tradice’

Tento text je překladem části knihy Julia Evoly
Sintesi di dottrina della razza z roku 1941.
Přeloženo prostřednictvím anglického překladu,
který se nachází na mnoha místech internetu.[1]

Ilustrační obrázek doplnil český překladatel.

***

William Blake: Ancient of Days

William Blake: Ancient of Days

Omyly „novopohanství“

Bylo by snad vhodné tu upozornit na aktuální omyly v některých radikálních kruzích, jež se domnívají, že řešení spočívá ve směru novopohanství. Tento omyl je patrný již v užívání pojmů „pohan“ a „pohanství“. Já sám jsem tyto pojmy použil jako slogany ve své knize vydané roku 1928 v Itálii a 1934 v Německu a nyní toho upřímně lituji.

Samozřejmě, slovo označující „pohana“ nebo „jinověrce“, paganus, lze nalézt u některých antických autorů, jako u Livia, bez nějakého zvláště negativního zabarvení. Nic to však nemění na skutečnosti, že s příchodem nové víry se slovo paganus stává spolu s tím, jak jej používali raní křesťanští apologetové, jednoznačně pejorativním pojmem. Je odvozené od slova pagus, které znamená malé město nebo vesnice, takže slovo paganus odkazuje na venkovský způsob myšlení – nekulturní, primitivní a pověrčivý.

Ve snaze prosadit a glorifikovat novou víru měli tito apologetové nepříjemný zvyk v podobě vlastního vyzdvihování prostřednictvím hanobení ostatních věr. Často docházelo k vědomému a mnohdy systematickému znevažování a zkreslování všech dřívějších tradic, doktrín a náboženství, které byly souhrnně kryty pohrdavými pojmy „pohanství“ nebo „jinověrství“.

S tímto cílem se apologetové plánovitě snažili zdůrazňovat ty aspekty předkřesťanských náboženství a tradic, které postrádaly jakýkoliv normální či primordiální charakter a které byly jasně zdegenerovanými formami v úpadku. Takovýto polemický postup vedl konkrétně k tomu, že vše, co předcházelo křesťanství, a tudíž co bylo nekřesťanské, se označovalo za vyloženě protikřesťanské.

Měli bychom se tedy zamyslet, zda „pohanství“ není v zásadě tendenční a umělý pojem stěží odpovídající historické skutečnosti předkřesťanského světa v jeho normálních manifestacích, stranou několika úpadkových složek a aspektů odvozených od zdegenerovaných pozůstatků dřívějších kultur.

Když si toto ujasníme, dostáváme se k paradoxnímu poznatku – takovéto imaginární pohanství, které vlastně nikdy neexistovalo a bylo vymyšleno křesťanskými apologety, se nyní stalo výchozím bodem pro jisté „pohanské kruhy“, čímž se vlastně poprvé v dějinách stává realitou. O nic jiného tu nejde.

(Celý příspěvek…)

Reklamy

Read Full Post »

Je zřejmé, že moderní společnost zažívá to, co bychom mohli označit jako krize mužnosti. Dnešní společnost, odtržená od tradiční metafyziky a neznalá duchovních principů dob dávno minulých, upírá mladým chlapcům naději nalezení jejich skutečné duchovní mužnosti vírou v myšlenku, že se chlapec stane mužem „sám od sebe“: téměř jako by šlo o přirozený a nezvratný vývoj. Pravdou však je, že chlapec se mužem nestane sám od sebe; praví muži se nerodí z lůna ženy, ale ve výhni bolesti a utrpení životních zkoušek. Kdo se jim vyhýbá, nebo komu je upřena možnost jimi projít, připravuje se o naději na poznání své nejhlubší mužné podstaty.

***

Skutečně dospělý člověk se od dítěte odlišuje především v tom, že není na nikom a na ničem závislý. Dospělý člověk je dostatečný sám o sobě a k tomu, aby byl, nepotřebuje nikoho dalšího: je sám pánem vlastního života a plně jej ovládá. Naproti tomu nedospělé dítě je vždy na někom závislé (a nemusí vždy jít jen o jeho rodiče). Pokud se důkladně zamyslíme nad výše zmíněným postulátem, musíme nutně dojít k závěru, že většina dnešních „dospělých“ zůstává stále nedospělými dětmi, které nedokáží svůj život podřídit vlastnímu zákonu: nemají moc nad sebou ani nad vlastním životem. Velká část společnosti, včetně mužů, je na něčem závislá: ať už na vlastních rodičích, na partnerce, alkoholu, cigaretách, jídle, televizi, internetu, pomoci sociálního systému či dokonce na vlastních představách a iluzích. Lidí, kteří by byli (byť i v profánním smyslu) nezávislí, je minimum; počet těch, kteří by byli nezávislí v absolutním slova smyslu se vůbec neodvažujeme hádat.

Závislost ženy na muži je dána její nejhlubší přirozeností; vztah závislosti muže na ženě je však zvrácenost a představuje totální popření jeho mužné podstaty. Je-li osoba, která má fyzické pohlavní znaky mužské, na někom nebo na něčem závislá, stěží se dá označit za muže. Primárním motivem konání závislé osoby je svou závislost nějakým způsobem ukojit pomocí vnějších zdrojů. To vždy povede k podlehnutí mylnému přesvědčení, že daný člověk nemůže žít bez toho, na čem je závislý. Na úrovni vztahů muže a ženy pak takový jedinec dává prostor pro vznik různých nenormálních vztahů: vztahů, kdy je muž závislý na ženě. Dnes existuje mnoho mužů, kteří jsou ochotni se snížit až k totálnímu vykořisťování a ponižování ženou, protože věří, že bez ní nebudou šťastní. Tímto se nesnažíme kritizovat ženu a svádět na ni vinu, protože ta ve skutečnosti za nic nemůže; chyba je zde na straně muže. Je to právě muž, kdo si neohlídal správné zasvěcení mladých chlapců do mystérií mužského života a kdo způsobil (či lépe řečeno dopustil) jejich odtrženost od jejich vlastní podstaty.

Jaké důsledky má pro společnost absence pravých mužů? (Celý příspěvek…)

Read Full Post »