Posts Tagged ‘Spící Král’

Ukázku z knihy Legenda o grálu a vlastní obrázek nám zaslal kamarád Aetius – děkujeme!

***

Na obraz krále grálu se vedle motivu pohádkového krále a vládce elfů navěsil ještě jiný komplex představ, totiž motiv spícího starého muže, který se jednou probudí a navrátí nový, šťastný věk, rajské „království“. Do tohoto komplexu představ vplynuly antické obrazy spícího Krona – Saturna, výše už uvedené motivy spícího starce z pověsti o Alexandrovi a z jejích variant, motiv apoštola Tomáše, který v Indii spočívá pohřben, aniž by se ho týkal rozklad, a jiné paralely. S nimi se pojí navíc idea očekávaného pozemského zlatého věku nebo království. Tento orientální (zvláště perský) motiv byl opět rozpracován zejména v německých variantách, zjevně proto, že narážel na obsah konstelovaný v nevědomí. Tento obraz se u Němců znázorňuje v obraze „starce spícího v hoře“, který se pojí s Barbarossou (ve Švýcarsku s Vilémem Tellem) a s mnoha jinými hrdiny. Jak ukázal M. Nick, nejde vlastně o nic jiného než o postavu Wotana, jež dále žila v těchto pověstech o císařích a říších. Je to Wotan, jenž čeká na svůj návrat do zdejšího světa, což znamená, že stínový aspekt trpícího krále grálu souvisí s temným pohanským obrazem boha, který nebyl převládajícím vědomím zohledněn.

Král rybář z pověsti o grálu však není jen pozoruhodně proměnlivý ve svém zjevu, nýbrž trpící, tzn. chromý nebo nemocný. V keltských pověstech jsem k tomu nenašla žádnou vhodnou paralelu. Naproti tomu je nemocný král, který potřebuje vyléčení a spásu velmi rozšířeným tématem v pohádkách. V nich představuje právě onu zmíněnou skutečnost, že vykrystalizovaná představa bytostného Já, jež se stala obsahem kolektivního vědomí, vždy „zastarává“, a proto se musí proměnit, omladit nebo musí být nahrazena jinou podobou, aby věčně se obnovující duševní život mohl dále proudit z hlubiny a podržel si své neuchopitelné, věčné nové a překvapivé aspekty.

**

Spící král***

Read Full Post »

Článek Julia Evoly vydaný v časopise „Deutsches Volkstum“, Nr. 11, 1938. Do češtiny přeloženo přes anglický překlad dostupný pod názvem „On the Secret of Degeneration“.

***

Kdokoliv, kdo dospěl k zavržení racionalistického mýtu „pokroku“ a interpretace historie jako souvislého pozitivního rozvoje lidstva, bude postupně tíhnout k světonázoru, jenž byl obvyklý u všech velkých tradičních kultur a jenž měl ve svém středu vzpomínku na proces degenerace, pomalého zamlžování, či kolaps předcházejícího vyššího světa. Když pronikáme hlouběji do této nové (i staré) interpretace, střetáváme se s různými problémy, mezi nimiž je nejpřednější otázka tajemství degenerace.

Ve svém doslovném smyslu není tato otázka v žádném případě nová. Zatímco rozjímáme nad skvostnými pozůstatky kultur, kterých jména samotná se nám dokonce ani do dnešních dnů nedochovala, ale které se zdají že nám, dokonce i svými hmotnými pozůstatky, sdělují velikost i sílu, jež byla víc než pozemská, stěží se najde někdo, kdo by si nepoložil otázku o smrti kultur a nepociťoval nedostatečnost důvodů, jež jsou obvykle coby vysvětlení předkládány.

Civilizace-rozklad

Můžeme děkovat hraběti de Gobineau za nejlepší a nejznámější shrnutí tohoto problému, stejně jako za mistrovskou kritiku hlavních hypotéz o něm. Také jeho řešení založené na rasové myšlence a rasové čistotě obsahuje množství pravdy, nicméně potřebuje být rozšířeno několika postřehy týkajících se vyššího řádu věcí. Jelikož bylo mnoho případů, kdy kultura zkolabovala, přestože její rasa zůstala čistá, což je především zřejmé u jistých skupin, které trpěly pomalým, nezadržitelným vymíráním, navzdory tomu, že zůstaly rasově izolovány, jako by se jednalo o ostrovy. Příklad nedaleko na dosah ruky je případ Švédů a Nizozemců. Tito lidé se dnes nacházejí ve stejném rasovém rozpoložení, jako ve kterém byli před dvěma stoletími, ale dnes již nacházíme jen pramálo z heroických dispozic a rasového uvědomění, které jim kdysi byly vlastní. U jiných velkých kultur se zdá, že zůstaly stát ve stavu mumií: v nitru jsou již po dlouhou dobu mrtvé, takže stačí pouze sebemenší tlak, aby je povalil k zemi. Toto byl případ, například, starého Peru, oné obrovské sluneční říše, která byla vyhlazena několika málo dobrodruhy, vybranými z nejhorší chátry Evropy.

Jestliže se podíváme na tajemství degenerace z výlučně tradičního hlediska, jeho úplné řešení se stává dokonce ještě těžším. Jde pak o (Celý příspěvek…)

Read Full Post »